Princip inkluze předpokládá, že běžné školy by měly vzdělávat všechny děti bez ohledu na jejich fyzické, intelektuální, emocionální, sociální, jazykové nebo jiné podmínky. Běžné školy s inkluzivní orientací jsou nejefektivnějšími prostředky pro potlačení diskriminujících postojů, pro vznik vstřícných komunit a vytváření zdravé společnosti (The Salamanca Statement, 1994, Art. 2).
Díl druhý: Co tvoří stavební kameny školní inkluze?
Mgr.
Monika
Tannenbergerová,
Ph. D.,
metodička projektu Férová škola, pedagožka a výzkumnice PdF MU
Inkluze stojí na uznání celostního obrazu člověka a světa, stejně jako na formách školní výuky, učení a organizace, které vychází vstříc vývojovým a učebním potřebám všech dětí.
Pedagogickému konceptu inkluze jsou vlastní rysy sebeurčení a spoluúčasti, vlastní zodpovědnosti, uznání individuality a heterogenity, kooperace a solidarity, které jsou v současné době považovány za charakteristiky kvalitně orientované „školy budoucnosti“ (Bintinger, 2002, s. 18).
Inkluzivní vzdělávání staví na mnohých principech, které nalezneme nejen v právních dokumentech nadnárodního i národního charakteru, ale také v odborné literatuře, která se tématu věnuje. Nejdůležitější a nejčastěji skloňované lze shrnout následujícím výčtem:
-
princip humanizmu a demokracie - inkluze v různých sférách života by měla být přirozeným důsledkem aplikace lidských práv a hodnot svobodné a demokratické společnosti,
-
princip heterogenity - různorodost se stává přirozenou součástí společnosti a je brána jako přínos a impulz k rozvoji,
-
princip spolupráce - rozvoj přirozeného soužití jedinců ve společnosti, kteří disponují různými talenty a nedostatky,
-
princip regionalizace - inkluzivně zaměřenou školu v pravém slova smyslu lze vytvořit pouze s promítnutím komunitního prvku, kdy místní školu mají právo navštěvovat všechny děti z jejího okolí,
-
princip otevřenosti a efektivity - otevřenost vůči všem dětem z okolí je základ a předpoklad, který se neobejde bez promyšlené a efektivním způsobem uskutečňované edukace v bezpečném školním prostředí,
-
princip individualizace - akceptování potřeb každého jedince v edukačním prostředí a nastavení procesu tak, aby se mohl plnohodnotně rozvíjet.
Pro snadnější a názornější pochopení rozdílů mezi „tradiční“ a „inkluzivní“ pedagogikou, potažmo „tradiční“ a „inkluzivní“ školou:
Tradiční přístup pedagogiky a speciální pedagogiky
Obraz člověka: „Zdravý vs. vadný (poškozený) člověk“
Lidé jsou vnímáni jako zdraví, nebo nemocní. Dochází k redukci člověka pouze na jeho vadu, následuje třídění a přidělení do odpovídajících pedagogických zařízení. Tato vada - postižení - stojí v centru pedagogické činnosti.
Přístup inkluzivní pedagogiky
Obraz člověka: „Člověk jako jednota“
Každý člověk je jednotou biologických, psychických a sociálních faktorů a je přijímán jako individuum - jsem takový, jaký jsem. Proto je potřeba pedagogický systém, který zohlední všechny aspekty, které tvoří člověka.
Tradiční přístup pedagogiky a speciální pedagogiky
Sociální forma: „Homogenita“
Školní systém vychází z toho, že stejně staré děti vytvářejí skupiny podle nadání, inteligence, stupně vývoje a volní úrovně. Proto se zdá, že výuka v klasických třídách vede k naplnění pedagogického cíle.
Didaktický základ: „Selekce“
Tradiční školní systém spočívá v principu selekce podle výkonnostních kritérií. Má se za to, že tato kritéria jsou dána cíli národního kurikula. Princip selekce vede k tomu, že všechny typy škol jsou „zvláštní školy“.
Prostřednictvím: „Redukovaných a rozkouskovaných vzdělávacích obsahů“
Tradiční školní systém vychází z toho, že pro určité děti jsou vhodné pouze určité obsahy. Tím jsou všem dětem - i vysoce nadaným - odpírány určité obsahy výuky.
„Segregace“ vnější diferenciací
Pokud dítě nesplňuje normu výkonnostních kritérií pro určitý typ školy, bývá vyloučeno (segregováno) a přiřazeno jiné pedagogické instituci s jinými kritérii. Také v tomto typu školy jsou děti rozděleny podle principu homogenity do zdánlivě homogenních učebních skupin.
Prostřednictvím: „Kurikul vztahujících se k typu školy“
Každý typ školy má vlastní kurikulum (učební plán). Výukové cíle jsou napasovány na zdánlivě specifickou skupinu žáků. Nenaplnění učebních cílů může vést k vyloučení z daného typu školy.
Přístup inkluzivní pedagogiky
Sociální forma: „Heterogenita“
Děti v jedné učební skupině se od sebe liší svými kompetencemi, schopnostmi, dovednostmi, zájmy a potřebami. Rozmanité interakce jednotlivých členů skupiny vytváří rozhodující stimul osvojit si schopnosti jiných, a získat tak nové dovednosti.
Didaktický základ: „Kooperace, participace“
V inkluzivním školním systému stojí v centru pedagogické činnosti kooperace všech dětí. Děti v jedné třídě pracují spolu na společné věci; každé dítě na své úrovni vývoje a pomocí aktuálních kompetencí v oblasti myšlení a jednání.
Prostřednictvím: „Učení se společnému předmětu“
Neexistuje žádné zúžení vzdělávacích obsahů. Společný předmět výuky se rozvětvuje do celé své šíře a pojednává se komplexně. K možné úpravě vzdělávacího obsahu dochází pouze na individualizované rovině směrem k potřebám daného žáka.
„Vnitřní diferenciace a individualizace“
Každé dítě má v rámci učební skupiny možnost rozvíjet se svým vlastním způsobem (individuálně) od jedné úrovně svých kompetencí k další nejbližší vyšší úrovni. Individualizace vyučování probíhá formou vnitřní diferenciace. Z toho vyplývá nutnost diferenciace učebních cílů, obsahů, metod a hodnocení výkonu.
Prostřednictvím: „Individualizace společného kurikula“
Jedno společné kurikulum má všem dětem nabízet obsahy relevantní pro život tak, že mohou objevovat svět - nejprve od základů, potom logicko-abstraktně. Individualita dětí je rozhodující pro to, jakými obsahy se dítě zabývá.
Převzato a upraveno z Wilhelm (2002, s. 47-48)
ZDROJE
-
BINTINGER, G. (2002). Einführung in eine inklusive Didaktik. In: WILHELM M., G. BINTINGER & H. EICHELBERGER u. a. Eine Schule für dich und mich! (s. 77-91). Innsbruck: Studien Verlag.
-
Salamanca Statement and Framework for Action on Special Needs Education. (1994) UNESCO.
-
WILHELM, M. (2002). Bedingungen zur Gestaltung Inklusiven Unterrichts. In: WILHELM M., G. BINTINGER & H. EICHELBERGER u. a. Eine Schule für dich und mich! (s. 91-107). Innsbruck: Studien Verlag.
POZNÁMKA REDAKCE
Některé pasáže článku jsou vyňaty z knihy Průvodce školní inkluzí. V knize kromě teoretických kapitol naleznete také část praktickou, kterou tvoří konkrétní soubory námětů, návodů a tipů z českých inkluzi aplikujících základních škol.