Školská rada je orgánem základní, střední a vyšší odborné školy, jehož jednu třetinu členů volí zákonní zástupci nezletilých žáků a zletilí žáci. Cílem článku je zrekapitulovat předpoklady a důsledky dvou možných právních výkladů, jejichž optikou je chápáno právo zákonného zástupce nezletilého žáka volit členy školské rady.
Volby do školské rady a aktivní volební právo zákonného zástupce nezletilého žáka
PhDr. Mgr.
Monika
Puškinová,
Ph.D.,
specialistka na školskou legislativu, www.monikapuskinova.cz
Zakotvení aktivního volebního práva zákonných zástupců nezletilých žáků ve školském zákoně
Právo zákonných zástupců nezletilých žáků volit členy školské rady je zakotveno pomocí následujících ustanovení školského zákona.
§ 167 odst. 2 věta druhá
Třetinu členů školské rady jmenuje zřizovatel, třetinu volí zákonní zástupci nezletilých žáků [zdůrazněno autorkou] a zletilí žáci a studenti a třetinu volí pedagogičtí pracovníci dané školy.
§ 21
(1) Žáci a studenti mají právo
a)
na vzdělávání a školské služby podle tohoto zákona,
b)
na informace o průběhu a výsledcích svého vzdělávání,
c)
volit a být voleni do školské rady, jsou-li zletilí [zdůrazněno autorkou],
d)
zakládat v rámci školy samosprávné orgány žáků a studentů, volit a být do nich voleni, pracovat v nich a jejich prostřednictvím se obracet na ředitele školy nebo školskou radu s tím, že ředitel školy nebo školská rada jsou povinni se stanovisky a vyjádřeními těchto samosprávných orgánů zabývat a své stanovisko k nim odůvodnit,
e)
vyjadřovat se ke všem rozhodnutím týkajícím se podstatných záležitostí jejich vzdělávání, přičemž jejich vyjádřením musí být věnována pozornost odpovídající jejich věku a stupni vývoje,
f)
na informace a poradenskou pomoc školy nebo školského poradenského zařízení v záležitostech týkajících se vzdělávání podle tohoto zákona.
(2) Práva uvedená v odstavci 1 s výjimkou písmen a) a d) mají také zákonní zástupci dětí a nezletilých žáků [zdůrazněno autorkou].
Jako doplnění je vhodné uvést legální definici pojmu „zákonný zástupce“ uvedenou v § 183 odst. 7 školského zákona.
§ 183 odst. 7 školského zákona
Zákonným zástupcem je pro účely tohoto zákona osoba, která je v souladu se zákonem nebo rozhodnutím soudu oprávněna jednat za dítě nebo nezletilého žáka.
Výklad, podle kterého zákonný zástupce nezletilého žáka volí „za žáka“
Jedním z možných výkladů práva zákonného zástupce nezletilého žáka volit členy školské rady je interpretace, podle které zákonný zástupce při volbě členů školské rady „zastupuje“ nezletilého žáka.
Zřetelně formulovaný předpoklad uvedeného výkladu je následující: nositelem práva volit členy školské rady není zákonný zástupce, ale nezletilý žák. Jinak řečeno, zákonný zástupce nezletilého žáka může pouze „zastupovat“ své dítě - nezletilého žáka určité školy, vykonat za ně jeho právo. S nabytím zletilosti dítěte - žáka určité školy je ukončeno uvedené „zastupování“ a své právo volit členy školské rady žák realizuje sám.
Z uvedené premisy vyplývá, že „zastupovat“ nezletilého žáka, a proto i právo volit členy školské rady má pouze jeden z (typicky dvou žijících) zákonných zástupců. Princip aktivního volebního práva skupiny osob, kterým primárně náleží aktivní volební právo, pak lze jednoduše vyjádřit takto: jeden nezletilý žák = jeden hlas zákonného zástupce nezletilého žáka.
Příklad
Ředitel základní školy chystá volební lístky pro volby do školské rady. Ve škole se vzdělává 100 žáků, proto nachystá 100 volebních lístků. Ve škole se vzdělávají 3 děti pana a paní Novákových. Tito zákonní zástupci obdrží od školy 3 volební lístky. Je na nich, jak se dohodnou na tom, který z nich volební lístky uplatní. Může se stát, že se k volbám dostaví pouze pak Novák a vhodí do hlasovací urny 3 volební lístky (za své 3 nezletilé děti). Nebo se k volbám dostaví oba dva rodiče, paní Nováková vhodí do volební urny 2 hlasovací lístky (za 2 ze svých 3 dětí) a pan Novák 1 hlasovací lístek (za 1 ze svých 3 dětí).
I díky uvedenému příkladu je evidentní, že výše popsaný předpoklad (volební právo náleží primárně nezletilému žákovi) se projevuje i v důsledcích. Pomyslně „vyrovnává“ pozici všech nezletilých žáků. Bez ohledu na to, kolik mají žijících zákonných zástupců, v okamžiku volby členů školské rady na jejich místo nastupuje pouze jeden ze zákonných zástupců.
V praxi se školy spíše potýkají s tím, aby se k volbám do školské rady zákonní zástupci žáků dostavili v potřebném počtu. Proto se obvykle volební řády nezabývají otázkou, podle jakého pravidla se určí zákonný zástupce, který má „volit za žáka“.
Občas se však lze setkat s pravidly volebních řádů, která se nehledě na uvedený výchozí předpoklad (volební právo náleží primárně nezletilému žákovi) snaží konstruovat „spravedlivý přístup“ k oběma zákonným zástupcům nebo způsob, kterým se určí zákonný zástupce uplatňující volební lístek. Obsah uvedených pravidel je někdy spíše anekdotický a podněcuje k úvahám o opodstatněnosti celého uvedeného výkladu.
Příklad
Za nezletilého žáka volí ten zákonný zástupce, který je u volební urny dřív.
Pokud mají zákonní zástupci více dětí, které jsou žáky školy, stanoví se počet hlasů, které mohou zákonní zástupci použít, aritmetickým průměrem, kdy výsledek je zaokrouhlen směrem dolů na celé číslo. Například jestliže se ve škole vzdělává 5 nezletilých žáků, kteří jsou dětmi dvou rodičů, pak má každý z nich následující počet hlasů: 5 / 2 = 2,5, zaokrouhleno na 2 hlasy.
Výklad, podle kterého volí zákonný zástupce „sám za sebe“
Druhým možným způsobem chápání aktivního volebního práva zákonného zástupce nezletilého žáka volit členy školské rady je interpretace, podle které zákonný zástupce nezletilého žáka při volbě členů školské rady „volí sám za sebe“. Jinak řečeno, uvedené právo náleží primárně zákonnému zástupci nezletilého žáka, je osobním právem zákonného zástupce nezletilého žáka.
Premisa uvedeného přístupu k problematice aktivního volebního práva zákonného zástupce spočívá v následujícím: nositelem práva volit členy do školské rady je sám zákonný zástupce nezletilého žáka.
Naopak nezletilý žák nemá právo volit členy školské rady, a proto ani nevzniká potřeba nezletilého žáka jinou osobou „zastupovat“. Princip volebního práva zákonného zástupce nezletilého žáka pak lze jednoduše vyjádřit takto: jeden zákonný zástupce nezletilého žáka = jeden hlas zákonného zástupce nezletilého žáka.
Příklad
Ředitel základní školy chystá volební lístky pro volby do školské rady. Ve škole se vzdělává 100 žáků. Ředitel školy nachystá takový počet volebních lístků, který odpovídá počtu žijících zákonných zástupců nezletilých žáků. Pokud je těchto zákonných zástupců např. 195, pak nachystá 195 volebních lístků. Každý zákonný zástupce nezletilého žáka odevzdáním volebního lístku realizuje své osobní právo, využije „svůj hlas“.
Jestliže se ve škole vzdělávají 3 děti pana a paní Novákových, pak paní Nováková realizuje své osobní volební právo odevzdáním svého volebního lístku. Stejně tak pan Novák.
Na podporu uvedeného výkladu lze uvést:
a)
Školský zákon vymezuje několik práv zákonných zástupců nezletilých žáků. K nim patří např. právo na informace o průběhu a výsledcích vzdělávání žáka [§ 21 odst. 1 písm. b) školského zákona ve spojení s § 21 odst. 2 školského zákona] nebo právo na informace a poradenskou pomoc školy nebo školského poradenského zařízení v záležitostech týkajících se vzdělávání žáka podle školského zákona [§ 21 odst. 1 písm. f) školského zákona ve spojení s § 21 odst. 2 školského zákona]. O uvedených právech lze bez jakýchkoli pochyb tvrdit, že jsou osobními právy zákonných zástupců nezletilých žáků.
b)
Při formulaci § 21 školského zákona zákonodárce nijak nevyčleňuje „právo volit a být voleni do školské rady“ zákonných zástupců žáků jako oprávnění, které je kvalitativně odlišné od jiných jejich práv. Odsud lze dovodit, že „právo volit a být voleni do školské rady“ je osobní právo zákonného zástupce nezletilého žáka stejně jako ostatní práva zákonného zástupce nezletilého žáka vymezená v § 21 školského zákona.
c)
Současně lze důvodně předpokládat, že zákonodárce v textu školského zákona vyjádřil to, co vyjádřit chtěl. Pokud by zákonodárce chtěl ve školském zákoně zakotvit jinou skupinu voličů (a to nezletilé žáky zastupované jejich zákonným zástupcem), pak by v tomto smyslu ustanovení školského zákona formuloval.
Autorka článku se přiklání k uvedené interpretaci práva zákonného zástupce nezletilého žáka a ztotožňuje se s výkladem P. Katzové vyjádřeným v publikaci
Školský zákon. Komentář
.1) V komentáři § 167 odst. 2 školského zákona P. Katzová uvádí: „Druhou třetinu členů školské rady volí zákonní zástupci nezletilých žáků a zletilí žáci a studenti dané školy. V souladu s § 21 odst. 1 písm. c) a odst. 2 školského zákona je toto volební právo osobním právem každého zákonného zástupce nezletilého žáka, každého zletilého žáka a každého studenta dané školy. Toto osobní právo nemůže být ve volebním řádu školské rady žádným způsobem omezeno (nemůže být například stanoveno, že za jednoho nezletilého žáka školy může volit pouze jeden jeho zákonný zástupce, neboť zákonný zástupce zde nevolí ‚za své dítě‘, ale sám za sebe).“Je zřejmé, že i v tomto případě je přijetí předpokladu klíčovým pro řešení otázky rovného nebo diskriminačního přístupu ke skupině oprávněných voličů. Pokud je jako nositel aktivního volebního práva členů školské rady chápán zákonný zástupce nezletilého žáka, lze konstatovat, že všichni žijící zákonní zástupci nezletilých žáků mají právo volit své zástupce do školské rady, a proto se s žádným z nich nezachází méně příznivě. Diskriminačním by byl naopak přístup, kdy by se právo volit členy školské rady omezovalo pouze na jednoho zákonného zástupce žáka.
Shrnutí
V článku popsané právní výklady se liší v odpovědi na jednoduchou otázku: Komu primárně náleží aktivní volební právo, které je v § 21 školského zákona označeno jako „právo zákonných zástupců nezletilých žáků“? Zákonnému zástupci nezletilého žáka, nebo nezletilému žákovi? Autorce článku není známo rozhodnutí soudu, které by určovalo, který právní výklad je souladný se školským zákonem, a který se má proto při odpovědi na danou otázku použít. Doufá, že porovnání uvedených interpretací přispěje k vytříbení postojů k této otázce, sjednocení výkladů, a proto i jednoznačné aplikaci školského zákona v praxi.
1 KATZOVÁ, P. Školský zákon. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2009.