90, 70, 50 - tři jubilea v jedné ZUŠ

Redakce Řízení školy

Paní ředitelko, vaše škola i vy osobně zažíváte v tomto období významná a v kontextu českých ZUŠ mimořádná jubilea. Jak a čím to s kolegy oslavíte?

Máte pravdu – 90, 70, 50 – to jsou čísla, která se vážou k významným jubileím, která škola i já zažíváme. Letošní školní rok je již 90. rokem od vzniku naší školy. Bylo to v roce 1931, kdy byla založena městská hudební škola. Tehdy navštěvovalo školu 147 žáků. Z malé hudební školy se postupem času stala čtyřoborová základní umělecká škola, která nese jméno významného barokního hudebního skladatele Bohuslava Matěje Černohorského, který se v Nymburce v roce 1684 narodil. Do ZUŠ každoročně dochází přes 700 žáků. Naše plány, jak oslavit výročí, trochu brzdí pandemie COVID-19. Prozatím jsme v rámci výročí přivedli na svět velký nástěnný kalendář na rok 2021 „Panoramatický Nymburk s výtvarnými pracemi žáků výtvarného oboru“. Dále jsme využili nabídky CBS Nakladatelství, s. r. o., které připravuje a vydává knihy Česko z nebe. Nechali jsme si zhotovit knihu „Nymbursko z nebe“ tzv. na míru a tím jsme získali v knize větší prostor nejen pro text, ale i pro fotografie ze života školy. Bude to jistě pěkný dárek nejen pro všechny kolegy, ale i pro případné hosty a též jako dárek nejlepším žákům školy. Otázkou zůstává, zda se budeme moci v jarních měsících setkat na společné oslavě se všemi současnými i bývalými pedagogy a zaměstnanci školy. Máme v plánu výstavu výtvarných prací, koncerty pro širokou veřejnost. Toto je však závislé na tom, jak se bude vyvíjet epidemická situace. Buďme optimisté, snad vše dobře dopadne.

Mezi řediteli základních uměleckých škol jste jedna z nejdéle sloužících. Která období pokládáte ve své kariéře za ty nejdůležitější předěly?

Pokud by se dalo hovořit o kariéře, tak pohlédněme do historie. V roce 1971 jsem do tehdejší lidové školy umění nastoupila jako učitelka PHV a hry na klavír (to je tedy ta 50 v úvodu našeho rozhovoru). Vedením školy jsem byla pověřena v roce 1974. Pokud vydrží zdraví a nic mi nebude bránit setrvat ve funkci do roku 2024, kdy končí další období mého 6letého působení ve funkci ředitelky školy, bude to další padesátka v mé kariéře. A nejdůležitější předěly? Jedním z mezníků byl jistě školní rok 1989/1990, kdy došlo ve společnosti k výrazným změnám, mimo jiné také např. k přejmenování LŠU na základní umělecké školy (ZUŠ). V témže roce byl škole propůjčen čestný název Základní umělecká škola Bohuslava Matěje Černohorského Nymburk. Školní rok 1996/1997 jsme zahájili v nově zrekonstruované budově na Palackého třídě, kde v současné době probíhají stavební úpravy v podkroví. V roce 2001 se stal zřizovatelem školy Středočeský kraj. Pro všechny ZUŠ v ČR byl významný rok 2010, kdy MŠMT ČR vydalo v souladu s § 4 odst. 3 zákona č. 561/ 2004 Sb. (školský zákon) Rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání. Ve školním roce 2012/2013 jsme začali vyučovat podle našeho školního vzdělávacího programu s motivačním názvem Pohádka (PO – pohyb, H – hudba, D – dramatika, K – kreslení).

Byla jste jedním ze „světlonošů“, kteří aktivně spolupracovali při reformě základního uměleckého vzdělávání a tvorbě RVP ZUV. Co si z této zkušenosti odnášíte?

Přiznám se, že možnost být součástí „rodiny světlonošů“ byla pro mě výzva a možná i trochu „vypočítavost“ být u vzniku RVP ZUV a moci vnášet do vývoje myšlenky a zkušenosti nejen své, ale i jednotlivých pedagogů naší školy. Největší zkušenosti z tohoto období? Všichni jsme začali o výuce a o všem, co s ní souvisí, více přemýšlet. Najednou jsme mohli uplatnit své zkušenosti a tím přispět k tvorbě RVP a později je pak uplatnit při tvorbě našeho ŠVP. Výchozím bodem pro tvorbu ŠVP byl právě RVP ZUV, který nám dal jakési „mantinely“, a na nás již bylo vytvořit ŠVP tzv. na míru, neboť každá škola má své specifické podmínky, své regionální tradice a podobně. Bylo to náročné období, ale nelituji toho.

Dlouholeté zkušenosti přinášejí spoustu poznatků i z oblasti vedení lidí, managementu a řízení organizací. Máte nějaké „desatero“, které se vám osvědčilo jako funkční, efektivní a užitečné a mohla byste ho doporučit?

Domnívám se, že není až tak důležité nějaké desatero, neboť každý z nás je osobností a každému vyhovuje určitý způsob vedení. Co vyhovuje jednomu, nemusí vyhovovat druhému apod. Cestu si postupem doby najde každý sám. Důležité je, aby byl ředitel empatický, uměl naslouchat druhým, aby byl sám ve své práci kritický a uměl oprávněnou kritiku také přijímat. Nesmírně důležité je příjemné a tvůrčí klima v kolektivu, které bezpochyby ředitel svou osobností a činností pomáhá vytvářet. Každý by se měl ve svém oboru stále vzdělávat a ředitel obzvlášť, neboť se musí mimo svou odbornost orientovat ve složité a stále se vyvíjející a měnící legislativě. Často se ředitel pohybuje „na tenkém ledě“, a proto je velmi důležité vybrat si svého zástupce, na kterého se může 100% spolehnout.

Co vám mnoholetá práce ve funkci ředitelky umělecké školy přinesla v osobním životě? V čem jste dnes jiná, než jaká jste byla, když jste do funkce nastupovala?

Po celá dlouhá léta jsem musela a stále musím kloubit svůj osobní život s funkcí ředitelky školy. Vzpomínám si, že můj syn byl vždy poslední, pro kterého jsem chodila do jeslí a mateřské školy. Naštěstí to nezanechalo na něm negativní stopy. Vystudoval vysokou školu včetně doktorátu. Jsem na něho pyšná. Zda jsem jiná? Nevím, jsem samozřejmě starší, zkušenější a bohatší o řadu krásných zážitků z veřejných prezentací našich žáků, z jejich úspěchů, za kterými stojí práce jejich učitelů. Nejen ředitel, ale většina pedagogů věnuje svému povolání (raději bych řekla poslání) mnoho svého osobního času, takže ZUŠka vlastně patří do rodiny každého z nás.

Symbolicky, jako šestou otázku, vám položím následující. Funkční období ředitele školy je dnes legislativně nastaveno jako šestileté. Pokládáte toto období za dostatečné pro strategické plánování, nastavování vize školy a „lídrovství“ v pedagogickém procesu? Jaké byste případně navrhovala a proč?

Domnívám se, že 6 let je docela málo. Představme si, že se nový ředitel musí nejdříve seznámit s kolektivem pedagogů, se kterým bude spolupracovat. S tím souvisí zjistit, jaké klima v kolektivu vládne, potřebuje vědět, jak si škola vede směrem k veřejnosti apod. Dobré je využít zkušenosti ze studia managementu a udělat si tzv. SWOT analýzu: zjistit silné stránky školy, slabé stránky školy, příležitosti a v neposlední řadě hrozby. Je třeba získat důvěru celého kolektivu. Teprve na základě získaných indicií a postupně získaných zkušeností, může začít rozvíjet své plány a vize do budoucna, což obnáší jistě delší časové období. Takže alespoň 10 let. Ale i toto je diskutabilní. Jestliže škola prosperuje, má výsledky apod., stačilo by možná jen zhodnotit uplynulé období a nevyhlašovat zbytečně konkurzy. Většinou se stejně přihlásí pouze stávající ředitel.

Jak silný je podle vás „otisk“ ředitele školy? V čem je jeho role nezastupitelná?

Toto by měli zhodnotit jiní – veřejnost, rodiče žáků apod. Pokud bude moci můj nástupce navázat na vše, co jsme společně s kolegy vytvořili, bude to asi ta nejlepší vizitka. Všichni se snažíme, aby ZUŠ B. M. Černohorského Nymburk byla jednou z významných kulturních institucí ve městě i jeho okolí. Jak silný otisk jsem ve škole zanechala já, to zhodnotí až můj nástupce.

Kdybyste měla vybrat tři věci, které vás ve vaší škole za celou dobu vašeho působení nejvíce překvapily (mile a nemile), které by to byly?

Většinou bývá člověk v našem povolání mile překvapen. Ale stávají se i překvapení nemilá, takže nejdříve to nemilé z období první vlny konkurzů na ředitele ZUŠ, které jsem se zúčastnila. Do konkurzní komise jsem navrhla kolegyni z naší ZUŠ, která mě však jako jediná do dalšího působení ve funkci ředitelky školy nedoporučila. Raději tedy ta milá překvapení. Musím se vrátit hluboko do historie minulého století. První rok ve funkci ředitelky školy (1974/1975) a má první ČŠI. Bylo to náročné, do funkce jsem byla tenkrát „vhozena“ bez jakýchkoliv zkušeností vést kolektiv učitelů, kteří byli všichni o řadu let starší a samozřejmě ve výuce daleko zkušenější. Dopadlo to dobře. To milé přišlo po několika letech, kdy tentýž školní inspektor při inspekci pronesl: „Když jsem tu byl poprvé, tak jsem si říkal, jak tato mladá holka může vést školu. Dnes se za tuto myšlenku omlouvám.“ Velmi mile jsem byla překvapena v poslední době covidové, při zhlédnutí videí, která připravují učitelé PHV a nauky o hudbě žákům pro distanční výuku. Byla to pro mě zvláštní „hospitace“ na našich webových stránkách. Ještě však musím zmínit milé překvapení, které mi připravili kolegové u příležitosti mého jubilea. Bylo to opravdu krásné, přátelské, bez přetvářky, ale bohužel v současné době poslední naše společné setkání.

Jaké zásady či principy byste doporučila ředitelům základních uměleckých škol, kteří teprve ve svých funkcích začínají?

Začínající ředitelé mají v současné době velkou výhodu v možnostech vzdělávat se právě v oblasti managementu, vedení lidí, zkrátka jak řídit školu. Já jsem toto v 70. letech minulého století neměla. Prošla jsem řadou školení tzv. F1, F2 a školský management jsem si vystudovala na PedF UK až ve svých 55 letech. Ve svých 70 letech nevynechám příležitost dále se vzdělávat. Je přece stále co zlepšovat. Důležité je nenechat se odradit případnými neúspěchy a jít si za svým cílem. 10 let jsem rok co rok předkládala zřizovateli investiční záměr na půdní vestavbu v budově ZUŠ. A nyní se to konečně podařilo! Stavíme, sice za provozu, ale stavíme. Takže ta výročí 90, 70, 50 budou korunována novými učebnami v podkroví. Všem novým ředitelům bych chtěla popřát, aby se při té náročné práci, která obnáší také spousty „papírování“, dokázali radovat z úspěchů žáků, za kterými stojí mnoho doslova „mravenčí „práce jejich učitelů.

Děkujeme Vám za rozhovor a přejeme Vám hodně spokojenosti do dalších životních etap.