Asociace středoškolských češtinářů (ASČ, www.ascestinaru.cz) byla založena v listopadu 2012. Jde o profesní, apolitické občanské sdružení, jehož hlavním cílem je sloužit jako informačně-metodická organizace všem zájemcům z řad středoškolských češtinářů i široké veřejnosti; zároveň nabízíme komunikaci se státními orgány působícími v oblasti školství. Postupně navazujeme kontakty jak s kolegy ze základních škol, tak s bohemisty na příslušných katedrách škol vysokých.
Představujeme Asociaci středoškolských češtinářů
PhDr.
Jiří
Kostečka
Ph. D.
středoškolský učitel češtiny, předseda ASČ, autor pedagogických publikací
Úspěšně spolupracujeme s Ústavem pro jazyk český Akademie věd ČR, a to v oblasti poradenské: ASČ zřídila jazykovou poradnu, na niž se mohou obracet všichni zájemci; tím se snaží odlehčit přetížené poradně akademické. Naši odborníci jsou ovšem schopni poskytnout rady a odpovědi v oblasti nejen úzce jazykové, ale i literární a metodické – v tom poradnu ÚJČ přesahujeme. Nabízíme mj. i nezávislé posouzení žákovské slohové práce, konzultace k problematickým místům diplomových prací apod.
Poradna funguje na bázi e-mailového kontaktu: přijímáme dotazy na adrese poradna@ascestinaru.cz a odpovídáme nejpozději do 48 hodin. V součinnosti s ÚJČ šíříme povědomí o existenci vynikající
Internetové jazykové příručky
(http://prirucka.ujc.cas.cz), kterou Ústav pro jazyk český před časem vytvořil a v níž lze velmi operativně najít odpověď na 99,9 % všech dotazů. Mimochodem: užitečnost poradny ASČ se ukázala hned po jejím spuštění, když jeden z tazatelů poukázal na skutečnost, že Magistrát hl. m. Prahy naprosto nerespektuje normativní Pravidla českého pravopisu při psaní velkých písmen v názvech mnoha pražských ulic...Asociace středoškolských češtinářů jako jediná organizace v této zemi připravila ucelený, svými členy řádně prodiskutovaný a na veřejných fórech prezentovaný návrh na maturitní koncepci 2018+, a to jak pro celkový rámec, tak podrobně pro zkoušku z českého jazyka a literatury. Přednesl jsem jej dvakrát v Senátu ČR (jednou při veřejném slyšení) a publikoval v řadě médií. Je k nahlédnutí na našich webových stránkách – přímý odkaz:
Hlavním naším cílem je maximálně objektivizovat hodnocení maturitní zkoušky v souladu s běžnými zahraničními standardy.Zejména chceme vrátit hodnocení maturitních slohů ze škol do Centra a zavést nahrávání ústní části na audiomédium. To je naprosto běžné u mezinárodně nejuznávanější maturity, International Baccalaureate Diploma Programme, zkráceně IB.Tuto maturitu nejen uznávají, ale přímo vyžadují nejprestižnější zahraniční univerzity, včetně Oxbridge a Ivy League. Samozřejmě víme, že jen zlomek našich maturantů může pomýšlet na takové vysokoškolské studium, ale inspirovali jsme se principy, jež jsou v IB maturitě ztělesněny: hodnotitel maturanta vůbec nezná, nemá nejmenší důvod mu přidávat, hodnotí podle předem známých kriteriálních tabulek. Tedy přesně to, co naše malá, provinciální česká duše zbaběle zametla pod stůl po pokusu z roku 2012. Přitom veškerá tvrdá data jasně ukazují, že odehrává-li se hodnocení maturitní zkoušky v režii škol, studentům se přidává – zejména v citlivém pásmu prospěl/neprospěl.
Komparací výsledků let 2011 (hodnocení slohů na školách), 2012 (hodnocení slohů v Centru), 2013 (hodnocení slohů na školách) docházíme k tristnímu závěru: v letech 2011 a 2013 bylo o cca 5 % méně neúspěšných kandidátů než v roce 2012, kdy se hodnotily slohové práce centrálně. Jinými slovy: náš stát vydal v letech 2011 a 2013 více než 4000 maturitních vysvědčení neprávem. Co se dělo před rokem 2011, raději ani nepomyslet...
Konečně
prosazujeme zrovnoprávnění jazykové a slohové složky předmětu s literární.
Naprostá většina čtenářů ví, o čem mluvím: na středních školách válcuje výuka literatury výuku jazyka a slohu. Je to způsobeno částečně tradicí, táhnoucí se již od Jungmannovy Historie literatury české, částečně neoddiskutovatelným faktem, že cca 70 % budoucích středoškolských češtinářů se hlásí na studia bohemistiky kvůli literatuře. Výsledkem jsou ony pověstné telefonní seznamy autorů a děl, ruchovci, řádící v hodinách literatury namísto smysluplných, třebas i několikahodinových interpretací Kafky, Bulgakova, Kundery...Prvořadým úkolem středoškolského češtináře by v oblasti literatury mělo být přivedení mladého člověka k četbě a k promýšlení existenciálních otázek, jež kvalitní díla nastolují. Takhle to zní trochu učeně, ale mám na mysli jediné: střední škola je ve většině případů poslední místo a čas, kdy se člověk dostane do kontaktu s literární kvalitou; češtinář by si toho měl být vědom a tuto příležitost naplnit, nikoli zabít. A znovu: vedle tohoto úkolu by neměl zapomínat na to, že náš předmět nese název
„Český jazyk a literatura“.