Knihy psané speciálně pro jedince s dyslexií a jak mezi nimi vybírat

Na 1. stupni základní školy je potřeba, aby děti s poruchami učení dostaly podporu ve své snaze zapojit se do čtenářské obce. Když se totiž začnou porovnávat se spolužáky, nechápou, co se děje, že jim čtení nejde stejně dobře. Neúspěch vede k tomu, že ztrácejí o čtení zájem. Již v tomto okamžiku je potřeba začít cíleně intervenovat. Jednou z cest mohou být i knihy, které jsou psané přímo pro tuto cílovou skupinu.

My, kteří obklopujeme děti s dyslexií a snažíme se jim pomáhat (rodiče, učitelé, speciální pedagogové), chceme, aby naši svěřenci četli. Motivujeme je tím, že vyhledáváme zajímavé příběhy, pomáháme jim při čtení. Text potřebují kratšía s většími písmeny, někteří potřebují ke čtení vyznačené slabiky, ať už barvou nebo boldem (vytučněním). Kratší texty ale neznamenají, že to budou texty pro nejmenší čtenáře. Svou náročností musí být přizpůsobené věku, kterému jsou určené. . Jenže není vždy jednoduché takové knihy objevit. Pro rodiče navíc nebývá snadné si připustit, že jejich dítě má nějaký problém se čtením.

Čím dál víc vznikají ve školách školní poradenská pracoviště, ve kterých působí speciální pedagog nebo psycholog. Pojďme se tedy na tuto problematiku podívat .

Rodiče se na speciálního pedagoga obrátí s žádostí o konzultaci. Někteří rodiče přijdou s tím, že mají podezření na poruchy učení, jiní by o poradně na prvním setkání slyšet nechtěli. Neexistuje jednoznačné doporučení, jak s rodiči jednat. Jedním z vodítek může být to, když rodiče rovnou říkají, že mají v rodině někoho, kdo měl poruchy učení, a mají podezření, že se projevují i u jejich dítěte. Tito rodiče většinou o vyšetření v poradně stojí.

V roli speciálního pedagoga se snažím naladit na jejich potřeby, reflektovat je, jednat s respektem k nim a hledat optimální cestu, kterou dokáží zvládnout všichni a která pokud možno povede k pozitivním výsledkům. Potřebuji jim důvěřovat, že si skutečně přišli pro radu a že společně hledáme cestu.

Často se na mě jako speciálního pedagoga obracejí rodiče se svými dětmi, kteří mi říkají: „Každý den čteme, ale ono to k ničemu nevede“.

V takovém okamžiku je potřeba zmapovat současné čtecí návyky v rodině a nastavit první dopomoc. Ptám se na to:

Příklad z praxe, rozhovor s rodičem: dívka s problémy ve čtení – konec 2. třídy„Čteme každý den, přečteme toho hodně, ale ji to vůbec nebaví.“„Kolik toho přečtete?“„Celou kapitolu.“„A jak je dlouhá ta vaše kapitola, mohla byste odhadnout stránky?“„No, to nevím, asi tak sedm.“„Čte sama, nebo jí se čtením pomáháte?“„Čte si sama v pokojíčku. Vždyť už je velká a měla by být samostatná. Jo, a vůbec jí nejdou ty měkké a tvrdé slabiky a délky, pořád zapomíná psát čárky.“„Má ta její kniha obrázky?“„Ano, má na každé stránce obrázek.“„Víte, o čem četla?“„Ano, ptám se jí, o čem četla.“

Jenže pokud jsem dítě a nechci číst, najdu si strategii, která mi umožní přežít k mé spokojenosti. Takže vím, že máma se bude ptát. Co udělám? Prohlédnu si v klidu obrázky, a pokud vím, že se máma spokojí s tím, že jí něco budu vypravovat, tak budu vypravovat o obrázcích. Při výběru další knihy budu sledovat, zda má dost obrázků.

Z rozhovoru vyplývá, že rodič nemá přehled o tom, zda skutečně dcera čte. Důvěřuje jí, dokonce se snaží o zjištění,o čem četla. Má představu, že dcera ve druhé třídě má být zcela samostatná. V takovém případě se snažím vysvětlit, že stále ještě a až do konce 5. třídy bude dcera, zvláště pokud by se potvrdila dyslexie, potřebovat pomoc s výukou. A nejspíš i poté. Potřebuji navést taktně rodiče na to aby:

Jako speciální pedagog si potřebuji dceru poslechnout, abych zjistila, v jaké fázi čtení je, kde je vývoj v současnosti. Zda se učila číst genetickou, nebo analyticko-syntetickou metodou čtení, či nějakou jinou. Tato informace mi následně pomůže vybrat vhodný materiál, se kterým bude rodičs dcerou pracovat. Úroveň čtení a nastupující únava může pomoci odhadnout správné množství čteného textu pro dceru i pro rodiče.

Rodič uvádí, že dcera se učila číst po slabikách. V rámci poslechu jsem zjistila, že čte pomalu, některé slabiky ale nečte správně, potřebovala by zrakovou oporu při čtení. Rychle nastupuje únava ze čtení. Také rodič zmiňuje, že jí nejdou tvrdé a měkké slabiky a délky. Co s tím, abych je nezahltila?

Čím začneme? S jakou knihou?Rodič potřebuje odejít s přesnými informacemi, jinak se nebude mít o co opřít a brzy sklouznou do starého rituálu. Osvědčilo se mi řídit se pravidlem tří. Dát nejvíce tři doporučení, na kterých začne rodič s dcerou pracovat do příští společné konzultace.

Na délky nejspíš doporučím jako první krok začít psát diakritiku rovnou s písmenem. Rodiče tedy budu směřovatk tomu, aby si k dceři při psaní úkolů sedl a pomáhal jí tím, že připomene, že nenapsala celé písmeno, že má jen část. Aby to udělala hned, i když písmena nebudou krásně navazovat.

Budu přemýšlet o tom, zda zvolím knihu , která je zaměřená na zvládnutí techniky čtení po slabikách. Možná by jí to pomohlo, ale dívka čte sice pomalu, techniku čtení po slabikách však zvládla. Nějaký příběh by ji mohl bavit víc než jen trénovat techniku čtení slov.

Vhodnější by asi byla kniha nebo s předvídáním pomocí obrázků. Obrázky ji baví, těmi si nejspíš pomáhala, aby mamce mohla vypravovat, o čem četla. Jenže moje zkušenost říká, že nadchlo děti až ve třetí a čtvrté třídě. Tam si příběh užily v celém rozsahu. Ve druhé třídě jako by ještě příběh nechápaly, možná mu nerozuměly.

Takže asi zvolím . Text je psaný bez vyznačených slabik a úkoly s vyznačenými slabikami. Rodiče mohu nechat číst příběh, který je psaný bez vyznačených slabik. Přečte text až k prvnímu úkolu, čímž bude mít omezený rozsah, kolik toho mají za den udělat.

Navíc se s dcerou bude ve čtení zadání úkolů střídat po větách. Dcera bude číst méně a pravidelně, mohlo by to zafungovat i jako motivace, že se bude těšit na úkoly nebo na pokračování příběhu.

Rodič bude přesně vědět, kolik toho má přečíst. Nebude muset řešit rozsah, kolik on a kolik dcera. Oběma vysvětlím, jak využít vyznačené tučné a tenké slabiky. Doporučím čtení se záložkou, aby se pomohlo očím při vedení očních pohybů. Úkol udělají podle pokynů společně. Objednám si je za měsíc na konzultaci a pak uvidím, zda zvolená strategie pomáhá. Pokud nebude strategie fungovat, budu hledat dál, kde je problém. Pomůže i návštěva pedagogicko-psychologické poradny. Jim také popíšu, co přesně již bylo doporučeno a s jakými výsledky.

Dívce byla poradnou diagnostikovaná dyslexie, ale plnění prvních dvou úkolů částečně pomohlo. s rozlišováním tvrdých a měkkých slabik a motivací ke čtení a psaní diakritiky spolu s písmenem zmenšilo počet chyb v psaném textu.

Žáci s dyslexií rostou a stárnou, stejně jako naše dívka, a nastává jiná obtíž. Stále sice potřebují krátké texty s velkými písmeny, některým vyhovuje i barevná folie na snížení vizuálního stresu, ale už nechtějí číst obsahově texty prvního čtení, kde ta potřebná velká písmena jsou. V publikacích, které jsou přizpůsobené jejich věkové kategorii, se již obtížně hledají texty psané velkými písmeny, zároveň krátkéa doplněné obrázky. Ještě nejlépe vyhovují komiksy. Zde bývá mnoho obrázků, málo textu a text bývá často psán bezpatkovým písmem, mnohdy navíc Comic Sansem, který většinou lidem s dyslexií vyhovuje nejvíce. Ve škole v hodinách speciálně pedagogické péče se podřídí a budou pracovats dyslektickou čítankou nebo s texty z Logica Picolla. Ve třídě pak ale těžko mohou tyto materiály prezentovat jako přečtenou knihu.

Proto vzniká sada textů, které jsou určené právě této kategorii čtenářů se specifickými čtenářskými potřebami. Jak se vyvíjí , tak se vyvíjejí i knihy pro ně určené.

Pokud chcete svým žákům s dyslexií dopřát čtení příběhu, je vhodné na přelomu prvního a druhého stupně začínat knihou . V této knize najdete text napsaný třikrát. Nejprve s vyznačenými slabikami, pokud ještě potřebují pomáhat očím při sledování textu a čtení nahlas. Za ním najdete stejný text bez vyznačených slabik pro ty, kteří tuto pomoc již nepotřebují. Dobře funguje také při druhém čtení textu – ono totiž po pravdě často první čtení textu slouží žákovi s dyslexií pouze k tomu, aby se seznámil se slovy, kteráv textu jsou. Smysl začíná chápat až při druhém čtení. Proto se také doporučuje používat strategii práce s textem označovanou zkratkou SQ3R; pro českou populaci ji popsaly velice pěkně Lenka Krejčová a Zuzana Bodnárová v publikaci .

Text je doplněn o úkoly zaměřené na rozvoj zrakového i sluchového vnímání a porozumění textu a také slovníček pojmů, které jsou v knize použité. Rodiče a pedagogové v knize naleznout i tipy na další činnosti, k nimž lze knihu využít. Text je psán velkým bezpatkovým písmem a jako ztížení, protože už chceme zvyšovat náročnost čtení, je text zarovnán do bloku.

V je porozumění textu zaměřeno pouze na vyhledání odpovědi v textu. Žáci si nemusí nic domýšlet ani využívat svých předchozích zkušeností. Stačí si znovu číst text a odpověď najít. Naproti tomu kniha je už zaměřena na vyšší stupně čtenářské gramotnosti.

V knize už se po čtenářích uvažování chce, proto mají sníženou náročnost úpravy textu. Text je zarovnán vlevo, aby měli oporu konce řádků v posunu o řádek níž. Nepravidelnost délky řádků totiž pomáhá jedincům s dyslexií v orientaci v textu. Příběhy jsou psány dvěma typy písma (oba jsou bezpatkové): text je vytištěn Arialem a úkoly Comic Sansem. Proč zrovna takto? Protože Comic Sans vychází podle výzkumu British Dyslexia Association jako písmo, které si jedinci s dyslexií volí jako pro sebe nejvhodnější,a Arial je hned na druhém místě. Když mají žáci úkoly vytištěny nejvhodnějším písmem, uvolňují si tím část mentální kapacity mozku a snáze se pak soustředí na porozumění. V knize je zařazeno mnoho úkolů, ve kterých lze debatovat, hledat skryté významy v textu. Svá tvrzení by pak měli žáci dokládat textem a tím obhajovat svoje názory. Nacházejí se zde i úkoly, jejichž řešení nejsou jednoznačná, a je tedy možné obhájit více názorů a podložit je vlastním chápáním textu. V řešení všech úkolů na konci knihy jsou ty zaměřené na debatua obhajobu vlastních názorů označené D jako připomenutí, že zde může být více řešení.

vydaná nakladatelstvím DYS-centrum Praha je také publikace vytvářená pro žákys dyslexií. Tato kniha je určená všem, kteří se chtějí naučit pracovat s odborným textem. Tvořila jsem ji pro svou devátou třídu žáků s poruchami učení. Selhávali ve tvoření výpisků, vyhledávání informací v textu. V současnosti mají žáci s dyslexií na 2. stupni možnost procvičovat percepci v rámcion-line aplikace Tablexie, ale ta v době vzniku knihy ještě nebyla k dispozici. Proto jsou opět v knize úkoly zaměřené nejen na čtenářské dovednosti, ale i na pozornost, sluchové vnímání, zrakové vnímání.

Závěrem bych ještě upozornila na to, že není vhodné uspěchat použití některé z knih. Na 1. stupni si vybírejte mezi , , a dalšími knihami například ze čtenářského systému nakladatelství . Pro tuto věkovou kategoriis problémy ve čtení je vhodných knih více a přibývají.

si nechte nejdřív do 5. ročníku, lépe do 6. ročníku, od 7. ročníku a pokud nečetli , tak zkuste nejprve tuto publikaci. si nechte až do 9. ročníku. Řadu pro starší chceme doplnit knihou pro dívky. Bude obsahovat úkoly vhodné pro 4. až 7. ročník a pokusím se ji zaměřit na zvládnutí výše jmenované metody SQ3R, kterou pak mohou využít při práci s odborným textem. Uvidíme, jak se mi to povede. Pokud vás zaujala kniha , tak se můžete těšit na další textz pera manžela Zdeňka a ilustrace Dagmar Findové.