Redakce - strana 7

Tématem dnešního příspěvku, zabývajícího se středním managementem školy, jsou činnosti, které v rámci své funkce řídí. Od spíše teoretických záležitostí, kterými jsem se až dosud zabývala (legislativa, styly vedení, motivace, předávání odpovědnosti a pravomocí,) se dostávám k záležitostem týkajícím se praktického života školy.

V předchozím článku, který popisoval předpoklady pro činnost středního managementu školy, byl jedním ze zmiňovaných i demokratický styl vedení ředitele školy, který umožňuje předávání odpovědnosti a pravomocí. A protože je tato činnost obtížná nejen z hlediska manažerských dovedností, ale i kvůli legislativní odpovědnosti ředitele školy, budeme se jí podrobněji věnovat v této kapitole.

V minulých dvou kapitolách o středním managementu školy jsem se soustředila na jeho vymezení a krátce jsem nahlédla do historie. Dnešní, třetí část bude vyhrazena předpokladům, které jsou nutné pro činnost středního managementu školy. Bez těchto předpokladů by nemohla aktivní činnost středního managementu probíhat a byl by pouhou formální složkou v řízení školy.

V předchozím čísle jsem se začala zabývat problematikou středního managementu školy, tedy učiteli, kteří stojí v čele metodických orgánů. Poukázala jsem na jejich důležitost, na posun a aktuálnost jejich role v souvislosti s výsledky zprávy McKinsey&Company. Tento článek bude zaměřen na skupiny učitelů, které střední manažeři řídí, na jejich nedávnou historii i současnost.

Časopis Řízení školy se mnohokrát zabýval řediteli škol, zmíněni byli i jejich zástupci. Existuje však ještě jedna skupina řídících pracovníků ve školství, na které se neprávem zapomíná. Jsou jakýmsi tradičním článkem v řízení pedagogického procesu, jejich činnost často běží „samospádem" a možná právě proto jim není věnována náležitá pozornost. Nejsou považováni za skutečné řídící pracovníky, i když právě oni jsou nejblíže pedagogům i žákům a tím i celému pedagogickému procesu. Nebudu čtenáře dále napínat - jedná se o vedoucí metodických orgánů - metodických sdružení, předmětových skupin nebo týmů.

Poslední Kulatý stůl letošního akademického roku s mottem „Strategické řízení v českém školství – Mission impossible?“ se konal 26. 5. 2011 opět za přítomnosti odborníků z akademického světa, škol a školských zařízení, ministerstva školství, české školní inspekce i zástupců dalších organizací. Základním tématem tedy bylo strategické řízení a základní otázka zněla: „Může ředitel školy uvažovat o strategii své organizace, pokud neexistuje vize českého školství?“

Další Kulatý stůl pořádaný Centrem školského managementu nesl název „Příprava vzdělávacích lídrů“ a opět přilákal řadu odborníků z oblasti školství – akademických pracovníků, zřizovatelů, představitelů vzdělávacích institucí i ředitelů škol.

„Efektivní vedení školy má na výsledky vzdělávání naprosto zásadní vliv, důležitější už jsou jen schopnosti učitele“ - tolik citace z aktuální studie společnosti McKinsey & Copany „Klesající výsledky českého základního a středního školství: fakta a řešení“. Je zřejmé, že efektivní vedení školy nemůže být záležitostí intuice, ale výsledkem působení vzdělaného ředitele školy.

Pandemie ovlivňuje náš život i pedagogickou praxi téměř dva roky. Distanční výuka a  s  ní související omezení sociálních kontaktů klade velké nároky na psychickou odolnost žáků i učitelů. Možná i tato skutečnost přispěla k tomu, že se v poslední době dostal do popředí zájem o wellbeing. Pojem, který jste jistě nemohli v pedagogické komunitě přeslechnout, přestože se zatím jedná v  tuzemském prostředí relativně o novinku, o čemž svědčí i absence hesla na české Wikipedii.

Tato monotematicky zaměřená příloha vás provede formativním hodnocením od historického shrnutí, popisu základních principů přes zkušenosti s realizací až k pohledu do zahraniční praxe i responzivní výuce.

Příloha Učitelského měsíčníku se věnuje managementu třídy (dále jen „MT“), tedy oblasti, která je při školní výuce dětí neméně důležitá než obsahy učiva a způsoby jeho předávání. Zjednodušeně řečeno je MT organizace školního učení (Kayıkçı, 2009). Cílem MT je vytvořit takové prostředí, ve kterém žáci budou dosahovat maximálních výsledků (Sternberg, Williams, 2009).

V současnosti se potýkáme s fenomény, které jsme si před pár lety nechtěli představovat ani ve zlých scénářích a které mění podobu vzdělávání. Ať se jedná o celosvětovou pandemii covidu-19, jež do školního prostředí přinesla výzvu v podobě distanční výuky a digitální evoluci, nebo o válku na Ukrajině, která změnila téměř vše – od pohledu na bezpečnost, ekonomické vazby s Ruskem či energetickou soběstačnost až po vzdělávání. To opět testuje své limity a dostalo se do situace, na niž nemohl být žádný vzdělávací systém připraven.