PhDr. Jan Voda, Ph.D., MBA - strana 6

Práce v týmech a týmový duch jsou tradičně považovány za atributy vysoce rozvinuté organizační kultury. A přesto, jak upozorňuje publikace Do You Really Need a Team?, nemusejí být týmy vždy tou nejúčinnější a nejžádanější organizační formou pro dosažení firemních cílů. Ve skutečnosti jsou týmy drahé, jejich budování je časově náročné, vedení týmu znamená značné vytížení toho, kdo tým vede. Manažeři zodpovědní za organizační strukturu by proto podle autorů měli vzít do úvahy všechny potenciální překážky a nevýhody (o nichž se obvykle v příručkách managementu nemluví), pečlivě zvážit, zda je tým pro splnění daného úkolu opravdu vhodný nástroj, a vytěžit z týmu jeho maximální potenciál.

Klíčové principy kariérního systému učitelů v České republice jsou v zásadě zformulovány již několik let. Reálné implementační procesy jsou však komplikované, neakční a jejich výstupy rozporuplné, vlastně dosud neexistují. Zatímco u nás k zavedení standardů v učitelství těžkopádně sbíráme síly i politickou odvahu, o standardu pro ředitele škol ani nemluvím, v zahraničí už dávno fungují jako samozřejmý, efektivní nástroj zvyšování profesionality učitelů a vedoucích pedagogických pracovníků. V tomto příspěvku podám zprávu, jak je nově koncipován standard pro ředitele škol ve Skotsku.

Každý, kdo se zabývá vedením lidí ve školách, určitě zbystří. Otázky jsou nasnadě: Která tvrzení patří do tohoto sedmera? Co vlastně o školním leadershipu víme? A jak toto poznání můžeme zhutnit do několika výroků? V následujícím článku přinášíme výtah z anglického originálu.

Ve dnech 8. až 12. dubna jsem měl možnost zúčastnit se s finanční podporou EU v rámci průřezového programu celoživotního učení SVES1 studijní návštěvy „Professional Profile of Teachers Today“ ve Španělsku. Organizátorem návštěvy bylo Centrum dalšího vzdělávání učitelů v regionu Andalusie, Malaga. Společně se mnou bylo přítomno dalších 14 delegátů z různých zemí EU. Vedle společných workshopů a prezentací sestával program z návštěvy různých typů škol a setkání s místními řediteli a učiteli.

Vznik bilingvních škol, resp. škol, kde jsou některé nejazykové předměty vyučovány anglicky, je patrný trend vývoje současného českého školství. Bilingvní prostředí je pravděpodobně jedním z nejpřirozenějších způsobů, jak ve škole rozvíjet jazykové kompetence žáků prostřednictvím formálního i neformálního učení. Z druhé strany však v podmínkách vázaných na český vzdělávací kontext představuje řadu omezení, s nimiž se musí škola v interní i externí komunikaci vyrovnávat. V příspěvku poukazujeme na posuny v komunikaci na škole, kde část pedagogického sboru tvoří rodilí mluvčí - učitelé cizích jazyků bez znalosti češtiny. To způsobuje řadu specifických omezení (a mnohdy bariér), jež nastolují otázky, nakolik je koncepce bilingvní školy skutečně efektivní.

Příspěvek je paralelou k tématu proběhlého kulatého stolu, o kterém referuje v tomto čísle Irena Lhotková na s. 16. Rád bych diskusi, jíž jsem měl možnost se také zúčastnit, dodatečně rozvinul o tuto úvahu: domnívám se, že učitelé a ředitelé se potřebují navzájem, a z této vzájemnosti vyplývá, že otázky kvality učitelů a ředitelů představují dvě strany téže mince. Je tedy třeba dopřát hlasu i učitelům, aby k věci řekli své.

Odborná literatura se shoduje v tom, že práce učitele ve třídě je nejdůležitějším faktorem na straně školy ovlivňujícím vzdělávání žáků. Individuální kvality každého učitele se však realizují v kontextu učitelského sboru jako celku, v němž jsou jedinci působením pospolitosti různou měrou regulováni. Tuto konstelaci ovlivňují různé formy spolupráce učitelů, kvalita jejich interakcí apod. Příspěvek prezentuje dominantní charakteristiky učitelských sborů, které byly identifikovány prostřednictvím výzkumné sondy mezi studenty na katedře Centrum školského managementu Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (dále též „CŠM PedF UK“). Tento model lze aplikovat na další lokality regionů České republiky.

V následujícím příspěvku chci připomenout kontext, v němž se soukromé školství etablovalo jako alternativa odvozená od standardu veřejného vzdělávání. Domnívám se, že právě zde tkví kořeny více či méně skryté rivality soukromých a státních škol. Vedle toho bych rád upozornil, že v podmínkách současné ekonomické a pedagogické (zejména kurikulární) svéprávnosti škol již není udržování této duality ve školství na místě.