PhDr. Jan Voda, Ph.D., MBA - strana 4

V předchozím článku tohoto vydání Řízení školy jsem popisoval situaci začínajících ředitelů. V tomto textu změníme perspektivu a podíváme se na profesní dráhu manažera z druhého, méně veselého konce: zaměříme se na některé aspekty případu skončení ředitele (zástupce) ve funkci, a to v té dramatické verzi, kdy ředitel neodchází dobrovolně, ale zřizovatel školy ho (z nejrůznějších důvodů, které zde nebudeme hodnotit) "pustí k vodě". To může být relativně čerstvá zkušenost překvapivě vysokého počtu vedoucích pracovníků a zcela jistě Damoklův meč pro nás pro všechny1).

Během prázdnin byly do funkcí uvedeny desítky nových ředitelů. Řada z nich se ujímá vedoucí role poprvé, bez předchozích manažerských zkušeností, jen s entuziasmem a přesvědčením, že chtějí vést školu jinak a lépe. Jaké šance na úspěch má ředitel novic, který se ještě nedávno věnoval výhradně pedagogické práci a vedoucím pracovníkem se stal doslova přes noc? Zahraniční i české výzkumy upozorňují, že tento přestup představuje v kariéře učitele značnou zátěž, provázenou mj. prožitky osamocenosti ve funkci a nepřipravenosti na nové role.

Jen málokterý diplomant Pedagogické fakulty Karlovy univerzity plně rozumí významu slov "Spondeo ac polliceor!" ("Zavazuji se a slibuji!"), která odříkává v odpověď na promoční sponzi (z latiny záruka, ústně uzavřená smlouva): "Spondebitis igitur: (...) studia humanitatis et naturae impigro labore culturos et provecturos non ad vanam captandam gloriam, sed ut veritas propagetur et lux eius, qua salus humani generis continetur, clarius effulgeat."1) Natož aby domýšlel jejich celoživotní dosah...

Běžná situace: děti přijdou z koupelny, kde si myly ruce, do třídy, vezmou si talířek s jídlem a posadí se na místo, kde už stojí hrníček s nalitým čajem. Většinou jsou u všech stolků všechny židle. Tentokrát však učitelka záměrně před svačinou některé židle odsunula stranou. Zákonitě si tedy některé dítě muselo židli přisunout, aby se všichni mohli nasvačit. Část dětí stála bezradně u místa bez židle a nevěděla, co si počít. Jedno dítě se přišlo učitelky zeptat, co má dělat, když na místě je čaj, ale chybí tam židle. Dvě děti si rovnou bez řečí došly pro židli k vedlejšímu stolku a sedly si. Děti, které už své místo měly, situaci komentovaly a radily dítěti bez židle, co má dělat.1)

Každoročně se v jarním období odehrávají desítky konkurzů na místa ředitelů škol. Ať už budou vybraní uchazeči nastupovat do funkce poprvé, nebo přicházejí na novou školu s předchozí manažerskou zkušeností, určitě si budou klást otázku, za jaký konec to mají v novém místě popadnout, s čím začít, na čem stavět. Satya Nadella má jedinečnou odpověď: udělejte refresh. Co přesně refresh znamená a jak na něj, si vysvětlíme v následujícím textu.

Ve dnech 12. a 15. března 2018 se v Singapuru konalo globální fórum ve vzdělávání Microsoft Education Exchange (E2). Tato akce je každoročním vyvrcholením celosvětové iniciativy prosazující transformaci učení v souladu s nároky pokročilého 21. století a oslavující práci inovativních učitelů po celém světě. Zástupci České republiky, jakož i autor tohoto textu měli jedinečnou možnost být při tom.

Plánování je obecně považováno za klíčovou dovednost učitele.1) Jeho hlavním úkolem je navrhnout takovou učební činnost, při níž jednotliví žáci co nejefektivněji získají dovednosti a poznatky, které jsou výukovým cílem dané hodiny. Autoři Školní didaktiky2) doslova uvádějí, že učitel si při přípravě promítá v mysli celou výukovou jednotku, kterou projektuje tak, aby odpovídala jeho záměru. Co když ale nejlepším způsobem, jak hodinu naplánovat, je ponechat její průběh spontánnímu vývoji?

Anglický dramatik George Bernard Shaw údajně prohlásil, že na světě jsou tři druhy lidí: „Ti, kteří se přičiňují, aby se věci děly, ti, kteří sledují, co se děje, a ti, co se diví, co se to stalo.“ Obdobnou myšlenku (ve vztahu k organizacím, nikoli jedincům) metaforicky vyjádřil profesor na Harvardu Gary Hamel: „Na dálnici do budoucnosti jsou řidiči, pasažéři a přejeté mršiny.“ Zásadní rozdíl mezi těmito skupinami činí míra jejich proaktivity ve vztahu k prostředí a ke změně, která je nevyhnutelnou podstatou našeho světa.

V předchozím díle (Řízení školy 2018/1) jsme vyložili význam novotvaru z oblasti řízení lidských zdrojů, pojmu engagement,1) a vysvětlili jsme, že engagement pracovníků významně ovlivňuje výkonnost organizace. Dnes přinášíme informace o tom, jak lze engagement zjišťovat a měřit metodikou společnosti Gallup, a doplňujeme zprávu o výsledcích výzkumu, jímž jsme tuto metodiku ověřovali v českém prostředí na českých učitelích.

V dubnu 2017 odsouhlasila vláda Bohuslava Sobotky „Strategický rámec Česká republika 2030“. Dokument1) nastavuje cíle, kterých by Česko mělo dosáhnout v příštím desetiletí. Jeho naplnění by mělo zvýšit kvalitu života v České republice a nasměrovat naši zemi k rozvoji, který bude udržitelný po sociální, ekonomické i environmentální stránce. Vzdělávání je zde považováno za důležitý nástroj k podpoře naplnění cílů a opatření ve všech šesti klíčových oblastech strategického rámce.

Deseti učitelkám z různých škol v Praze a ve Středočeském kraji (9 kvalifikovaných pro učitelství 1. stupně s víceletou praxí) jsme předložili identickou písemnou práci z českého jazyka. Požádali jsme je, aby písemku opravily a oznámkovaly. A dostali jsme deset různých hodnocení - rozptyl známkování činil celé dva stupně (učitelky hodnotily tutéž práci známkami 1 až 3). Většina učitelek se přitom soustředila pouze na samotnou písemku, aniž by se zajímala o daného žáka či individuální kontext jeho výkonu. Toto zjištění otevírá celou řadu otázek týkajících se např. objektivity, relevance a spravedlnosti známkování ve škole.

Engagement1 je jedním z pojmů moderního managementu, "buzzword" (stále omílané, až nadužívané slovo) v oblasti HR (human resources). Jak už to v takových případech bývá, význam tohoto novotvaru dosud není ukotven, různí odborníci ho definují odlišně. Vyhledávač Google nabídne přibližně 12 milionů odkazů. Neexistuje pro něj uspokojivý překlad do češtiny - vypomoci si slovem angažovanost pouze znamená přejít z angličtiny do francouzštiny a české "účastnost" nejenže zní podivně, ale zdaleka nevystihuje šíři tohoto pojmu. A přece je "employee (dis)engagement" fenoménem každodenní reality vedení lidí. V tomto článku se pokusíme o jeho terminologické ozřejmění a v příštím čísle nabídneme zprávu o vlastním šetření engagementu mezi českými učiteli.

Deseti učitelkám z různých škol v Praze a ve Středočeském kraji (devět kvalifikovan ých pro učitelství 1. stupně a s víceletou praxí) jsme předložili identickou písemnou práci z českého jazyka. Požádali jsme je, aby písemku opravily a oznámkovaly. A dostali jsme deset různých hodnocení - rozptyl známkování činil celé dva stupně (učitelky hodnotily tutéž práci známkami 1 až 3). Většina učitelek se přitom soustředila pouze na samotnou písemku, aniž by se zajímala o daného žáka či individuální kontext jeho výkonu. Toto zjištění otevírá celou řadu otázek týkajících se např. objektivity, relevance a spravedlnosti známkování ve škole.

Citát Saint-Exupéryho "Dokonalosti není dosaženo tehdy, když už není co přidat, ale tehdy, když už nemůžete nic odebrat" se výtečně hodí na video Dereka Siverse. Sivers, americký hudební producent a podnikatel, dokázal v necelých třech minutách na Youtube srozumitelně a jasně vyložit podstatu leadershipu (vůdcovství). Nepřekvapí nás proto, že jeho video "First Follower: Leadership Lessons from Dancing Guy" (První následovník: Lekce vůdcovství od tančícího kluka) má od roku 2010 již 4,5 milionu zhlédnutí.1 Jestli jste ho dosud neviděli, tu ho máte; a pokud ano, určitě stojí za to si ho připomenout.

Ve Spojených státech jsou vůdčí schopnosti (leadership ability) jednou z dimenzí definice nadaného dítěte, kterou vyhlásila federální vláda již roku 1972. V našem nepravidelném seriálu věnovaném dětskému leadershipu (ŘŠ 2/2017, Speciál MŠ 1/2017) jsme uvedli, že i v českém kulturním kontextu je důležité na děti nazírat jako na leadery a tyto schopnosti v nich rozvíjet.

Až na spaní neexistuje žádná jiná činnost, která by dítěti zabírala soustavně tolik času jako školní docházka. Souhlasíte? A kromě jeho pokoje (kde má dítě stejně většinu času oči zavřené) pak neexistuje jiný prostor, v němž tráví delší dobu než ve školní třídě. Pokud se na tomto shodneme, pak bychom měli vzdělávacímu (edukačnímu) prostředí věnovat mnohem větší pozornost. V zahraničí už je to dávno velké téma.

Povinnost začlenit do výuky všechny okruhy průřezových témat vyplývá z rámcového vzdělávacího programu. V naší škole jsme si vypracovali systém, díky kterému žáci většinu témat prožijí v podobě celoškolních projektů - happeningů, které spojujeme se státními svátky, mezinárodními dny a dalšími světově významnými událostmi. Žáci se tak průběžně seznamují s aktuálními problémy globálního rázu a učí se k nim zaujímat angažovaný postoj.

V únoru 2017 bylo na stránky TED1 (Technology, Entertainment, Design) přidáno nové video s názvem How to get better at the things you care about2 (Jak se zlepšit v tom, na čem vám záleží). Vystupuje v něm Eduardo Briceno, populární motivační řečník.3 V necelých dvanácti minutách vyložil Briceno podstatu úspěchu prakticky v kterékoli oblasti lidského života, založenou na obousměrně prostupných zónách učení a výkonu. Jelikož je video zatím dostupné pouze v angličtině, pokusím se zde tlumočit jeho hlavní myšlenky.

Když v roce 2012 vyšel poprvé bestseller Davida Marqueta Turn the Ship Around!, měly již sloupky dr. Trojana v časopise Řízení školy tradici. Ve svých fejetonech Václav Trojan často přirovnává školství k flotile, školy k lodím a ředitele k jejich kapitánům. Komu se tento příměr líbí a zajímá se o problematiku vedení lidí, neměl by si nechat ujít český překlad Marquetovy knihy Otočte loď! z roku 2016.

Bett Show (British Educational Training and Technology Show; www.bettshow. com) je světově největší událostí věnovanou informačním technologiím ve vzdělávání. Odehrává se každoročně od roku 1985, letos tedy již po třiatřicáté, v Londýně, pravidelně čtyři dny v lednu.