Doplňková činnost
JUDr.
Vlasta
Víghová
Potřebovali bychom vědět, zda na základě níže uvedené právní normy může obec jako územně správní celek, tedy zřizovatel příspěvkové organizace školní jídelny či školy, kde je jídelna s doplňkovou činností, žádat o úhradu ztráty vzniklé v doplňkové činnosti vlivem vyhlášení nouzového stavu s nařízením omezení činnosti.
Přitom, že by územně správní celek (USC), myšleno obec nebo kraj, mohl žádat Ministerstvo vnitra o náhradu za škody způsobené vyhlášeným nouzovým stavem, vycházím ze zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon). Konkrétně z § 36 Náhrada škody, kde je psáno:
(1) Stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a cvičeními (§ 39 odst. 4) prováděnými podle tohoto zákona. Této odpovědnosti se může stát zprostit jen tehdy, pokud se prokáže, že poškozený si způsobil škodu sám. USC je podle definice právnická osoba, ztráta u doplňkové činnosti školní jídelny je v příčinné souvislosti s vyhlášeným krizovým opatřením podle krizového zákona (navíc, žádný z dotačních programů vyhlášených Vládou ČR neumožňuje žádat USC o tyto peníze). ŠJ si škodu nezpůsobila sama. (2) Náhrada věcné škody vzniklé při činnosti orgánů provádějících krizová opatření nebo při uloženém poskytnutí věcných prostředků se poskytuje podle právních předpisů platných v době vzniku škody. (4) Peněžní náhradu poskytne ten orgán krizového řízení, který nařídil krizové opatření nebo cvičení, při němž anebo v jehož důsledku vznikla škoda či újma.
Tady by se dle zákona mělo jednat o Ministerstvo vnitra a žádat by měl USC.
(5) Nárok na náhradu škody s uvedením důvodů uplatňuje právnická nebo fyzická osoba písemně u příslušného orgánu krizového řízení do 6 měsíců od doby, kdy se o škodě dozvěděla, nejdéle do 5 let od vzniku škody, jinak právo zaniká. Orgán krizového řízení může v případech hodných zvláštního zřetele přiznat náhradu škody i po uplynutí termínu k podání žádosti nebo i bez podání žádosti, ale nejdéle do 5 let od vzniku škody. ŠJ by měla vyčíslit ztrátu za vyhlášený nouzový stav na jaře tohoto roku.
ODPOVĚĎ:
Dle ustanovení § 36 odst. 1 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, je stát povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a cvičeními prováděnými podle tohoto zákona.
Mezi právnické osoby patří rovněž obce, které představují tzv. veřejnoprávní korporace. Čistě teoreticky tedy není vyloučeno, aby se obec domáhala vůči státu náhrady škody dle krizového zákona.
V tomto případě je nicméně třeba (i bez detailní znalosti věci) upozornit na minimálně dvě skutečnosti, které uplatňování náhrady škody ovlivňují.
Dle ustanovení § 36 odst. 5 krizového zákona může právnická osoba uplatnit nárok na náhradu škody s uvedením důvodů, a to písemně u příslušného orgánu krizového řízení, do 6 měsíců od doby, kdy se o škodě dozvěděla, nejdéle do 5 let od vzniku škody, jinak právo zaniká. S ohledem na skutečnost, že dotaz patrně míří na časové období tzv. první (jarní) vlny pandemie COVID-19, je zřejmé, že tato subjektivní lhůta pro uplatnění nároku na náhradu škody (alespoň ve vztahu k měsícům březen a duben 2020) již uplynula, protože tato se počítá od okamžiku, kdy se dotčená osoba dozvěděla o tom, že ke škodě došlo.
Současně je pak třeba upozornit i na to, že předmětem náhrady by měla být jen škoda vzniklá v příčinné souvislosti s krizovým opatřením, nikoliv tedy škoda vzniklá v příčinné souvislosti se samotnou pandemií COVID-19.
Bylo by tedy třeba pečlivě posoudit, co zahrnuje tzv. „doplňková činnost jídelny“. Pokud se jedná např. o činnost spočívající v poskytování stravování pro zákazníky, kteří nejsou žáci či zaměstnanci školy, poté by bylo nutné hodnotit, zda úbytek klientů byl vyvolán krizovým opatřením nebo zda by klienti stejně služby nečerpali (i kdyby krizového opatření nebylo), protože by se báli nákazy koronavirem.
Již v minulosti byly po státu požadovány náhrady škody z důvodu přijetí krizových opatření. Nejvyšší soud ale např. ve svém rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3798/2007 konstatoval, že by neměla být přiznána náhrada škody v situaci, kdy stát fungoval, resp. postupoval podle aktuálních informací.
Část odborné veřejnosti se také přiklání k názoru, že náhrada by mohla náležet v případě, že bude vymáhání krizového opatření excesivní či nesprávné.
Každopádně současná pandemie onemocnění COVID-19 představuje krajně nestandardní situaci, se kterou krizový zákon v době, kdy by přijímán, nepočítal. Bude tedy velmi záležet na tom, jak se nakonec k problematice náhrady škody dle krizového zákona v souvislosti s touto pandemií postaví soudy.