Otázka:
Kdo nese zodpovědnost za žáka na školní akci (výletě, exkurzi) v době, kdy je žákům uděleno osobní volno? Jedná se o žáky nižšího gymnázia, plnící základní povinnou školní docházku.
Odpověď:
Na Váš dotaz musíme odpovědět jednoznačně, že odpovědnost za případný úraz žáka v době osobního volna na školní akci nese výhradně žák sám. Je trochu problematické dnes toto tvrzení zdůvodnit, neboť definice pojmu „úraz dětí, žáků a studentů“ neexistuje a tudíž nejsou přesně vymezeny meze toho za co odpovídá škola nebo školské zařízení a toho za co škola nebo školské zařízení již neodpovídá. Ustanovení § 29 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) pouze stanoví, že „Školy a školská zařízení jsou povinny vést evidenci úrazů dětí, žáků a studentů, k nimž došlo při činnostech uvedených v odstavci 2, (což je při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb) vyhotovit a zaslat záznam o úrazu stanoveným orgánům a institucím. Ministerstvo stanoví vyhláškou způsob evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, jimž se záznam o úrazu zasílá.“
Ani školský zákon ani prováděcí vyhláška č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů však neobsahuje definici pojmu „úraz dětí, žáků a studentů“ a nedefinuje pojmy „vzdělávání“, „činnosti přímo související se vzděláváním“, nebo „poskytování školských služeb“. Až do srpna 2005 se dalo v tomto směru pomoci dvěma předpisy Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, které v podstatě stály vedle sebe, neboť oba platily. Jednalo se o Metodický návod číslo 33 238/1975-42 ze dne 19. 12. 1975 k zavedení jednotné metodiky evidence, výkaznictví a rozborů školní a mimoškolní úrazovosti dětí, žáků a škol a výchovných zařízení spravovaných národními výbory a studentů vysokých škol a o Metodický návod ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy číslo 29 159/2001-26 ze dne 9. 11. 2001 k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí a žáků ve školách a školských zařízeních. Oba tyto metodické návody obsahovaly poměrně podrobnou definici pojmu školní úraz. Nový pokyn ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Seznam platných předpisů v resortu školství, mládeže a tělovýchovy podle stavu k 1.srpnu 2005 č.j. 24 905/2005-14 však zrušil tyto dva metodické návody a v resortu školství tedy platí pokud se týká bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů výhradně jen školský zákon (tedy jeho ustanovení § 29) a pak školní řád, který vydává ve smyslu ustanovení § 30 školského zákona ředitel školy nebo vnitřní řád, který podle téhož ustanovení vydává ředitel školského zařízení, u kterých se předpokládá, že podle místních podmínek budou obsahovat pasáže týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví žáků při vyučování a při činnostech přímo souvisejících s vyučováním. Nicméně podle informací z MŠMT se pracuje na vydání nového metodického pokynu k bezpečnosti a ochraně zdraví dětí, žáků a studentů, který by měl být v intencích předchozích předpisů a tedy i osvědčené praxe. Zatím však tento pokyn vydán nebyl. Nakonec neexistuje ani žádná judikatura, která by se zabývala otázkou školních úrazů a které bychom se mohli dovolat jako konstantní.
Shrnu-li výše uvedené, zastávám názor, že není možné považovat za školní úraz žáka nebo studenta, který se mu stane na výletě nebo na lyžařském výcviku v době osobního volna, neboť se takový úraz ani za platnosti starých předpisů za školní úraz nepovažoval. Dítě, žák nebo student má určitou rozumovou vyspělost a při vyučování i všech akcích, které pořádá škola se musí k této rozumové vyspělosti dítěte, žáka nebo studena přihlížet. Prvořadé musí být vždy jejich poučení, poučení o bezpečnosti, o přecházení komunikací apod. zejména když se jede na výlet nebo na nějaký zájezd. Posouzení rozumové vyspělosti dítěte, žáka nebo studenta se obráží i v tom, jestli žákům bude volno poskytnuto nebo ne. Je asi zřejmé, že nemůže učitel nebo pedagogický pracovník odpovědný za dozor nad dětmi mateřské školy dát těmto osobní volno při výletě do zoologické zahrady a že musí je sledovat i když si kupují např. u stánku pohlednici. V případě žáků nižšího gymnasia je však již situace jiná, tito žáci běžně chodí již většinou sami do školy a ze školy, takže již určité návyky z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví mají osvojené. Navíc jsou pravidelně na začátku školního roku seznamováni se školním řádem, resp. vnitřním řádem, který vždy obsahuje pasáž týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví žáků při mimoškolních akcích. Mělo by jen platit, že ve škole budou tito žáci před výletem znovu náležitě o otázkách bezprostředně souvisejících se zajištěním bezpečnosti a ochrany zdraví (přecházení komunikací, ukázněné chování, zákaz nákupu cigaret, příp. alkoholu) poučeni a že jim bude zdůrazněno, že v době osobního volna odpovídají sami za sebe. Tím by mělo být ze strany školy učiněno věci zadost.