Redakce - strana 4

Dnešní, poslední část o hodnocení pedagogických pracovníků bude mít dva cíle -jednak shrnutí celé série a poukázání na jednu z možností efektivního hodnocení a jednak se dotkneme sebehodnocení, a to poněkud netradičně: podíváme se totiž také na sebehodnocení ředitele školy.

Lucie Francová je vedoucí školní jídelny (oficiálně provozář) v mateřské škole, která funguje ve dvou budovách. V každé z nich je kuchyně a jídelna, ve kterých pracují vždy dvě kuchařky. Lucie má tak „pod sebou“ čtyři pracovnice. Vystudovala střední ekonomickou školu, a ač s takovým povoláním nikdy nepočítala, bere ho jako příležitost pro získání zkušeností a možností být nablízku své dceři. Nespornou výhodou je i to, že její matka je ředitelkou mateřské školy, takže trochu věděla, do čeho jde.

Poskytování zpětné vazby je posledním krokem řízení pracovního výkonu. Připomeňme si, že řízení pracovního výkonu začíná dohodou, tedy stanovením toho, co má pracovník dělat. Dohoda se musí dotýkat všech tří hodnocených oblastí: pracovních výsledků (naplňování školního vzdělávacího programu), pracovního chování (dodržování pracovní náplně i dalších vnitřních směrnic školy, taktéž legislativních norem) a motivace (to, co je „navíc“, ovšem v souladu s požadavky školy).

V minulých dílech série článků o hodnocení jsme vymezili termín pracovní výkon jako úroveň plnění pracovních úkolů a určili jeho tři oblasti: pracovní výsledky, pracovní chování a motivaci. Podrobněji bylo popsáno hodnocení pracovních výsledků prostřednictvím hospitací, dotazníku a metody kritického případu. Dnes se podíváme na další oblast pracovního výkonu, a tím je pracovní chování.

V minulých dílech série článků o hodnocení jsme se věnovali pracovním výsledkům a pracovnímu chování. V dnešním díle nás čeká hodnocení poslední oblasti pracovního výkonu, a tou je motivace.

Dnešní část série článků o hodnocení pedagogických pracovníků začíná provokativní otázkou: lze vůbec hodnotit pracovní výsledky pedagoga? Tato otázka zákonitě vyplývá z neuzavřené diskuze o tom, co je vlastně onen zmiňovaný pracovní výsledek pedagoga. U jiných profesí jsou výsledky dobře měřitelné (počty vyrobených součástek, uzavřených smluv...), a tudíž se snadno vejdou do tabulek a jdou dobře hodnotit. Ale jak je to u pedagogických pracovníků? Co počítat? Průměr čtvrtletní písemné práce? Počet dětí, které se dostanou na gymnázia? Jako ředitelé škol víme, že to nejsou objektivní ukazatele a nevypovídají přesně o práci pedagoga. Pojďme se tedy na hodnocení pracovních výsledků pedagoga podívat z jiné strany a najít cesty, jak na to.

Další školní rok klepe na dveře a před vedením školy stojí obvyklá otázka přidělení úvazků a třídnictví. Na některých školách je situace „zajetá“, končící třídní učitel v deváté třídě jde automaticky do třídy šesté, učitel z páté třídy pak do třídy první. Ale někdy i zajeté koleje zaskřípou: odchody ze školy z nejrůznějších důvodů - ať už učitelů, nebo žáků - dovedou zaběhnutým systémem pěkně zamávat. Můžeme dát nového učitele rovnou do první třídy? Slučujeme dvě páté třídy z důvodu odchodu žáků na osmiletá gymnázia, koho ze dvou adeptů - bývalých třídních devátých tříd - dáme jako třídního? V šesté třídě má učit svého syna jediná „aprobovaná“ učitelka přírodopisu na škole - je to správné? Mají učitelé v daných třídách pokračovat, nebo je lepší je vyměnit? Pojďme se na problematiku podívat různýma, nicméně aktuálníma očima dospělých i žáků a nechme se inspirovat.

V první, úvodní části série o hodnocení jsme se zaměřili na zdůvodnění hodnocení a vymezili rozdíly mezi kontrolou, hodnocením a evaluací. Kromě základních termínů jsme hodnocení obhajovali především na základě legislativy. Dnes se posuneme od legislativy k personalistice a ukážeme si, že hodnocení není tak úplně izolované, ale že je zapojené do struktury řízení pracovního výkonu. Proto si vymezíme termín pracovní výkon a dále to, co vlastně u pracovníků můžeme hodnotit a kdo může hodnocení provádět.

Existují u jednotlivých škol společné znaky a fáze implementace ICT do výuky? Můžeme si určit, v jaké vývojové fázi se naše škola opravdu nachází?

Založení profesní organizace bylo reakcí na snahy učitelek mateřských škol v 90. letech reformovat předškolní vzdělávání. Jelikož se nepodařilo prosadit vznik Pedagogické komory, tak pracovní skupina v čele s docentkou Evou Opravilovou iniciovala vznik profesní organizace předškolní výchovy, která byla registrována Ministerstvem vnitra dne 8. 2. 1991 (pod číslem VSP/1-5041/91, IČO 15273661).

Nová série článků věnovaných tématu hodnocení si klade za cíl předat čtenářům Řízení školy základní informace týkající se hodnocení pracovníků, doplněné příslušnými formuláři tak, aby byly v praxi ředitelů škol okamžitě využitelné. Východiskem tohoto seriálu je zdůvodnění významu a procesu hodnocení, následně rozebereme jednotlivé oblasti hodnocení. Neopomeneme ani popis hodnotícího pohovoru a zmíněno bude i sebehodnocení pracovníků. Články se budou soustředit především na pedagogické pracovníky, i když řada skutečností bude využitelná také u pracovníků nepedagogických.

Kvalitní leadership - vedení lidí a skupin - ve škole má svoje zákonitosti i svoje specifika, zejména když školní kolektivy stojí před velkou výzvou v podobě zásadních změn, zavádění novinek nebo v případě radikálních zásahů zvenčí. Pak je takovýto strategický leadership nejen nutný, ale přímo nezbytný. Rozhoduje se tak nejen o úspěšnosti školy, ale někdy i o jejím dalším trvání a zásadní podobě.

Poslední díl série článků o školní družině je stejně jako ty předchozí uveden částí otázky 7. pádu - čím? Konkrétně - čím my, jako ředitelé škol, můžeme činnost školní družiny podpořit? Článek bude zároveň i shrnutím předchozích dílů a také upozorní na to, že i mnohé věci, které nejsou legislativně dané, jsou pro klidný chod školní družiny stěžejní.

V této části si popíšeme vnější faktory, které mohou pozitivně ovlivňovat image naší školy. Už jen ten fakt, že to jsou faktory vnější, napovídá, že nebude snadné je ovlivňovat pro nás požadovaným způsobem.

Seriál o školní družině se pomalu chýlí ke konci. Probrali jsme aktéry školní družiny (zástupkyni pro školní družinu nebo vedoucí vychovatelku, vychovatele, rodiče a žáky) i organizační záležitosti s družinou související. Na první pohled se jeví všechno jasné. Jenže je tomu opravdu tak? Nejsou pod povrchem skryté nejasnosti, nebo dokonce konflikty? A právě o tom je dnešní část - o kom nebo o čem se ve školní družině (a často skrytě) mluví?

O kontrole ČŠI, která přišla na základě stížnosti, nebo dokonce přímo udání, ředitelé škol dost neradi mluví. Případně ve velmi úzkém a důvěrném kruhu. Důvodů je hned několik.

V současné společnosti jsou kladeny na školní vzdělávání dětí stále vyšší nároky. Ty doléhají na děti zvláště v období, kdy vstupují do prvního ročníku základní školy. Pro většinu dětí to...

První čtyři pády máme úspěšně (alespoň doufám) za sebou - víme, kdo povede školní družinu, koho onen jmenovaný bude řídit, komu je školní družina užitečná a co se v ní dělá. Pátým pádem oslovujeme, voláme - pojďme se tedy podívat na propagaci školní družiny.

Předně je třeba říci, že image školy se tvoří dlouho, systematicky a cíleně, a hlavně se musí její prezentace opírat o skutečná fakta a zaručeně pravdivé informace a výsledky.

V prvních třech částech seriálu o školní družině jsme se soustředili na jednotlivé osoby: KDO bude školní družinu řídit a KOHO onen pracovník povede, i to, KOMU je školní družina užitečná. U čtvrté části se zaměříme na čtvrtou pádovou otázku, jen místo životné části budeme sledovat část neživotnou, konkrétně CO -tedy jaká činnost ve školní družině probíhá.