PhDr. Jan Voda, Ph.D., MBA - strana 4

Učitelské týmy představují silný potenciál pro naplňování vizí, formování školní kultury a dosahování společných úspěchů, leč mnohé z nich promarní tyto šance pouze tím, že pracují podle zažitých stereotypů. Manažeři často nedokážou využít kapacity svých týmů a místo toho nevědomky týmovou práci sabotují. Allison Rodman a Jill Thompson 1) shrnují v letním vydání amerického magazínu Educational Leadership 2) osm oblastí, kde týmy mohou neúmyslně promrhat, či dokonce ničit efektivitu své práce, a nabízejí způsoby, jak posilovat týmovou dynamiku. Ačkoli se nejedná o nic převratně nového, určitě se hodí si tyto poznatky průběžně připomínat.

Konference ASCD o vůdcovství ve vzdělávání je prominentní profesionální vzdělávací událostí pro pedagogy a učitele, kteří usilují o zlepšení školního klimatu. Letos se konference koná 8.–10. listopadu 2019 v kongresovém centru v Marylandu, ve městě Washington, D. C., USA. Téma konference, Odolné školy v akci, zkoumá nové strategie a ověřená řešení pro naléhavé problémy, kterým čelí školy a pedagogové na všech úrovních. Jelikož se pravděpodobně jedná o jednu z nejvýznamnějších globálních událostí na poli leadershipu ve vzdělávání, myslím, že bychom se měli i zde, na druhé polokouli, zajímat, jaká aktuální témata se v tomto důležitém oboru řeší.

Co se stane, když v organizaci nikdo nemá velení, když neexistuje hierarchie? Myslíme si, že nutně nastane zmatek, chaos. V mnoha oblastech však nedostatek tradičního vedení umožňuje nástup mocným skupinám, které obracejí společnost a ekonomiku vzhůru nohama. Je to skrytá síla, a čím více se s ní snažíme bojovat, tím silnější se stává. Čím více je chaotická, tím je odolnější, a čím víc se pokoušíme ji ovládnout, tím je nepředvídatelnější. Vítejte ve světě leaderless organizací, které jsou efektivní právě proto, že nemají žádného vůdce. Na jejich místo nastupují tzv. katalyzátoři.

Tento článek se měl původně jmenovat Odcházení, v průběhu jeho promýšlení jsem se ale rozhodl změnit předponu. Ostatně, kořen slova zůstává stejný a odkazuje k témuž východisku, jímž je pohyb, resp. cesta (odejít, najít; přesně v tomto sledu). Nemůžete zkrátka něco najít, aniž byste někam odešli. Musíte „zvednout zadek“ z místa, kde jste, a vyrazit. Opustit relativní bezpečí v přítomnosti ve prospěch budoucnosti plné příslibů a možností, ale současně velice nejisté a nebezpečné může být skutečně těžké rozhodnutí. Přesto byly napsány tisíce knih (a tento článek), ve kterých hrdina dospěje k odhodlání vydat se na cestu a velmi se mu to vyplatí. Například americký spisovatel John Augustus Shedd nám nabídl tuto myšlenku: Loď kotvící v přístavu je v bezpečí, ale to není důvod, proč se lodi staví…

Americkému průmyslníkovi Henrymu Fordovi je připisován výrok: „Kdybych se zeptal lidí, co chtějí, řekli by, že rychlejšího koně.“ Podstatou této myšlenky je mnohokrát prověřená skutečnost, že lidé setrvávají ve stejném paradigmatu – nevědí, co chtějí, dokud to nevidí, resp. dokud jim to neukážeme. Každý by si přál věci levnější, rychlejší a lepší. Pokud jde ale o inovace, o schopnost předpovědět budoucnost, představit si přelomové produkty a nové modely, pak už nestačí jen vylepšovat stávající formu. Je nezbytně nutné vymanit se z existujícího rámce. Když přemýšlíme, jaké produkty budou ovlivňovat náš život za 10 let, snadno se přeneseme do žánru sci-fi. A právě proto se vyplatí navštívit BETT, kde můžeme blízkou budoucnost vidět na vlastní oči už dnes.

Skype-a-Thon je globální vzdělávací událost, která umožňuje studentům virtuálně cestovat po celém světě. Tak jako v maratonu jde i ve Skype-a-Thonu o překonání mimořádné vzdálenosti, v daném případě měřené ve virtuálních mílích, jež urazí školy v domluvených dnech v rozmezí 48 hodin.

V dnešním textu se obracím na kolegy ředitele škol, kteří spolu se mnou zažívají alarmující nedostatek kvalitně připravených absolventů pedagogických fakult. Ti nezřídka nastupují do praxe bez adekvátní výbavy ujmout se samostatně a kvalifikovaně svých pedagogických úkolů. Je zřejmé, že všechny státem realizované programy na podporu začínajících učitelů jsou jedině záplatou na děravý kabát vysokoškolského studia pedagogiky. Žalostný stav profesní učitelské přípravy si přitom uvědomují nejen zaměstnavatelé, ale i samotní studenti, a dokonce i někteří osvícení profesoři pedagogické vědy.

V tomto příspěvku chci argumentovat pro naléhavou potřebu proměny současného vzdělávání, a to ze tří perspektiv. První zdroj argumentace se zakládá na výsledcích nejnovější empirické studie McKinsey, druhý pohled představuje inspirace z osobní návštěvy technologického centra Dream Space v Irsku a jako třetí nabízím perspektivu vlastní pedagogické zkušenosti.

Jedním z nejsledovanějších záznamů z konferencí TED1) je přednáška Kena Robinsona2) z roku 2006 na téma „Zabíjejí školy kreativitu?“. Řečník v ní argumentuje, že kreativita je v současném vzdělávání stejně důležitá jako gramotnost a měli bychom k ní přistupovat s odpovídající vážností. Připomíná výrok připisovaný Pablu Picassovi, že „všechny děti se rodí jako umělci“. Avšak je to právě školství, varuje Robinson, co zbavuje lidi jejich přirozených tvůrčích schopností.

V předchozím článku tohoto vydání Řízení školy jsem popisoval situaci začínajících ředitelů. V tomto textu změníme perspektivu a podíváme se na profesní dráhu manažera z druhého, méně veselého konce: zaměříme se na některé aspekty případu skončení ředitele (zástupce) ve funkci, a to v té dramatické verzi, kdy ředitel neodchází dobrovolně, ale zřizovatel školy ho (z nejrůznějších důvodů, které zde nebudeme hodnotit) "pustí k vodě". To může být relativně čerstvá zkušenost překvapivě vysokého počtu vedoucích pracovníků a zcela jistě Damoklův meč pro nás pro všechny1).

Během prázdnin byly do funkcí uvedeny desítky nových ředitelů. Řada z nich se ujímá vedoucí role poprvé, bez předchozích manažerských zkušeností, jen s entuziasmem a přesvědčením, že chtějí vést školu jinak a lépe. Jaké šance na úspěch má ředitel novic, který se ještě nedávno věnoval výhradně pedagogické práci a vedoucím pracovníkem se stal doslova přes noc? Zahraniční i české výzkumy upozorňují, že tento přestup představuje v kariéře učitele značnou zátěž, provázenou mj. prožitky osamocenosti ve funkci a nepřipravenosti na nové role.

Jen málokterý diplomant Pedagogické fakulty Karlovy univerzity plně rozumí významu slov "Spondeo ac polliceor!" ("Zavazuji se a slibuji!"), která odříkává v odpověď na promoční sponzi (z latiny záruka, ústně uzavřená smlouva): "Spondebitis igitur: (...) studia humanitatis et naturae impigro labore culturos et provecturos non ad vanam captandam gloriam, sed ut veritas propagetur et lux eius, qua salus humani generis continetur, clarius effulgeat."1) Natož aby domýšlel jejich celoživotní dosah...

Každoročně se v jarním období odehrávají desítky konkurzů na místa ředitelů škol. Ať už budou vybraní uchazeči nastupovat do funkce poprvé, nebo přicházejí na novou školu s předchozí manažerskou zkušeností, určitě si budou klást otázku, za jaký konec to mají v novém místě popadnout, s čím začít, na čem stavět. Satya Nadella má jedinečnou odpověď: udělejte refresh. Co přesně refresh znamená a jak na něj, si vysvětlíme v následujícím textu.

Běžná situace: děti přijdou z koupelny, kde si myly ruce, do třídy, vezmou si talířek s jídlem a posadí se na místo, kde už stojí hrníček s nalitým čajem. Většinou jsou u všech stolků všechny židle. Tentokrát však učitelka záměrně před svačinou některé židle odsunula stranou. Zákonitě si tedy některé dítě muselo židli přisunout, aby se všichni mohli nasvačit. Část dětí stála bezradně u místa bez židle a nevěděla, co si počít. Jedno dítě se přišlo učitelky zeptat, co má dělat, když na místě je čaj, ale chybí tam židle. Dvě děti si rovnou bez řečí došly pro židli k vedlejšímu stolku a sedly si. Děti, které už své místo měly, situaci komentovaly a radily dítěti bez židle, co má dělat.1)

Ve dnech 12. a 15. března 2018 se v Singapuru konalo globální fórum ve vzdělávání Microsoft Education Exchange (E2). Tato akce je každoročním vyvrcholením celosvětové iniciativy prosazující transformaci učení v souladu s nároky pokročilého 21. století a oslavující práci inovativních učitelů po celém světě. Zástupci České republiky, jakož i autor tohoto textu měli jedinečnou možnost být při tom.

Plánování je obecně považováno za klíčovou dovednost učitele.1) Jeho hlavním úkolem je navrhnout takovou učební činnost, při níž jednotliví žáci co nejefektivněji získají dovednosti a poznatky, které jsou výukovým cílem dané hodiny. Autoři Školní didaktiky2) doslova uvádějí, že učitel si při přípravě promítá v mysli celou výukovou jednotku, kterou projektuje tak, aby odpovídala jeho záměru. Co když ale nejlepším způsobem, jak hodinu naplánovat, je ponechat její průběh spontánnímu vývoji?

Anglický dramatik George Bernard Shaw údajně prohlásil, že na světě jsou tři druhy lidí: „Ti, kteří se přičiňují, aby se věci děly, ti, kteří sledují, co se děje, a ti, co se diví, co se to stalo.“ Obdobnou myšlenku (ve vztahu k organizacím, nikoli jedincům) metaforicky vyjádřil profesor na Harvardu Gary Hamel: „Na dálnici do budoucnosti jsou řidiči, pasažéři a přejeté mršiny.“ Zásadní rozdíl mezi těmito skupinami činí míra jejich proaktivity ve vztahu k prostředí a ke změně, která je nevyhnutelnou podstatou našeho světa.

V předchozím díle (Řízení školy 2018/1) jsme vyložili význam novotvaru z oblasti řízení lidských zdrojů, pojmu engagement,1) a vysvětlili jsme, že engagement pracovníků významně ovlivňuje výkonnost organizace. Dnes přinášíme informace o tom, jak lze engagement zjišťovat a měřit metodikou společnosti Gallup, a doplňujeme zprávu o výsledcích výzkumu, jímž jsme tuto metodiku ověřovali v českém prostředí na českých učitelích.

V dubnu 2017 odsouhlasila vláda Bohuslava Sobotky „Strategický rámec Česká republika 2030“. Dokument1) nastavuje cíle, kterých by Česko mělo dosáhnout v příštím desetiletí. Jeho naplnění by mělo zvýšit kvalitu života v České republice a nasměrovat naši zemi k rozvoji, který bude udržitelný po sociální, ekonomické i environmentální stránce. Vzdělávání je zde považováno za důležitý nástroj k podpoře naplnění cílů a opatření ve všech šesti klíčových oblastech strategického rámce.

Engagement1 je jedním z pojmů moderního managementu, "buzzword" (stále omílané, až nadužívané slovo) v oblasti HR (human resources). Jak už to v takových případech bývá, význam tohoto novotvaru dosud není ukotven, různí odborníci ho definují odlišně. Vyhledávač Google nabídne přibližně 12 milionů odkazů. Neexistuje pro něj uspokojivý překlad do češtiny - vypomoci si slovem angažovanost pouze znamená přejít z angličtiny do francouzštiny a české "účastnost" nejenže zní podivně, ale zdaleka nevystihuje šíři tohoto pojmu. A přece je "employee (dis)engagement" fenoménem každodenní reality vedení lidí. V tomto článku se pokusíme o jeho terminologické ozřejmění a v příštím čísle nabídneme zprávu o vlastním šetření engagementu mezi českými učiteli.