Je dobré, když nástroje spolu ladí...

Žijeme v době vymknuté z kloubů. Je jistě proti všem ekonomickým zákonům a příručkám, že ve chvílích, kdy je na obzoru problém, vláda přidává na dávkách, platech a dalších benefitech – voliče je třeba nepokrytě uplácet. Zřejmě si vzala inspiraci v refrénu známé Nohavicovy písně – „… zaplatěj to děcka, až přijdou ze školy“.

Ekonom Tomáš Sedláček ve své již kultovní knize Ekonomie dobra a zla připomíná starozákonní podobenství o sedmi letech tučných a sedmi letech hubených a kriticky až ironicky poukazuje na to, že pálíme v létě dřevo svoje i sousedovo a nepřemýšlíme o zimě. Alespoň tedy naše současná vláda ne…

Proč ekonomické úvahy ve Speciálu pro ZUŠ? Zcela záměrně. Když jsme v předvánočním období vedli s několika řediteli uměleckých škol úvahy o budoucnosti uměleckého vzdělávání v našich luzích a hájích, několikrát zazněla obava právě z budoucího financování v dobách krize. Zejména, když průměrný volič slyší spíše na fotbalový stadion než na koncertní síň a kultura dostala v minulosti již mnohokrát na frak.

Bez ohledu na pocity je třeba dívat se dopředu a nepřipustit, že v dobách jednou určitě přišedších škrtů napadne politiky uvažovat o zbytnosti uměleckého vzdělávání a kumštu vůbec. Pokaždé mne zaskočí, když od ředitelek a ředitelů uměleckých škol slýchám slova o podceňování jejich práce i práce jejich týmů. Že je slyšet slova o elitářství umění a nepotřebnosti jeho podpory. Přitom málokdo si umí představit, co všechno se za vaší prací skrývá. Umělecké vzdělávání kultivuje společnost, kultivuje region, podporuje hodnoty často jiné a důležitější, než preferuje většinová konzumní společnost.

(rozděl a panuj), známá zásada nedemokratických politiků, je uplatňována již po staletí. Je třeba mít různé názory, je nejen v umění úžasná, inspirativní a neopakovatelná. Jen je třeba odstraňovat rozdíly tam, kde se mohou obrátit proti věci samotné. Nevěřím, že by třeba funkcionářům v nešlo v zásadě o totéž, přitom se zdálky jeví více jako soupeři než jako úzce spolupracující kolegové.

Podle mého názoru je k zahájení debaty o dalším směřování uměleckého vzdělávání. Leč nechci jen psát, nýbrž také konat. Moc se mi poslední dobou líbí slova o nutnosti tzv. „nasazování vlastní kůže“. Rozhodnul jsem se proto vlastní kůži nasadit a iniciovat zajímavý počin v podobě nedávno vzniklé Její aktivity se budu dotýkat práce ředitelek a ředitelů různých druhů škol, avšak umělecké školy budou mít mezi nimi důležité postavení. Proč?

Cítím velice často rozčarování z vývoje vzdělávání a názorů na ně, cítím osamělost a přehlížení. Myslím, že je prostor pro odstraňování těchto špatných pocitů nejen slovy, ale zejména Budováním profesionality ředitelek a ředitelů uměleckých škol a dalších pedagogických pracovníků, budováním profesního sebevědomí, posilováním schopnosti suverénně a souřadně komunikovat o vlastní práci s rodiči a pedagogy z jiných škol.

Prvním takovým počinem bude připravovaná s cílem debatovat právě o vizi uměleckého vzdělávání v České republice a možné cestě k ní, kterou právě Ředitelská akademie na květen letošního roku plánuje.

Často komunikuji s mnohými řediteli z řad ZUŠ, na podzim loňského roku to byla celá šňůra sdílení názorů, debat o vašich potřebách, zapojování do vzdělávacích a podpůrných aktivit. Vnímám jejich impulsy i směrem ke vzdělavatelům a podporovatelům. Toto vnímání musí být ale stále dokola živeno autentickými zkušenostmi, impulsy a názory. Proto chci tímto článkem vyzvat k zahájení užší spolupráce a požádat všechny ředitele ZUŠ o další názory, formulaci potřeb a možných opatření.

Nově vzniklá bude ředitelky a ředitele podporovat propojováním aktérů. Bude v terénu pomáhat každému řediteli, který projeví zájem, vytvářením ředitelských skupin, jejich sdílení mezi sebou nebo komunikací i se zřizovateli. Bude vzdělávat jednak vlastními semináři, jednak supervizí lektorů i spoluprací s důležitými hráči přímo v terénu v podobě MAP a KAP. Bude propagovat a zviditelňovat ředitelskou práci, poukazovat na nezastupitelnost osoby ředitelky či ředitele všude tam, kde je to potřeba říkat. Bude argumentovat důležitost ředitelské práce pořádáním odborných setkání, konferencí i častými komentáři, blogy a debatami.

V neposlední řadě se bude snažit o zlepšování a vyrovnávání podmínek mezi ředitelkami a řediteli různých typů škol, což je téma, o kterém je málokdy slyšet. Zkrátka budeme často říkat,

Málokterá pedagogická koncepce neuvažovala o celkovém a vyváženém rozvoji dítěte. Jistě autoři Strategie vzdělávací politiky 2030+ ani osoby odpovědné za její postupné zavádění do vzdělávacího prostoru neuvažují jinak. Umělecké vzdělávání je nedílnou součástí našeho vzdělávacího systému, má svoji dlouhou tradici a také si prošlo zajímavým a nelehkým vývojem. Mělo by podle mne více jít naproti aktérům vzdělávací politiky, nebát se suverénně pojmenovávat svůj přínos pro rozvoj celého spektra obyvatel A hlavně – ukazovat svůj kontinuální přínos bez ohledu na druhy a stupně škol jasnou, srozumitelnou a jednotnou řečí.

Moc se těším na spolupráci s lidmi z uměleckých škol, kteří dělají svou práci dobře, a cítím, že je třeba je také za to ocenit.