Mgr. Jarmila Kubáňková, Ph.D. - strana 3

Celorepublikové několikaměsíční uzavření škol, které zasáhlo do druhé poloviny minulého školního roku, se promítlo i do skladby hovorů na Lince pro rodinu a školu 116 000. V nich se jednoznačně ukazuje, že uzavření škol znamenalo zátěž pro žáky, jejich rodiče i učitele. Je pravděpodobné, že každá z těchto skupin si je kromě potíží, které situace přinesla jejímu nejbližšímu okolí, i více či méně vědoma toho, že se nějak dotkla i ostatních. Účelem tohoto článku je ukázat, jakým tlakům byli žáci, jejich rodiče a učitelé vystaveni.

Jedna z definic gentlemana říká, že gentleman je muž, který se chová dobře i k lidem, které nepotřebuje. Tato definice mě napadá, když se na Linku pro rodinu a školu 116 000 obracejí rodiče s povzdechy nad chováním školy, do které jejich dítě ještě nechodí, a rádi by věděli, kde najdou zastání. Odpověď na jejich otázku je často neuspokojivá. Z našich zkušeností to vypadá, že rodič, jehož dítě není žákem dané školy, najde pochopení málokde a zastání téměř nikde.

„Tři dospělé herečky, které vypadají na 12 let, se připojí na sociální sítě, aby v přímém přenosu zažily, co se děje v online světě. V kopiích dětských pokojů chatují a skypují s muži, kteří si je na netu našli a napsali jim. Drtivá většina těchto mužů požaduje sex přes webkameru nebo posílá erotické fotografie a videa (…). Natáčení ale pokračovalo i po 10 dnech ve studiu – herečky nadále udržovaly s muži kontakt po dobu následujících několika měsíců, kdy už žily svůj civilní život. Proběhlo natáčení osobních setkání dívek s predátory a také konfrontace štábu s jedním z nich.“1) Chystáte se na tento film? Pak mám pro vás několik bodů, které si doporučuji vyjasnit v rámci pedagogického sboru dříve, než si objednáte projekci pro vaši školu.

Aniž bych chtěla pedagogy v ZUŠ idealizovat, zůstává faktem, že pro své žáky představují mnohdy (společně se sportovními trenéry) nejlépe uchopitelný vzor dospělého, který se živí tím, co umí a co ho baví.

„3 herečky, 3 pokojíčky, 10 dní a 2458 sexuálních predátorů (…). (…) nejsilnější momenty z oficiální celovečerní verze filmu jsou doplněny o praktické rady, návody a komentáře hereček, které si zkušeností se sexuálním obtěžováním na internetu samy prošly.“ Tolik z anotace filmu určeného dětem od 12 let. Nepochybuji, že někteří vaši žáci na něj budou chtít vyrazit v rámci školy a budou argumentovat právě oněmi „praktickými radami a návody“. Jenže film skončí a co potom?

Ať už dobrovolně, či nikoliv, spousty prvostupňových dětí tráví ve školních družinách podstatnou část svého času. Jde častokrát o prostor „mezi“, který není tak striktně upraven jako doba školního vyučování a současně není tak volný jako čas strávený zcela mimo školu. Každopádně některé potíže dítěte se daleko dříve projeví ve školní družině než ve škole. O to víc nás na Lince pro rodinu a školu 116 000 mrzí, když jednání dětí v družině není přikládána dostatečná pozornost s odůvodněním, že se to stalo „jen“ v družině, a co hůř, když slovo vychovatelek nemá u rodičů nebo pedagogů dostatečnou váhu, protože jsou to „jen“ vychovatelky.

Jedna z definic gentlemana říká, že gentleman je muž, který se chová dobře i k lidem, které nepotřebuje. Tato definice mě napadá, když se na Linku pro rodinu a školu 116 000 obracejí rodiče s povzdechy nad chováním školy, do které jejich dítě ještě nechodí, a rádi by věděli, kde najdou zastání. Odpověď na jejich otázku je často neuspokojivá. Z našich zkušeností to vypadá, že rodič, jehož dítě není žákem dané školy, najde pochopení málokde a zastání téměř nikde.

V hovorech na Lince pro rodinu a školu 116 000 se pravidelně setkáváme s jevem, který bychom mohli popsat jako uzavřenost systému „třídní učitel – jeho třída“. Ačkoliv nepopírám, že tato uzavřenost může být v něčem i prospěšná, z povahy naší služby se obvykle setkáváme se situacemi, kdy naopak brzdí žádoucí kroky ke zlepšení vztahů ve třídě. Tento článek tedy bude věnován popisu takového uzavřeného systému a úskalím z něho plynoucím.

Na Linku pro rodinu a školu 116 000 se mnohdy obracejí pedagogové hledající pro své žáky pomoc, kterou jim nemohou zajistit sami. Ovšem když řekneme slovo „sociálka“ nebo „OSPOD“, slyšíme v telefonu zřetelné ticho, po kterém se mnohdy ozve: „A to je opravdu tak zlé?“ Upřímně řečeno, kdyby to bylo „tak zlé“, pravděpodobně navrhneme kontaktovat rovnou Policii České republiky, resp. Službu kriminální policie a vyšetřování (SKPV). Ale jelikož to „tak zlé“ není, ale zároveň problém nelze přejít mávnutím ruky, doporučujeme kontaktovat právě orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD).

Zhruba tři neděle před koncem školního roku nám v e-mailové schránce přistál dotaz ohledně možného dalšího postupu ve věci šetření podezření na šikanu. Tentokrát to ovšem nebyl dotaz rodiče, který má dojem, že je jeho dítěti ubližováno a škola to tzv. neřeší. Ani dotaz pedagoga, který by rád šetřil, ale vedení mu dalo jasně najevo, že šikana u nich na škole není a nikdy nebude. Byl to dotaz osoby, která se ptala v zastoupení zřizovatele školského zařízení a chtěla vědět, jak oponovat posudku soukromé psychologické poradny1).

Někteří učitelé si čas od času povzdechnou, že mají o svých žácích málo informací a nemají možnost se o nich takřka nic dozvědět, pokud to rodiče nechtějí. To v některých případech může být pravda, na Lince pro rodinu a školu 116 000 se však častokrát setkáváme s jiným typem obtíží opomíjení zdrojů informací, které jsou dostupné, jen učitele nenapadne se o ně zajímat. A tím zdrojem jsou vychovatelé ze školní družiny a nepedagogičtí pracovníci školy nejčastěji pracovníci školní jídelny, paní uklízečky a páni uklízeči a samozřejmě školníci a školnice. Tyto osoby často disponují spoustou užitečných postřehů a vědomostí o žácích, přičemž některé z nich jsou pro účinnou pomoc dítěti nepostradatelné.

Třebaže se většina článků o dětské agresivitě věnuje dětem plnícím základní školní docházku či adolescentům, agrese jako způsob prosazování vlastních přání se objevuje již v MŠ. Některé z těchto případů jsme pomáhali řešit i na Lince pro rodinu a školu 116 000.

Nedávno nám zavolala rozčílená paní ředitelka s tím, že nám tedy „pěkně děkuje“, protože jsme na ni „poštvali inspekci“, takže kromě jiných povinností bude „mít na krku ještě tohle“. Dotyčná paní ředitelka měla zřejmě pravdu. Vzhledem k tomu, že (a) nežijeme ve vzduchoprázdnu, ale náš lidský svět je zaplněný institucemi a na některé z nich se lze obracet v případě nespokojenosti s jinými institucemi (b) a že jedním z cílů naší služby je stav, kdy lidé budou řešit své spory legálními cestami, jsme to klidně mohli být my. Volající rodiče, nespokojení s postupem školy, se nás totiž mnohdy ptají, kde si mohou stěžovat - a my jim standardně sdělujeme, že vedle zřizovatele školy je možné podávat podněty a stížnosti i České školní inspekci (ČŠI).

Zdaleka nejčastější potíží, se kterou se na Linku pro rodinu a školu 116 000 rodiče dětí školou povinných obracejí, je to, co můžeme souhrnně nazvat „komunikace se školou“. Nejedná se přitom o určité téma (např. šikana, kázeňské potíže, studijní neúspěch dítěte) – mnohdy je obtížná komunikace samotná. Velmi často se odehrává formou schůzek rodič–učitel, a tak se dnes budeme věnovat zejména časoprostorovému uspořádání setkání rodičů s učitelem jejich dítěte.

Zdaleka nejčastější potíží, se kterou se na Linku pro rodinu a školu 116 000 rodiče dětí školou povinných obracejí, je to, co můžeme souhrnně nazvat "komunikace se školou". Nejedná se přitom o určité téma (např. šikana, kázeňské potíže, studijní neúspěch dítěte) - mnohdy je obtížná komunikace samotná. Velmi často se odehrává formou schůzek rodič-učitel, a tak se dnes budeme věnovat zejména časoprostorovému uspořádání setkání rodičů s učitelem jejich dítěte.

Zatímco v minulém článku1) jsme se zabývali nezdravými vztahy mezi učiteli a žáky, dnes se budeme věnovat klimatu ve sborovně a nastavení pravidel spolupráce mezi pedagogy, vedením školy a rodiči v kontextu služeb, které poskytuje Linka pro rodinu a školu 116 000.

Zatímco minulé články - Náhlé neštěstí ve škole i venku1) a Podezření na spáchání trestného činu (týrání)2) - byly věnovány kazuistikám, u kterých je oprávněný zájem dítěte viditelný na první pohled, dnes bych se s vámi ráda podělila o ty, u nichž provázanost nemusí být ihned zřejmá. Jedná se o situace, kdy se terčem útoků stává pedagog - a to jak ze strany žáků, tak ze strany svých kolegů.

V minulém čísle časopisu Školní poradenství v praxi1 jsme vám představili činnost Linky pro rodinu a školu 116 000 (Linka 116 000 aneb Když si nevíte rady). Dnešní článek má ambici konkrétněji popsat a představit možnosti Linky na příkladu jedné z typických situací, ve kterých se na nás pedagogové obracejí, a tou je náhlé neštěstí ve škole.

Představujeme Linku pro rodinu a školu 116 000, která je k dispozici všem lidem, kteří se setkávají s tématem ohroženého dítěte, a to nejen v okamžiku, kdy dítě uteče, je zraněno nebo se ztratí, ale také v situacích, které na první pohled vypadají méně dramaticky - dítě je zamlklé nebo naopak přehnaně hovorné, vypadá nešťastně nebo zlobí více či jinak než obvykle a na první pohled není zřejmé, co ho trápí. Jeho učitelé však často tuší, že za tím mohou stát neshody v rodině, problematické vrstevnické vztahy nebo počínající psychické potíže. Chcete-li se poradit, jak dítěti pomoci, můžete se obrátit na telefonní číslo 116 000, které je dostupné zdarma a nonstop.