Komunikace vedoucí školní jídelny s ředitelem mateřské školy

Po nástupu na tuto pozici jsem začala studovat manažerské dvousemestrální studium pro vedoucí školních jídelen na Centru školského managementu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Na tomto studiu nás upozornili právě na bakalářské studium školského managementu, kde začala studovat moje mamka a ta mě přesvědčila, abych studium zkusila. Tak jsem začala a musím říct, že mě to baví. Není to sice úplně moje oblast, nemám na starosti řízení školy, ale v tom prostředí jsem vyrůstala a vidím ho kolem sebe. Navíc to není až tak časově náročné a dá se skloubit s prací i péčí o rodinu.

Já si myslím, že ano. Obecný management a personalistika se dají použít úplně všude. Oříškem je pedagogický proces, pro mě těžko uchopitelný – ale i to se dá zvládnout. Musí se vycházet z obecných poznatků a určitě pomohlo, že pracuji v mateřské škole a do procesů aspoň částečně vidím.

Protože mě to baví (smích). A nakonec – proč na sobě nezapracovat? Může se naskytnout nová příležitost, každopádně školství je zajímavé...

Asi je to tak ve společnosti genderově rozdělené. Vedoucí školní jídelny jsou prostě ženy, i když v okolí je i jeden muž jako vedoucí školní jídelny, ale ten pracuje na živnostenský list. A o ředitelích škol se mluví jako o ředitelích.

Některé dotazníky se ještě musely vyřadit, konkrétně u ředitelů, kteří pod sebou neměli školní jídelny, aby nedošlo ke zkreslení výsledků, ale samotnou mě taková návratnost překvapila. Možná to bylo tím, že jsem dotazníky posílala opakovaně, pětkrát, možná šestkrát.

Je to zvláštní... Přitom v názvu jsem uváděla na prvním místě vedoucí školních jídelen, tak jsem doufala, že spíš budou odpovídat právě ony. Možná je to tím, že pro ředitele mateřské školy je školní jídelna jednou z oblastí, za kterou odpovídají, musí se o ni zajímat. Přitom když jsem studovala zmiňované manažerské studium, hodně vedoucích si stěžovalo na špatnou komunikaci mezi nimi a řediteli, že jim mluví do jídelníčku, spotřebního koše...

Do takových podrobností jsem problematiku komunikace nezkoumala. Ale vrátím se znovu ke svému studiu a k příkladu z praxe: vedoucí postavila jídelníček, přišla ředitelka a řekla: „To nechci, tamto nechci...“ Tlačila ji do něčeho, do čeho se jí nechtělo. Autoritativní vedení nevyhovuje, je dobré mít vlastní prostor. Řada vedoucích to chce dělat jinak než před dvaceti lety.

Překvapilo mě, že nejčastější je osobní komunikace. Jídelny jsou na školách většinou bokem, předpokládala jsem spíše telefonickou nebo emailovou komunikaci. To mě mile překvapilo.

Já myslím, že ano. Jídelna jede v měsíčním cyklu, ideální by byla schůzka jednou měsíčně. Sejít se, probrat, co se bude dělat, aby ředitel měl přehled. Ředitel dělá pravidelně schůzky se svými zástupci, ale vůbec ho nenapadne, že by totéž mělo probíhat s vedoucí školní jídelny. A pro vedoucí školní jídelny by to bylo určitě motivační a podpořilo by to prestiž této pozice. I když – dneska už to není tak úplně pravda, dneska je spousta vedoucích, kteří to chtějí dělat, pořádá se i soutěž o nejlepší školní oběd...

Asi ne, ale jako další nejčastější doba vyšlo 15–30 minut, a to už se dají základní věci probrat, zvláště pokud se schůzky dělají pravidelně. Velký problém se sice za půl hodiny nevyřeší, ale na základní to stačí.

Ředitelé považovali za nejdůležitější výběr stravného, zřejmě z hlediska celkové ekonomické situace školy. To vedoucí školních jídelen berou jako samozřejmost a za nejdůležitější považují spotřební koš a plnění výživových norem. Tomu zase ředitelé až tak nerozumějí, proto to možná nepovažují za nejdůležitější.

Určitě v oblasti druhu komunikace, já komunikuji nejvíce telefonicky, ale to je možná způsobeno odloučeným pracovištěm. A také to, že odpovědělo mnohem více ředitelů než vedoucích školních jídelen, přitom práci jsem spíše směřovala právě na vedoucí.

Určitě doporučuji pravidelné setkávání, obdobně jako to je u jiných vedoucích pracovníků.