Nová metodika může zlepšit výuku neslyšících

Hlavním záměrem Národního ústavu pro vzdělávání bylo vytvořit systém metodické podpory pro učitele předmětu český jazyk, kteří vyučují žáky se sluchovým postižením. Proto v roce 2016 zahájil spolupráci s komunitou neslyšících, učiteli a odborníky z vysokých škol. Nyní je možné seznámit se s prvním výstupem tohoto úkolu – publikací nazvanou Výuka českého jazyka pro žáky se sluchovým postižením – čeština jako druhý jazyk (1. část)¹⁾.

„Jedná se o historicky první a unikátní materiál svého druhu, který je vytvořen na míru přímo neslyšícím žákům,“ zdůrazňuje Petr Vysuček z Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel Odborníci oceňují, že je možné materiál číst v češtině anebo sledovat v českém znakovém jazyce, a to zcela rovnocenně. „To je důležité i pro neslyšící pedagogy, kteří preferují v komunikaci český znakový jazyk,“ uvádí Vysuček ve svém vyjádření v českém znakovém jazyce²⁾. Elektronická publikace je připravena pro uživatele online na stránkách metodického portálu , zde je k dispozici v obou verzích.

Systém podpory vyučujících českého jazyka bude realizován postupně, následovat bude tvorba druhé části publikace, tvorba pracovních listů a realizace lektorského kurzu pro učitele, který podpoří učitele v užívání vhodných lingvodidaktických postupů při výuce češtiny jako druhého jazyka u žáků se sluchovým postižením.

Ambicí první části publikace (zejména její první kapitoly) je představit úvodní koncepční vhled do problematiky vzdělávání žáků se sluchovým postižením, především – ne však výlučně – do problematiky vzdělávání jazykového. Snaží se zpřístupnit čtenářům dostatečné množství do kontextu zasazených informací a podnětů, jež jim poskytnou oporu a orientaci v jejich vlastní – striktně unikátní – vzdělávací situaci.

V publikaci se autoři primárně věnují vzdělávání žáků, kteří v komunikaci tváří v tvář preferují český znakový jazyk (a jejich druhým jazykem je čeština), sekundárně – a spíše výběrově – pak žákům, kteří v komunikaci tváří v tvář preferují mluvenou češtinu (čeština je jejich prvním jazykem), ale jejich kompetence v českém jazyce neodpovídají kompetencím obvyklým pro rodilé mluvčí daného věku. Mnozí žáci mají vedle sluchového postižení ještě další druhy znevýhodnění (např. zraková, tělesná, mentální, poruchy autistického spektra) či další závažná onemocnění ovlivňující způsob a průběh jejich vzdělávání. V zájmu udržení kompaktnosti textu a ve snaze o co nejmenší míru rozmělněnosti sdělení je publikace omezena na vzdělávání žáků, kteří mají jako dominantní postižení sluchové.

Metodická podpora směřuje za žákem do všech typů škol (škol zřízených podle § 16 odst. 9 školského zákona pro žáky se sluchovým postižením i škol hlavního vzdělávacího proudu). Cílová skupina pedagogů představuje značně rozrůzněnou čtenářskou obec. U některých předpokládáme jistý vhled do problematiky vzdělávání žáků se sluchovým postižením, jiní se v této situaci ocitají zcela nově. Každý pedagog prochází navíc svou „vlastní vzdělávací situací“, neboť ve školské praxi se pedagogové potýkají se zcela rozličnými podmínkami pro práci se žákem/žáky.

Součástí kapitol je vždy i zásobník zdrojové základní (příp. rozšiřující) literatury vztahující se k dané problematice a také upozornění na inspirativní didaktické materiály. Je tak na samotném čtenáři, do jaké hloubky problematiku dále probádá sám.

Publikace se záměrně nevyjadřuje k otázce rozvoje řečových dovedností žáků v mluveném českém jazyce. Existuje mnoho názorů na to, jak, kdy a proč by se děti s vadou sluchu měly učit mluvit. Trénink mluvené řeči (logopedie) je součástí snad všech programů výchovy a vzdělávání dětí s vadou sluchu. Role vlastního mluvení se v jednotlivých programech pohybuje na obou pólech osy „zcela okrajová záležitost – ústřední bod“ a nejčastěji někde mezi nimi. Je jisté, že jazykové vzdělávání žáků se sluchovým postižením je třeba koordinovat s komunikací v mluvené češtině (u různých žáků v různé míře). Toto téma však v publikaci není, protože problematika mluvené češtiny u žáků se sluchovým postižením je ještě mnohem variabilnější než problematika češtiny psané.

Metodický materiál je prvním počinem svého druhu v oblasti jazykového vzdělávání žáků se sluchovým postižením v České republice. Čtenářům zprostředkovává vhled mj. do oblastí, které dosud nebyly prozkoumány ani blíže popsány. Jedná se např. o otázky počáteční výuky čtení a psaní z hlediska tzv. bilingválního a bikulturního přístupu, jazykového vzdělávání žáků dle jejich preferovaného jazyka, jazykového vzdělávání žáků v naukových předmětech aj.

Autoři vycházeli zejména z poznatků ověřených v zahraniční praxi, z poznatků o vzdělávání dětí s odlišným mateřským jazykem a poznatků, které sami nasbírali během svého působení v oblasti vzdělávání cílové skupiny žáků.

Věříme, že do současné praxe jazykového vzdělávání žáků se sluchovým postižením (zejména pak žáků neslyšících) tato publikace přinese nové podněty a inspirativní náměty a učitele v jejich činnosti se žáky podpoří.