Lenka Hanovská

Poslední srpnový týden se v Centru současného umění DOX v Praze uskutečnil tradiční, již 10. ročník Letní školy pro učitele, organizovaný Ústavem pro studium totalitních režimů, především jeho oddělením vzdělávání. Letošním tématem byla badatelsky pojatá výuka – vzdělávací metoda založená v inovativním přístupu k dějepisu, který oddělení vzdělávání dlouhodobě prosazuje. Letní školy pravidelně poskytují prostor pro sdílení učitelům, kteří se inovativních způsobů vzdělávání nebojí, naopak je prosazují a praktikují. I proto setkávání podobně smýšlejících učitelů představuje významný aspekt letních škol a program spíše než formou dlouhých teoretických přednášek probíhá v podobě workshopů a organizovaných debat.

O tom, jak vyučovat lépe dějepis, zvláště pak moderní dějiny, se v současné době vede široká celospolečenská diskuse. V médiích často můžeme číst komentáře o nedostatečnosti výuky dějepisu na středních a základních školách, o potřebě výuky soudobých dějin a k diskusi se zapojují vedle rodičů a učitelů také didaktici a vzdělávací experti. Nedávno debatu rozvířila dokonce tajná služba (BIS). Každý aktér svou nespokojenost formuluje různě, měla by zde ale panovat shoda na didaktických cílech.