Mgr. Renáta Zajíčková - strana 2

Úlohou školy je připravit mladého člověka na budoucí život. Tento cíl v sobě zahrnuje nespočet školních činností, které mohou začínat u rozboru české věty a končit například u zorganizované charitativní sbírky nebo u cestování za poznáním. Každá smysluplná činnost ve škole je pro mladého člověka přínosná a užitečná.

Média nás v nedávné době informovala o události, ke které došlo v jedné základní škole v Praze 8. Kolem této kauzy vzniklo mnoho článků, názorů a emocí, ve sborovnách se o tom vedly diskuze a polemiky.

Obecně platí, že pro zdar jakékoliv práce je zapotřebí jistého úsilí, vytrvalosti, trpělivosti, nadšení, často i lidské spolupráce. O spolupráci rodiny a školy bylo řečeno snad už všechno. Všichni si uvědomujeme, že dobrý výsledek v podobě harmonicky rozvinutého mladého člověka se dostaví za předpokladu, že stát, rodiče a škola potáhnou za jeden provaz. To znamená, že se budou navzájem respektovat, podporovat a společně budou vytvářet prostředí, které umožní dětem kvalitní osobnostní rozvoj.

Protože dobré znalosti cizích jazyků jsou v dnešním globalizovaném světě důležitou podmínkou bezproblémového vzájemného soužití, požádala Rada Evropy členské státy, aby přijaly akční plány na podporu mnohojazyčnosti. Mnohojazyčností se rozumí schopnost jednotlivce používat několik jazyků, zároveň i soužití různých jazykových společenství v jedné zeměpisné oblasti.

Průběh konference potvrdil předpoklad organizátorů, že na téma kamerových systémů a ochrany osobních údajů ve školách je nanejvýš žádoucí otevřít širší diskusi, zvýšit informovanost a poukázat na problémy, které z přehlížení tohoto problému mohou do budoucna vzniknout. V tomto případě neexistují jednoduchá a jednoznačná doporučení, legislativa řeší problém jen částečně a povědomí pedagogické veřejnosti o této problematice je nedostatečné.

Škola vždy měla, má a snad i v budoucnu bude mít nezastupitelnou úlohu při vývoji a dozrávání dítěte v dospělého člověka. Od prvopočátku bylo úkolem školy vzdělávat, od dob J. A. Komenského se od školy očekává i výchovné působení na dítě, tedy formování jeho osobnosti. O obou rolích školy bylo sepsáno nesčetné množství textů, na tomto poli již není co objevovat.

Ve dnech 27. 2. až 4. 3. 2011 jsem se zúčastnila mezinárodního semináře s velmi aktuálním obsahem. Seminář měl podtitul Řízenými změnami k rozvoji škol a byl určen pro vedoucí pracovníky ve školství, zejména ředitele škol, metodiky, inspektory a koordinátory zabývající se změnami ve školství. Seminář se konal v hotelu Panorama a pořádalo jej Konsorcium vzdělávacích institucí zemí EU.

Pamatuji si, že jako dítě školou povinné jsem vnímala jako nespravedlivé posuzování a hodnocení projevů chování mých spolužáků od učitelů. Nikdy jsem neporozuměla tomu, podle čeho se učitelé rozhodují a udělují pochvaly, odměny, poznámky, tresty či jiná výchovná opatření.