Judikáty - strana 496

Ncu 272/2007 Rozhodnutí cizího soudu o popření otcovství se v České republice uznávají, je-li rozhodnutí cizího soudu v souladu s § 61 zákona o rodině, skutkový základy byl cizím soudem zjištěn způsobem vyhovujícím v podstatě příslušným ustanovením právního řádu České republiky, rozhodnutí nabylo podle potvrzení příslušného cizího orgánu právní moci, návrh na uznání cizího rozhodnutí byl podán účastníkem řízení, alespoň jeden z účastníků řízení je občanem České republiky a uznání rozhodnutí nebrání žádná z překážek, které má na zřeteli ustanovení § 64 zákona č. 97/1963 Sb. ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka po slyšení Nejvyššího státního zástupce ČR, o návrhu M. A., na uznání cizího rozhodnutí, takto: Rozsudek Úředního soudu v Bad Schwalbach (Amtsgericht Bad Schwalbach), Spolková republika Německo, jímž bylo rozhodnuto, že F. A., není otcem nezletilého R. G. A., narozeného z matky M. A., se uznává, pokud jde o výrok o tomto popření otcovství, na území České republiky. Odůvodnění: Úřední soud v B. S., rozhodoval o žalobě M. A., matky nezletilého R. G. A., proti žalovanému F. A., mezi nímž a M. A. bylo uzavřeno manželství, za jehož trvání se nezletilý R. G. A. narodil. Uvedený cizí soud zjistil z výpovědí žalobkyně a žalovaného, že v době rozhodné pro početí uvedeného dítěte neměli pohlavní styky a k tomuto početí došlo ze styku matky dítěte s jiným mužem (G.S.), který se souhlasem matky svým prohlášením před příslušným orgánem otcovství uznal. Za těchto zjištěných údajích dospěl uvedený soud k výslednému závěru, že žalovaný F. A. není otcem nezletilého R. G. A. Za uvedených okolností k uznání předložený rozsudek cizího soudu neodporuje zásadně ustanovení § 61 zákona o rodině (zákona č. 94/1963 Sb., vyhlášeného se změnami a doplňky pod č. 210/1998 Sb.). Skutkový stav byl cizím soudem rovněž zjištěn způsobem vyhovující

Č. 41 Je vyloučeno, aby ochranná výchova uložená podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže a ústavní výchova nařízená podle zákona o rodině byly vykonávány současně. Při střetu obou druhů výchovy u téhož dítěte mladšího patnácti let nebo mladistvého je nutné vycházet ze zásady, že je-li uložena ochranná výchova jako opatření podle § 93 odst. 1 písm. c) z. s. m. nebo jako výchovné opatření podle § 22 z. s. m. v době, kdy se dítě mladší patnácti let nebo mladistvý nachází ve výkonu ústavní výchovy, má přednost výkon ochranné výchovy. Ústavní výchova se ukončí podle občanskoprávních předpisů. (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.10.2007, sp. zn. 8 Tdo 1158/2007) Nejvyšší soud jako soud pro mládež v právní věci nezletilého V. P., zastoupeného opatrovníkem Mgr. Š., advokátem se sídlem Advokátní kancelář v B., k dovolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 17.4.2007, sp. zn. 4 Rodo 8/207, a rozsudek Městského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 29.11.2006, sp. zn. 97 Rod 146/2006, a Městskému soudu v Brně, soudu pro mládež, věc vrátil k dalšímu řízení. Z odůvodnění: Dovolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 17.4.2007, sp. zn. 5 Rodo 8/2007, jímž byl v právní věci nezletilého V. P. (podle zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů /z. s. m./, ve znění pozdějších změn, je nezletilý nazýván dítětem mladším patnácti let) rozsudek Městského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 29.11.2006, sp. zn. 97 Rod 146/2006, změněn ve výroku v bodě I., kterým byl návrh Městského státního zastupitelství v Brně, o uložení dohledu probačního úředníka nezletilého V. P., změněn. Okresní státní zastupitelství v Jihlavě podalo dne 10.2.2006 Okresnímu soudu v Jihlavě, soudu pro mládež, v právní věci nezletilého V. P. n

IV. ÚS 463/07 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě, složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické, ve věci stěžovatelky D. K., právně zastoupené advokátkou JUDr. Klárou Slámovou, Urbánkova 3360, Praha 4, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. 3. 2006, č.j. 15 P 148/2004-989, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2006, č.j. 35 Co 358/2006-1136, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavnímu soudu byl dne 19. 2. 2007 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozsudků obecných soudů. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. II. Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl ve věci péče o nezletilého Pavla (jedná se o pseudonym) a nezletilého Jana (jedná se o pseudonym) o návrhu otce na změnu výchovy nezletilého Pavla a o návrhu matky na změnu úpravy styku otce s nezletilými tak, že s účinností od 1. 4. 2006 svěřil Pavla do výchovy otce a matce uložil povinnost platit na nezletilého měsíčně výživné ve výši 2.500,- Kč. Současně s tím byl též upraven styk rodičů s dětmi. Stěžovatelka ve svém návrhu poukazuje na skutečnost, že obecné soudy ve svých dřívějších rozsudcích svěřily výchovu nezletilého Pavla na dobu rozvodu a po rozvodu manželství do výchovy matky a otci stanovily výživné a upravily jeho styk s nezletilým. Otec odmítl syna matce předat a svými návrhy k soudu se pokoušel uvést do souladu stav faktický se stavem právním. Otec nerespektoval rozhodnutí soudu, stěžovatelku v minulosti dvakrát fyzicky napadl a je tedy zj

Rozsudek Soudního dvora ze dne 16. října 2007 Félix Palacios de la Villa proti Cortefiel Servicios SA Věc C-411/05 Druh řízení: řízení o předběžné otázce1) Předkládající soud: Juzgado de lo Social n° 33 de Madrid (Sociální soud č. 33 v Madridu), Španělsko Uveřejněno: SbSD [2007], s. I-8531 Celexové označení: 62005CJ0411 Interpretovaná ustanovení: články 1, 2, 3 a 6 směrnice 2000/78/ES Skutkové a právní okolnosti Zaměstnavatel informoval pana Palacios de la Villu dopisem o automatickém ukončení jeho pracovního poměru na základě toho, že dosáhl věku pro povinný odchod do důchodu. Stalo se tak v souladu s příslušnou kolektivní smlouvou, která stanovila v zájmu podpory zaměstnanosti, že věk odchodu do důchodu bude 65 let, kromě případu, že by dotčený pracovník nedovršil dobu pojištění vyžadovanou pro nárok na starobní důchod. V takovém případě mohl pracovník pokračovat ve výkonu zaměstnání až do dovršení této doby. Použití příslušné kolektivní smlouvy v dané době umožňovalo přechodné ustanovení zákona o doložkách kolektivních smluv týkajících se dosažení obvyklého věku pro odchod do důchodu,2) podle něhož doložky v kolektivních smlouvách uzavřených před nabytím účinnosti zákona, které stanovily ukončení pracovní smlouvy, jakmile pracovníci dosáhli obvyklého věku odchodu do důchodu, byly platné za předpokladu, že dotyčný pracovník dovršil minimální dobu účasti a splňuje ostatní podmínky nároku na starobní důchod příspěvkového typu stanovené právní úpravou v oblasti sociálního zabezpečení. Ke dni, kdy mu zaměstnavatel oznámil ukončení jeho pracovního poměru, již pan Palacios de la Villa dovršil dobu zaměstnání nezbytnou pro nárok na starobní důchod vyplácený ze systému sociálního zabezpečení ve výši 100% jeho vyměřovacího základu. Otázky vnitrostátního soudu Smyslem otázek předkládajícího soudu bylo, zda zákaz diskriminace na základě věku v oblasti podmínek zaměstnání a pracovních podmínek vylučuje vnitrostátní právní úpravu, podle níž jsou platné doložky v kolektivních s

Právo na soudní a jinou právní ochranu Ochrana rodičovství a rodiny I. ÚS 420/05 Porušením čl. 38 odst. 2 Listiny a současně porušením práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a zásahem do práva stěžovatele chráněného v čl. 32 odst. 4 Listiny je postup obecných soudů, které nezajistily stěžovateli výkon jemu přiznaného práva na styk s nezl. dítětem. Okolnost, že stěžovatel má svůj podíl na délce trvání sporů, např. vznášením nejrůznějších procesních návrhů (zejména podjatosti soudců), či zbytečnou medializací případu, nezbavují obecné soudy, aby věc projednaly v přiměřené lhůtě a přiznanému právu poskytly adekvátní ochranu. Ústavní soud rozhodl v senátě o ústavní stížnosti stěžovatele V. K., zast. JUDr. H. K., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21.4.2005, č.j. 24 Co 82/2005-1617, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a nezl. M. K., zast. opatrovníkem Městským úřadem Černošice, právně zast. JUDr. J. R., advokátkou, a M. K., zast. JUDr. L. P., advokátkou, vedlejších účastníků řízení, takto: I. Ve věci péče o nezl. M. K. vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp.zn. P 253/2000, bylo porušeno stěžovatelovo základní právo na projednání věci bez zbytečných průtahů zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dále právo na spravedlivý proces podle v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a v důsledku toho i právo chráněné v čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. II. Návrh na zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21.4.2005, č.j. 24 Co 82/2005-1617, se zamítá. Odůvodnění I. 1. Stěžovatel podanou ústavní stížností napadl ve znělce uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), byť v jejím záhlaví uvedl, že směřuje též proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 21.12.2004, č.j. P 253/2000-1484. Konstatoval, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5.10.1994, č.j. 12 Co 310/94-100, bylo – dle jeho návrhu – rozhodnuto o úpravě styku s nezl. sy

Ej 427/2007 Správní řízení: vyloučení úřední osoby k § 14 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád Důvodem pro vyloučení úřední osoby podle § 14 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, není pouhá skutečnost, že tato osoba, jako pracovník městského či krajského úřadu, rozhoduje ve věci přestupku, z něhož je obviněn zastupitel příslušného města či kraje. (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2007, čj. 2 As 29/2007-74) Prejudikatura: srov. č. 503/2005 Sb. NSS a č. 775/2006 Sb. NSS. Věc: JUDr. Tomeš V. proti Krajskému úřadu Jihočeského kraje o spáchání přestupku, o kasační stížnosti žalobce. Dne 25. 3. 2006 prováděla hlídka městské policie kontrolu dopravní situace v ulici Růžová v Jindřichově Hradci. Zde byl před vjezdem do domu čp. 27/II zaparkován osobní automobil zn. Opel Omega u okraje chodníku, kde platí vodorovná dopravní značka č. V 12c (zákaz zastavení). Na automobil byla tak nainstalována "botička" a byla pořízena fotodokumentace. Dne 27. 3. 2006 žalobce telefonicky požádal o sejmutí "botičky" z automobilu. Hlídka městské policie mu sdělila, že porušil § 4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), čímž naplnil skutkovou podstatu přestupku uvedenou v § 22 odst. 1 písm. f) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném do 30. 6. 2006. Městský úřad v Jindřichově Hradci rozhodl o přestupku nejprve v příkazním řízení a žalobci uložil pokutu ve výši 1000 Kč. Proti tomu žalobce podal odpor (3. 7. 2006). Příkaz byl zrušen a v řízení se pokračovalo. V odporu žalobce uplatnil námitku podjatosti. Tajemník Městského úřadu Jindřichův Hradec o ní rozhodl usnesením ze dne 12. 7. 2006 tak, že úřední osoba Ing. Milan K. není z projednávání a rozhodnutí ve věci vedené proti žalobci vyloučena. Pouhá existence vztahu úředník města a zastupitel města nepostačuje pro závěr o podjatosti. Proti usnesení podal žalobce odvolání. Toto bylo rozhodn

Ochrana rodičovství a rodiny Ochrana dětí a mladistvých II. ÚS 838/07 Rozdělení rodiny představuje velmi závažný zásah do základních lidských práv, a proto se musí opírat o dostatečně pádné argumenty motivované zájmem dítěte. Za takové lze považovat vystavení dětí násilí nebo špatnému zacházení, pohlavnímu zneužívání, či „alespoň“ nedostatek citového zázemí, znepokojivý zdravotní stav nebo psychická nerovnováha u rodičů, případně nevyhovující životní podmínky nebo materiální nedostatek ve spojení s dalšími okolnostmi. Těmto požadavkům odpovídá zákonná úprava provedená ustanovením § 46 odst. 1 zákona o rodině, podle kterého může soud nařídit ústavní výchovu nebo dítě svěřit do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, jestliže je výchova dítěte vážně ohrožena nebo vážně narušena, a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě nebo jestliže z jiných závažných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit. Možnost umístit dítě do prostředí vhodnějšího pro jeho výchovu nemůže sama o sobě odůvodňovat jeho násilné odnětí biologickým rodičům; takový zásah do práva rodičů těšit se rodinnému životu se svým dítětem musí být nadto ještě „nezbytný“ s ohledem na další okolnosti. Jakmile je prokázána existence rodinného vztahu, musí orgány veřejné moci v zásadě jednat tak, aby se tento vztah mohl rozvíjet, a přijmout vhodná opatření za účelem sloučení rodiče s dítětem. Ústavní soud rozhodl v senátu o ústavní stížnosti M. R., zastoupené Mgr. Š. H., advokátem, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. prosince 2006, sp. zn. 53 Co 107/2006, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. prosince 2005, sp. zn. 50 Nc 602/2005, za účasti 1) Městského soudu v Praze, a 2) Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a 1) M. R., zastoupené Městskou částí Praha 5, 2) P. R., zastoupeného JUDr. M. F., Ph.D., advokátkou, 3) M. R., zastoupené Mgr. T. P., advokátem, a 4) Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Roz

Č. 44 Jestliže zaměstnavatel se souhlasem zaměstnance odvolal výpověď z pracovního poměru, nenáleží zaměstnanci za dobu následující poté, co měl pracovní poměr na základě odvolané výpovědi z pracovního poměru skončit, a po kterou nepřiděloval zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, náhrada mzdy podle § 61 zák. práce (ve znění účinném do 31.12.2006) z důvodu neplatného rozvázání pracovního poměru, ale náhrada mzdy z důvodu překážky na straně zaměstnavatele podle § 130 odst. 1 zák. práce (ve znění účinném do 31.12.2006). (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2.10.2007, sp. zn. 21 Cdo 2584/2006) Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby mu žalovaný zaplatil 75.071 Kč s úroky z prodlení, které v žalobě specifikoval. Žalobu odůvodnil tím, že u žalovaného pracoval od 1.8.1994 jako „energetik, TPO, BOZ“, a že dne 26.2.1999 mu dal žalovaný výpověď, podle níž měl pracovní poměr účastníků skončit k 30.4.1999. Dopisem ze dne 5.5.1999 žalobce oznámil žalovanému, že trvá na dalším zaměstnávání, a uplatnil u soudu neplatnost této výpovědi. Protože žalovaný v průběhu řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 „uznal neplatnost této výpovědi“, žalobce vzal žalobu zpět (s tím, že vzájemné nároky mezi účastníky budou vypořádány) a řízení bylo zastaveno. Přestože žalobce měl zájem na dalším zaměstnávání, žalovaný na žalobcovo místo přijal jinou osobu a až „teprve dopisem ze dne 22.11.1999“ nabídl žalobci místo, které pro něj „formálně vytvořil“. Žalobce proto po žalovaném požaduje (vycházeje z „hrubé mzdy 13.248 Kč měsíčně“) náhradu mzdy z důvodu neplatného rozvázání pracovního poměru za období od 3.6.1999, kdy žalobci skončila pracovní neschopnost, do 23.11.1999, „kdy obdržel dopis zaměstnavatele z 22.11.1999“. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 28.11.2000 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 12.629 Kč k rukám právního zástupce žalobce. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že „není spo

Pracovní poměr Výpověď z pracovního poměru Odvolání výpovědi z pracovního poměru Mzda Náhrada mzdy Jestliže zaměstnavatel se souhlasem zaměstnance odvolal výpověď z pracovního poměru, nenáleží zaměstnanci za dobu následující poté, co měl pracovní poměr na základě odvolané výpovědi z pracovního poměru skončit, a po kterou nepřiděloval zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, náhrada mzdy podle § 61 zák. práce, ve znění účinném do 31. 12. 2006, z důvodu neplatného rozvázání pracovního poměru, ale náhrada mzdy z důvodu překážky na straně zaměstnavatele podle § 130 odst. 1 zák. práce, ve znění účinném do 31. 12. 2006. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2584/2006 Z odůvodnění: Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby mu žalovaný zaplatil 75 071 Kč s úroky z prodlení, které v žalobě specifikoval. Žalobu odůvodnil tím, že u žalovaného pracoval od 1. 8. 1994 jako „energetik“, v Hotelu D. v P. a že dne 26. 2. 1999 mu dal žalovaný výpověď, podle níž měl pracovní poměr účastníků skončit k 30. 4. 1999. Dopisem ze dne 5. 5. 1999 žalobce oznámil žalovanému, že trvá na dalším zaměstnávání, a uplatil u soudu neplatnost této výpovědi. Protože žalovaný v průběhu řízení vedeného u obvodního soudu pod sp. zn. 43 C 138/99 „uznal neplatnost této výpovědi“, žalobce vzal žalobu zpět (s tím, že vzájemné nároky mezi účastníky budou vypořádány) a řízení bylo zastaveno. Přestože žalobce měl zájem na dalším zaměstnávání, žalovaný na žalobcovo místo přijal jinou osobu a až „teprve dopisem ze dne 22. 11. 1999“ nabídl žalobci místo, které pro něj „formálně vytvořil“. Žalobce proto po žalovaném požaduje (vycházeje z „hrubé mzdy 13 248 Kč měsíčně“) náhradu mzdy z důvodu neplatného rozvázání pracovního poměru za období od 3. 6. 1999, kdy žalobci skončila pracovní neschopnost, do 23. 11. 1999, „kdy obdržel dopis zaměstnavatele z 22. 11. 1999“. Obvodní soud rozsudkem ze dne 28. 11. 2000, čj. 11 C 100/2000-26, žalobě vyhověl a rozhodl, že ža

I. ÚS 1925/07 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy soudu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně, o ústavní stížnosti stěžovatele Města Fulnek, se sídlem Fulnek, náměstí Komenského 12, zastoupeného Mgr. Richardem Pustějovským, advokátem se sídlem Ostrava, Matiční 703/3, proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 30. 10. 2006, čj. 6 C 52/2005-85, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 2007, čj. 16 Co 24/2007-133, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Novém Jičíně jako účastníků řízení, takto Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy brojil stěžovatel proti shora označeným rozsudkům Okresního soudu v Novém Jičíně a Krajského soudu v Ostravě. Z přiložených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 30. 10. 2006, čj. 6 C 52/2005-85, určil, že odvolání žalobkyně z funkce ředitelky Mateřské školy Fulnek, učiněné blíže označeným usnesením Rady města Fulnek a následně uvedené dopisem stěžovatele, je neplatné, a rozhodl o nákladech řízení. Okresní soud posuzoval otázku, zda důvody uvedené v odvolání z funkce ze dne 31. 1. 2005 jsou důvody uvedenými v § 166 odst. 5 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) - tedy zda představují závažné porušení nebo neplnění právních povinností vyplývajících z vykonávané funkce, které bylo zjištěno zejména inspekční činností České školní inspekce, zřizovatelem nebo jinými kontrolními orgány , a zda jsou tyto důvody zcela jednoznačně konkretizovány, aby bylo zřejmé, o jaké porušení právních povinností se jedná a aby je nebylo možno zaměňovat s jinými. Okresní soud dospěl k závěru, že důvody jsou z převážné části naprosto nekonkrétní; ty důvody, které byly dostatečně konkretizovány, závažné porušení a neplnění právních povinností neprokazují. Soud tak u

22 Cdo 20/2007 Pokud se jinak platně uzavřená smlouva o vypořádání vzájemných majetkových vztahů podle § 24a zákona o rodině nerealizuje proto, že k rozvodu manželství podle tohoto ustanovení nedošlo, je smlouva neúčinná. ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce K. R., zastoupeného advokátem, proti žalované N. P., zastoupené advokátem, o určení neplatnosti dohody o vypořádání společného jmění manželů a o převodu práv a povinností člena družstva z 5. února 2002, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 13 C 92/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. července 2005, č. j. 19 Co 283/2005-83, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. července 2005, č. j. 19 Co 283/2005-83, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se domáhal, aby soud určil, že dohoda o vypořádání společného jmění manželů (dále "SJM“) a o převodu práv a povinností člena družstva, jejímž předmětem bylo i výživné manželky, je neplatná. Dohodu uzavřel s žalovanou před rozvodem jejich manželství, a to dne 5. února 2002; dohoda se opírala o § 24a odst. 1 písm. a) zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o rodině“). Soud však manželství účastníků rozvedl podle § 24 zákona o rodině, přičemž smlouva o vypořádání vzájemných majetkových vztahů podle názoru žalobce může být platná pouze v případě rozvodu manželství podle § 24a zákona o rodině. Dohoda je tedy absolutně neplatným právním úkonem. Obvodní soud pro Prahu 8 ("soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. září 2004, č. j. 13 C 92/2003-55, ve znění opravného usnesení ze dne 13. dubna 2005, č. j. 13 C 92/2003-79, zamítl žalobu na určení, že dohoda účastníků o vypořádání společného jmění manželů a převodu práv a povinností člena družstva ze dne 5. 2. 2002, je neplatná. D

III. ÚS 748/06 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. B., zastoupené Mgr. Josefem Smutným, advokátem se sídlem v Pardubicích, tř. Míru 66, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 8. 6. 2006, č.j. 23 Co 133/2006-632, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákonem o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby pro porušení čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") bylo zrušeno v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu. Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 11. 2005, č.j. 19 P 290/2000-502, bylo k návrhu stěžovatelky (matky) s účinností od 1. 9. 2004 stanoveno výživné otce R. M. (dále jen"vedlejšího účastníka") pro nezletilou M. B. (narozenou 20. 7. 1989) ve výši 2.000,- Kč (výrok I.) a rozhodnuto současně o povinnosti vedlejšího účastníka k úhradě nedoplatku na výživném za období od 1. 9. 2004 do 30. 11. 2005 ve výši 7.500,-Kč (výrok II.), čímž byl změněn předchozí rozsudek ve věci péče o jmenovanou nezletilou téhož soudu ze dne 4. 6. 2001, č.j. 19 P 290/2000-110, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 9. 2001, č.j. 20 Co 365/201-119. Soud prvního stupně dále uložil podle § 148 odst. 1 o.s.ř. stěžovatelce i vedlejšímu účastníku povinnost k náhradě nákladů řízení vzniklých státu (zaplacením znalečného) každému ve výši 4.615,-Kč (výroky IV. a V.). Odvolací soud v záhlaví uvedeným rozsudkem výrok I. potvrdil (výrok II.) a dlužné výživné za (delší) období od 1. 9. 2004 do 30. 6. 2006 pak stanovil ve výši 11.0

21 Cdo 2843/2006 Rozsudek Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyň a) M. Š., b) D. U., c) M. D., d) E. Ch., a e) E. K., všech zastoupených Č. k. o. s., proti žalované České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových v Praze 2, Rašínovo nábř. č. 42, Územní pracoviště Ostrava v Ostravě, Ostrčilova č. 4/2691, o 278.504,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 61 C 424/2005, 61 C 425/2005, 61 C 426/2005, 61 C 427/2005 a 61 C 428/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. května 2006 č.j. 16 Co 118/2006-102, takto: I. Dovolání žalované se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se domáhaly, aby žalovaná zaplatila žalobkyni a) částku 39.332,- Kč, žalobkyni b) částku 48.804,- Kč, žalobkyni c) částku 62.496,- Kč, žalobkyni d) částku 56.852,- Kč a žalobkyni e) částku 71.020,- Kč. Žaloby zdůvodnily zejména tím, že byly původně zaměstnány u státní příspěvkové organizace S. r. s. J., po jejímž zrušení přešla práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů na Okresní úřad J., a že po zrušení okresních úřadů se stala jejich zaměstnavatelem žalovaná. Dopisy ze dne 2.9.2003 žalovaná rozvázala se žalobkyněmi pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 46 odst.1 písm. c) zákoníku práce a při skončení pracovního poměru jim vyplatila odstupné ve výši dvojnásobku průměrného měsíčního výdělku. Podle Čl. III bodu 2 kolektivní smlouvy státní příspěvkové organizace S. r. s. J., která přešla spolu s právy a povinnostmi z pracovněprávního vztahu nejprve na Okresní úřad J. a posléze na žalovanou, však žalobkyním náleží odstupné ve výši šestinásobku průměrného výdělku, přičemž platnost smlouvy pro rok 2003 vyplývá z Čl. VII bodu 4 této kolektivní smlouvy. Žalovaná odmítá žalobkyním nárok na odstupné ve výši čtyřnásobku jejich

Kolektivní smlouva Normativní závazky Přechod práv a povinností z pracovněprávního vztahu Dochází-li k přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu, přebírá přejímající zaměstnavatel (přejímající organizační složka státu) vůči přecházejícím zaměstnancům vždy také závazky dosavadního zaměstnavatele (dosavadní organizační složky státu) z kolektivní smlouvy upravující individuální nebo kolektivní vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci, jestliže z nich vznikají nároky blíže neurčenému okruhu jednotlivých zaměstnanců (tzv. normativní závazky). Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2843/2006 Z odůvodnění: Žalobkyně se domáhaly, aby žalovaná zaplatila žalobkyni a) částku 39 332 Kč, žalobkyni b) částku 48 804 Kč, žalobkyni c) částku 62 496 Kč, žalobkyni d) částku 56 852 Kč a žalobkyni e) částku 71 020 Kč. Žaloby zdůvodnily zejména tím, že byly původně zaměstnány u státní příspěvkové organizace Správa regionálního střediska J., po jejímž zrušení přešla práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů na Okresní úřad J., a že po zrušení okresních úřadů se stala jejich zaměstnavatelem žalovaná. Dopisy ze dne 2. 9. 2003 žalovaná rozvázala se žalobkyněmi pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce a při skončení pracovního poměru jim vyplatila odstupné ve výši dvojnásobku průměrného měsíčního výdělku. Podle čl. III bodu 2 kolektivní smlouvy státní příspěvkové organizace Správa regionálního střediska J., která přešla spolu s právy a povinnostmi z pracovněprávního vztahu nejprve na Okresní úřad J. a posléze na žalovanou, však žalobkyním náleží odstupné ve výši šestinásobku průměrného výdělku, přičemž platnost smlouvy pro rok 2003 vyplývá z čl. VII bodu 4 této kolektivní smlouvy. Žalovaná odmítá žalobkyním nárok na odstupné ve výši čtyřnásobku jejich průměrného výdělku uhradit. Žalovaná namítala, že kolektivní smlouva, z níž žalobkyně odvozují své nároky, byla uzavřena u státní příspěvkové organizace Správa regionálního st

Rozsudek Soudního dvora ze dne 13. září 2007 Mohamed Jouini a další proti Princess Personal Service GmbH (PPS) Věc C-458/05 Druh řízení: řízení o předběžné otázce Předkládající soud: Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud), Rakousko Interpretovaná ustanovení: články 1 a 2 směrnice 2001/23/ES Skutkové a právní okolnosti Společnost Mayer & Co GmbH (dále jen "Mayer") vykonávala činnost jako podnik pro dočasnou práci, který poskytoval své zaměstnance do provozů svým zákazníkům. V době, kdy se společnost Mayer dostávala do finančních potíží, vypracovala jedna z jejích zaměstnankyň, s podporou svého manžela, který byl ve vedení společnosti Mayer, návrh pro významného zákazníka společnosti. Po schválení návrhu se s ním manželé dohodli, že ho uskuteční v rámci nového podniku, jenž měl být vytvořen a měl se zabývat stejnou činností. Byla proto založena společnost Princess Personal Service GmbH (PPS) (dále jen "PPS"), v jejímž vedení byli oba manželé. Z důvodu potřeb zákazníka dali poté kompetentnímu řediteli pobočky společnosti Mayer pokyny, aby navrhl 40 zaměstnancům, kteří byli poskytnuti zákazníkovi, přechod do společnosti PPS, k čemuž následně ze dne na den došlo. U uvedených zaměstnanců to nevedlo k žádné změně činností vykonávaných u zákazníka. Společnost PPS postupně převzala i další zákazníky společnosti Mayer a současně mezi společnostmi přecházeli další zaměstnanci poskytnutí zákazníkům. Než se společnost Mayer dostala do konkursu, přešla do společnosti PPS přibližně třetinu jejích zaměstnanců. Do společnosti PPS přešel také ředitel pobočky a pracovníci pro styk se zákazníky. Pan Jouini a další žalobci v původním řízení, kteří přešli do společnosti PPS, se žalobou zejména domáhali, aby jim společnost PPS uhradila pohledávky za nevyplacenou mzdu u společnosti Mayer. Jednalo se především o dočasné zaměstnance, kteří byli poskytnuti zákazníkům jako dělníci, jeřábníci a montéři. Své nároky zakládali na tvrzení, že došlo k převodu podniku, a že společ

21 Cdo 1567/2006 Na přejímajícího zaměstnavatele (nabyvatele) přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů též k těm zaměstnancům, u nichž byl před účinností přechodu rozvázán pracovní poměr, avšak platnost rozvázání pracovního poměru se stala předmětem sporu, který nebyl v době účinnosti přechodu pravomocně rozhodnut. USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce R. K., zastoupeného advokátem, proti žalované Z. z. D. K., o úpravu posudku o pracovní činnosti, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 7 C 343/2003, o dovolání Z. D. K. a.s., zastoupené advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. dubna 2006 č.j. 26 Co 27/2006-159, takto: Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou proti žalované Z. z. D. K., u Okresního soudu v Trutnově dne 11.12.2003 (a doplněnou podáním ze dne 10.5.2004) domáhal, aby žalované bylo uloženo upravit obsah " pracovního posudku" ze dne 2.10.2003 tak, že se z něho vypustí věty " Vzhledem k průměrnému pracovnímu nasazení a výkonnosti nenastal důvod, aby byl pracovní poměr sjednán na dobu neurčitou," a " V průběhu července a srpna 2003 opakovaně překročil své pravomoci a opakovaně neuposlechl pokynů svých nadřízených" . Žalobu zdůvodnil zejména tím, že uvedené údaje obsažené v posudku o pracovní činnosti, vydaného v souvislosti se skončením pracovního poměru účastníků, jsou nepravdivé. Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 24.8.2005 č.j. 7 C 343/2003-132 zamítl žalobu o úpravu " pracovního posudku ze dne 2.10.2003 tak, že se vypouští věty: Vzhledem k průměrnému pracovnímu nasazení a výkonnosti nenastal důvod, aby byl sjednán na dobu neurčitou. a V průběhu července 2003 opakovaně překročil své pravomoci a opakovaně neuposlechl pokynů svých nadřízených" , žalované

Právo na soudní a jinou právní ochranu I. ÚS 704/06 Postupem odvolacího soudu nebylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces. Je věcí stěžovatele a jeho právního zástupce, aby si mezi sebou zajistili dostatečnou míru možné komunikace, zejména v situaci, kdy je podán opravný prostředek a lze očekávat nařízení ústního jednání o odvolání v přiměřené době. Naopak jestliže obecné soudy respektují kautely určující minimální míru racionality a konzistence skutkové a právní argumentace, nespadá do pravomoci Ústavního soudu „hodnotit“ hodnocení důkazů, resp. posuzování skutkového stavu jako správně zjištěného obecnými soudy, a to ani tehdy, pokud by se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 3, str. 257 a násl. a ustálená judikatura z tohoto nálezu vyplývající). § 120 odst. 2 o.s.ř. pro řízení ve věcech péče o nezletilé (jako pro řízení, které je možno podle § 81 o.s.ř.zahájit i bez návrhu) zakotvuje zásadu vyšetřovací, z níž vyplývá, že soud je povinen provést i jiné důkazy, než byly účastníky navrhovány, tak, aby dostatečně zjistil skutkový stav potřebný pro rozhodnutí ve věci. Ústavní soud rozhodl v senátě o ústavní stížnosti stěžovatele ing. P. S., zastoupeného JUDr. V. P., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 5 Co 1567/2006-436 ze dne 9. 8. 2006 a proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 5 Co 1705/2006-448 ze dne 10. 8. 2006, za vedlejší účasti D. S., zastoupené Mgr. P. J., advokátem, a Městského úřadu ve Vimperku jako opatrovníka nezl. dětí A. S., nar. 30. 11. 1991, K. S., nar. 29. 3. 1993, a Z. S., nar. 6. 2. 2001, takto: 1. Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 5 Co 1567/2006-436 ze dne 9. 8. 2006 se co do výroků I. a III. odmítá. 2. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 5 Co 1567/2006-436 ze dne 9. 8. 2006 se ve výroku II. zrušuje. 3. Ústavní stížn

Ej 357/2007 Politické strany a hnutí: pozastavení a znovuobnovení činnosti. Řízení před soudem: vázanost Poslanecké sněmovny rozhodnutím soudu k § 14 odst. 2 a § 18 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění zákonů č. 117/1994 Sb., č. 296/1995 Sb., č. 340/2000 Sb., č. 151/2002 Sb., č. 556/2004 Sb. a č. 342/2006 Sb. (v textu též "zákon o politických stranách") k § 78 odst. 5 soudního řádu správního k § 71 správního řádu (č. 500/2004 Sb.) I. Lhůtu jednoho roku, zakotvenou v § 14 odst. 2 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, je třeba vykládat jednak jako lhůtu, po kterou by nejpozději měla dotčená strana napravit zjištěné nedostatky, a současně se jedná o lhůtu, před jejímž marným uplynutím nejsou vláda anebo prezident oprávněni podat návrh na její rozpuštění. II. V případě, kdy byla činnost politické strany pozastavena pro porušení § 18 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, je příslušným orgánem, který je oprávněn o splnění stanovené povinnosti rozhodnout, výhradně Poslanecká sněmovna. III. Předložení chybějících dokladů Poslanecké sněmovně je třeba vykládat jako implicitní podání návrhu na znovuobnovení činnosti strany. Pokud následně Poslanecká sněmovna uzná povinnost politické strany za splněnou, dochází tím současně k obnovení její činnosti. V případě negativního rozhodnutí Poslanecké sněmovny se jedná o rozhodnutí správního úřadu zasahující do subjektivních veřejných práv politické strany, přezkoumatelné v rámci správního soudnictví. Správnímu soudu tak přísluší právo takovéto rozhodnutí Poslanecké sněmovny zrušit a zavázat ji právním názorem (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Pokud by se Poslanecká sněmovna předloženou dokumentací vůbec nezabývala a nijak by nerozhodla, představuje prostředek soudní ochrany žaloba proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 a násl. s. ř. s. Při hodnocení, zda se v konkr

Právo na soudní a jinou právní ochranu Práva účastníka soudního řízení II. ÚS 1090/07 Z ustálené jurisprudence Ústavního soudu vyplývá, že zákonná ustanovení upravující možnost ustanovení opatrovníka nemohou být používána jen z důvodu urychleného vyřízení (sp. zn. IV. ÚS 200/97 in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 12. N. 149. str. 381). Nepřítomnému účastníkovi řízení musí být zajištěna ochrana jeho zájmů i základních práv, a funkce opatrovníka byla vytvořena proto, aby do důsledku hájila zájmy nepřítomného, což představuje mj. studium spisu, podávání vyjádření, a vedení celého sporu za nepřítomného tak, jak by takovou povinnost byl nucen plnit smluvní zástupce (sp. zn. I. ÚS 559/2000 in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 27. N. 111. str. 233). Jde tu totiž o dosažení ústavněprávní maximy rovnosti účastníků řízení. Proto ustanovení opatrovníka účastníku řízení, jehož pobyt není znám, musí vždy předcházet šetření o tom, zda jsou dány předpoklady pro tento postup v řízení, a současně je zapotřebí zvažovat, zda není možno použít jiné opatření (sp. zn. I. ÚS 322/2000 in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 24. N. 150. str. 105). Je zásadně nevhodné, pokud je opatrovníkem účastníka řízení ustanovena osoba podřízená orgánu veřejné moci, který vede řízení, a to právě s ohledem na z toho plynoucí konflikt mezi povinnostmi vůči zaměstnavateli a vůči účastníkovi řízení. Ústavní soud rozhodl v senátu o ústavní stížnosti E. H., zastoupené JUDr. P. P., advokátkou, směřující proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, Odboru pro Jihomoravskou oblast, ze dne 6. května 2005, č. j. 168102/2005-6371, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, za účasti Českého telekomunikačního úřadu, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Telefónica O2 Czech Republic, a. s., se sídlem Za Brumlovkou 266/2, Praha, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, Odboru pro Jihomoravskou oblast, ze dne 6. května 2005, č. j. 168102/2005-6371, se ru

21 Cdo 1566/2006 Závěr o tom, zda došlo ke vzniku škody v příčinné souvislosti se zaviněným porušením povinnosti zaměstnance při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, představuje skutkové zjištění soudu jako výsledek hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotí důkazní prostředky, jimiž byl zjišťován stav věci, podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně G. – a. s.r.o., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. H., zastoupenému advokátem, o 39.430,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 9 C 74/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. května 2005 č.j. 13 Co 91/2005-49, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaný uhradil 39.430,- Kč s 2% úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný u ní pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 10.6.2003 jako "řidič-závozník“. Dne 15.6.2003 žalobkyni způsobil škodu tím, že v opilosti poškodil střešní okno vozidla žalobkyně zn. M., ztratil služební mobilní telefon N. a finanční hotovost 100,- EUR a 2.000,- Kč. Žalovaný "rozsah škody uznal a zavázal se zároveň k úhradě formou srážek ze mzdy“, dne 18.6.2003 s ním žalobkyně zrušila pracovní poměr ve zkušební době. Okresní soud v Sokolově rozsudkem ze dne 20.7.2004 č.j. 9 C 74/2004-34 uložil žalovanému povinnost "uhradit žalobci částku 8.850,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 19.6.2003 do zaplacení, a to ve splátkách po 1.000,- Kč, splatných vždy do každého posledního dne v měsíci od měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek“, co do částky "30.580,- Kč s 2% úrokem