Zatímco žáků cizinců na základních školách za posledních pět let přibylo téměř o třetinu, jejich počet na středních školách zůstává více méně stejný (cca 9 000)1). A to mluvíme jen o žácích s cizím státním občanstvím. V ČR ale studuje mnoho žáků s českým občanstvím, jejichž jazyková vybavenost je vlivem migrační zkušenosti či jinojazyčného rodinného zázemí nižší.
Proč tolik žáků s neúplnou znalostí jazyka, žáků s odlišným mateřským jazykem (dále jen „OMJ“) nepokračuje ve studiu na střední škole?
Velkými překážkami na cestě k absolvování vysněné střední školy jsou nepochybně jednotné zkoušky z českého jazyka a literatury, jež musejí podstoupit hned dvakrát – u přijímacího řízení a u maturity. Jediné překážky to ale zdaleka nejsou.
Zádrhel první – přijímačky
U přijímacích zkoušek porovnávají své jazykové znalosti a dovednosti uchazeči – rodilí mluvčí s uchazeči s OMJ, kteří se česky teprve učí. Takto znevýhodnění uchazeči doplácejí na to, že nerozumějí komplikovanému, mnohdy nejednoznačnému zadání či dlouhému textu, ve kterém mají najít např. „hrubky“ nebo citově zabarvená slova.
V rámci inkluzivního vzdělávání se má počítat s podporou znevýhodněných žáků, a to i při jednotných přijímacích zkouškách, jež jsou z matematiky a češtiny povinnou součástí prvního kola přijímacího řízení na maturitní obory. Jak je to ve skutečnosti? Žáci s OMJ, kteří už navštěvovali českou ZŠ, mohou získat maximálně více času na vypracování testů či překladový slovník. A ti, kteří přicházejí přímo ze zahraničních škol, mohou mít na žádost odpuštěn test z češtiny, znalost jazyka pak prokazují řediteli SŠ při rozhovoru. Nicméně test z matematiky, který používá náročné jazykové zadání běžných početních úkolů a slovní úlohy, jejichž pochopení je bez výborné znalosti češtiny často téměř nemožné, musejí skládat v nezměněné podobě.
Žáci s nižší jazykovou úrovní se tak nezřídka dostávají na maturitní obory až v dalších kolech přijímacího řízení, často na obory, které si původně nevybrali. Nebo volí soukromé střední školy, část z nich ve středním vzdělání nepokračuje. Nemálo uchazečů s OMJ pak kvůli své jazykové ne/znalosti nastupuje na učební obory, ačkoliv jim třeba nejsou blízké a mají ambice i potenciál studovat střední, příp. vysokou školu. Učiliště však nejsou dostatečně připravena na žáky s nízkou znalostí jazyka, nemají pro ně kurzy češtiny, a žáci dokonce nastupují hned v prvních týdnech do praxí, kde už musejí plně fungovat v češtině.
Nástrahy střední školy
Vzhledem k užívání odborné slovní zásoby a termínů je zřejmé, že by na střední školy měli nastupovat žáci s jistou jazykovou úrovní, její dosažení ale vyžaduje čas. Roční intenzivní kurz češtiny2) dostupný uchazečům z celé ČR by usnadnil nejen vstup na SŠ žákům s OMJ, ale také práci jejich učitelům. Jeho systémové zavedení je však zatím ve hvězdách.
Jakmile se žáci s OMJ dostanou na střední školu, čeká je obrovský šok – kromě nového prostředí se najednou musí vypořádat s řadou odborných předmětů s náročnou slovní zásobou nebo i s konkrétní praktickou výukou. Středoškoláci jsou ale hozeni do vody a musejí si poradit sami. Bohužel jen zlomek středních škol totiž adekvátně podporuje žáky s OMJ, a tak mnohdy opouštějí vzdělávací proces už v 1. ročníku (podle statistik MŠMT je jejich šance na úspěšné ukončení střední školy o polovinu nižší než u českých spolužáků; 6 z 10 cizinců neukončí SŠ v řádném termínu, zatímco mezi Čechy jsou to „pouze“ 3 z 10). Učitelé, kteří se snaží podporovat všechny své studenty s ohledem na jejich specifické potřeby, v tom však nejsou přímo podporováni. Povětšinou se věnují žákům s OMJ nad rámec svých povinností a úvazků, často bez adekvátního ohodnocení. A přitom díky nim nepřicházíme o talentované mladé lidi prospěšné pro společnost.
Poslední překážka (?) – maturita
Po náročných letech studia pak na žáky SŠ čeká maturitní zkouška, nejtěžší část je pro nerodilé mluvčí samozřejmě zkouška z českého jazyka a literatury (ČJL). Letošní situace spojená s pandemií jim ulevila, protože byla plošně zrušena písemná slohová práce, jež je pro žáky s OMJ nejtěžší a jsou v ní dlouhodobě nejméně úspěšní. Splnit ale museli didaktický test a ústní zkoušku.
V praxi se ukazuje, že žáci s OMJ jsou u ústní zkoušky úspěšní často napoprvé, protože ji hodnotí sami učitelé, kteří je vzdělávali po dobu studia, dobře je znají, a dokážou je tedy kvalitně a adekvátně připravit. Ovšem didaktický test je koncipovaný pro rodilé mluvčí, zadání je jednotné a hodnocení je centrální. K sáhodlouhým textům se pojí složitě formulované otázky s výběrem odpovědí, které zamotají hlavu i rodilému mluvčímu. A žákům s OMJ mnoho nepomáhá současná možnost získat o něco více času. Pomohlo by však srozumitelné zadání, které bude skutečně testovat jazykové porozumění.3)
Přestože musejí žáci s OMJ na středních školách zdolávat více překážek než rodilí mluvčí, mnoho z nich díky své vytrvalosti a obrovské píli nakonec (po několika pokusech či přestupech) odmaturuje. Co ale s těmi, kteří nepokračují ve studiu na střední škole nebo na učilišti? A co s těmi, jež střední škola kvůli jazyku semele a demotivované odkáže mimo vzdělávací proces?
1) Zdroj dat: Statistická ročenka školství – výkonové ukazatele MŠMT.
2) Společnost META, o. p. s., díky podpoře zahraničních The Velux Foundations takový kurz již 4. rokem pilotuje, vytvořila ke kurzu učebnici Levou zadní I a další výukové materiály a prosazuje začlenění kurzu do vzdělávacího systému.
3) Více ve Speciálu pro SŠ č. 5/2020.