PhDr. Jan Voda, Ph.D., MBA - strana 6

„Hallo children. Please line up. The first person will take the ball, dribble to the circle and back. Pass the ball to the next person who will dribble to the circle and back. After you come back and pass the ball sit down on the green line. The first team with everyone sitting is the winner...“ I tak může vypadat hodina tělocviku v 1. a 2. ročníku v rámci projektu RUNNING AND JUMPING INTO ENGLISH, který si naše škola zařadila do svého ŠVP.

Čtyři desetiny žáků přijatých letos na víceletá gymnázia vykazují jen slabé měkké dovednosti (soft skills). Třetina žáků 5. ročníků, kteří naopak disponují rozvinutými měkkými dovednostmi, se na víceletá gymnázia vůbec nehlásila. Pokud bychom ke gymnaziálnímu studiu měli přijmout jen 11% nejlepších žáků -měřeno měkkými dovednostmi, potom čtyři pětiny, jež letos uspěly u přijímacích zkoušek, by měly zůstat na základních školách. Tyto a další zajímavé skutečnosti odhalilo výzkumné šetření studentek 3. ročníku Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze v dubnu 2015.

E2 Global Educator Exchange Event - Globální fórum učitelů je unikátní událostí na poli celosvětového vzdělávání. Setkávají se zde inovativní učitelé a vývojoví pracovníci Microsoft, kteří tu mají možnost spolupracovat, vytvářet a sdílet zkušenosti, jak využívat technologie ve výuce způsobem, který naplňuje požadavky na moderní vzdělávání v 21. století. Letošní, v pořadí desáté fórum se uskutečnilo v americkém Redmondu 28. dubna až 1. května 2015 a za Českou republiku se ho zúčastnila pětičlenná reprezentace.

Komunikační technologie nám denně zprostředkovávají nesmírně široké a diferencované pole informací a názorů. Prostřednictvím tzv. blogů dnes může kdokoli publikovat články s osobními názory. Ne každý však umí psát, ne každý má o čem psát a ne každý je s to svým čtenářům nabídnout hodnotný obsah. A z druhé strany, ne všechno má smysl číst a zdaleka ne všechno zvládneme sledovat. Dovoluji si nabídnout čtenářům tip na blog, který by mohl být hoden jejich pozornosti.

28. května 2014 se v Praze konala III. mezinárodní vědecká konference školského managementu. Pořadatelem konference byla katedra Centrum školského managementu Pedagogické fakulty Karlovy univerzity. S příspěvky vystoupili akademičtí pracovníci z České a Slovenské republiky, ale rovněž představitelé školské praxe. Většinu z publika tvořili aktivní ředitelé škol.

Kdo chce být dobrým ředitelem školy, reflektuje svoji práci a k sebepotvrzení ve funkci hledá odpovídající kritéria, aniž by mu je nutně musela předepisovat nějaká vyšší instance. Na standard ředitele školy si v České republice asi ještě dlouho počkáme, ale dobrým ředitelem či dobrou ředitelkou můžete být už dnes. Jakými konkrétními profesními kvalitami byste měli disponovat?

Zřízení Skotské akademie pro vzdělávací leadership (Scottish College for Educational Leadership - SCEL) je jedním z nosných pilířů školské reformy ve Skotsku. Ačkoli k oficiálnímu spuštění projektu v létě 2014 ještě řada dílčích kroků zbývá, webové stránky akademie jsou již k dispozici na adrese www.scelscotland.org.uk. Na veřejně přístupné části portálu zprostředkovává akademie množství informací, zpráv ze vzdělávací politiky a výzkumů, kterými může jedinec rozvíjet své znalosti a dovednosti v leadershipu a přispívat jako lídr ve škole i mimo ni. I když je akademie vázána na skotský národní kontext, jsem přesvědčený, že řada informací bude relevantních i pro české čtenáře, kteří se tématem vedení ve školství zabývají a hledají zdroje pro svůj profesní rozvoj.

Zkušenosti z našeho běžného mimopracovního života mohou být užitečným zdrojem praktických dovedností i psychické odolnosti, které zvyšují náš výkon jako leaderů v zaměstnání. Autorky z amerického Centra tvůrčího leadershipu v Severní Karolíně v útlé brožuře Učte se ze života kladou a zároveň zodpovídají následující otázky: „Které manažerské dovednosti si můžete osvojovat a rozvíjet v mimopracovním prostředí? Jak nepracovní aktivity podporují rozvoj vašich vůdcovských schopností? Jak strhnout bariéry mezi vaší prací a osobním životem?“

V souvislosti s opakovaně excelentními výsledky finských žáků v testování OECD – PISA1) se pozornost české odborné veřejnosti upírá k vzdělávacímu systému ve Finsku. Mimo kulturní a ekonomický rámec Evropské unie však existují další, vysoce inspirativní příklady dobré praxe. V tomto textu se zaměřím na školství v Singapuru. V PISA 2009 skóroval Singapur ve čtenářské gramotnosti žáků jako pátý (Finsko třetí), v matematice na 2. místě (Finsko 6. místo) a v přírodních vědách byl celkově čtvrtý (Finsko druhé).2)

Práce v týmech a týmový duch jsou tradičně považovány za atributy vysoce rozvinuté organizační kultury. A přesto, jak upozorňuje publikace Do You Really Need a Team?, nemusejí být týmy vždy tou nejúčinnější a nejžádanější organizační formou pro dosažení firemních cílů. Ve skutečnosti jsou týmy drahé, jejich budování je časově náročné, vedení týmu znamená značné vytížení toho, kdo tým vede. Manažeři zodpovědní za organizační strukturu by proto podle autorů měli vzít do úvahy všechny potenciální překážky a nevýhody (o nichž se obvykle v příručkách managementu nemluví), pečlivě zvážit, zda je tým pro splnění daného úkolu opravdu vhodný nástroj, a vytěžit z týmu jeho maximální potenciál.

Klíčové principy kariérního systému učitelů v České republice jsou v zásadě zformulovány již několik let. Reálné implementační procesy jsou však komplikované, neakční a jejich výstupy rozporuplné, vlastně dosud neexistují. Zatímco u nás k zavedení standardů v učitelství těžkopádně sbíráme síly i politickou odvahu, o standardu pro ředitele škol ani nemluvím, v zahraničí už dávno fungují jako samozřejmý, efektivní nástroj zvyšování profesionality učitelů a vedoucích pedagogických pracovníků. V tomto příspěvku podám zprávu, jak je nově koncipován standard pro ředitele škol ve Skotsku.

Každý, kdo se zabývá vedením lidí ve školách, určitě zbystří. Otázky jsou nasnadě: Která tvrzení patří do tohoto sedmera? Co vlastně o školním leadershipu víme? A jak toto poznání můžeme zhutnit do několika výroků? V následujícím článku přinášíme výtah z anglického originálu.

Ve dnech 8. až 12. dubna jsem měl možnost zúčastnit se s finanční podporou EU v rámci průřezového programu celoživotního učení SVES1 studijní návštěvy „Professional Profile of Teachers Today“ ve Španělsku. Organizátorem návštěvy bylo Centrum dalšího vzdělávání učitelů v regionu Andalusie, Malaga. Společně se mnou bylo přítomno dalších 14 delegátů z různých zemí EU. Vedle společných workshopů a prezentací sestával program z návštěvy různých typů škol a setkání s místními řediteli a učiteli.

Vznik bilingvních škol, resp. škol, kde jsou některé nejazykové předměty vyučovány anglicky, je patrný trend vývoje současného českého školství. Bilingvní prostředí je pravděpodobně jedním z nejpřirozenějších způsobů, jak ve škole rozvíjet jazykové kompetence žáků prostřednictvím formálního i neformálního učení. Z druhé strany však v podmínkách vázaných na český vzdělávací kontext představuje řadu omezení, s nimiž se musí škola v interní i externí komunikaci vyrovnávat. V příspěvku poukazujeme na posuny v komunikaci na škole, kde část pedagogického sboru tvoří rodilí mluvčí - učitelé cizích jazyků bez znalosti češtiny. To způsobuje řadu specifických omezení (a mnohdy bariér), jež nastolují otázky, nakolik je koncepce bilingvní školy skutečně efektivní.

Příspěvek je paralelou k tématu proběhlého kulatého stolu, o kterém referuje v tomto čísle Irena Lhotková na s. 16. Rád bych diskusi, jíž jsem měl možnost se také zúčastnit, dodatečně rozvinul o tuto úvahu: domnívám se, že učitelé a ředitelé se potřebují navzájem, a z této vzájemnosti vyplývá, že otázky kvality učitelů a ředitelů představují dvě strany téže mince. Je tedy třeba dopřát hlasu i učitelům, aby k věci řekli své.

Odborná literatura se shoduje v tom, že práce učitele ve třídě je nejdůležitějším faktorem na straně školy ovlivňujícím vzdělávání žáků. Individuální kvality každého učitele se však realizují v kontextu učitelského sboru jako celku, v němž jsou jedinci působením pospolitosti různou měrou regulováni. Tuto konstelaci ovlivňují různé formy spolupráce učitelů, kvalita jejich interakcí apod. Příspěvek prezentuje dominantní charakteristiky učitelských sborů, které byly identifikovány prostřednictvím výzkumné sondy mezi studenty na katedře Centrum školského managementu Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (dále též „CŠM PedF UK“). Tento model lze aplikovat na další lokality regionů České republiky.

V následujícím příspěvku chci připomenout kontext, v němž se soukromé školství etablovalo jako alternativa odvozená od standardu veřejného vzdělávání. Domnívám se, že právě zde tkví kořeny více či méně skryté rivality soukromých a státních škol. Vedle toho bych rád upozornil, že v podmínkách současné ekonomické a pedagogické (zejména kurikulární) svéprávnosti škol již není udržování této duality ve školství na místě.