Naše škola začala pilotovat jednotné zadání závěrečných zkoušek v roce 2009, a to nejdříve pouze u jednoho oboru. V průběhu dalších let jsme převzali jednotné zadání pro všechny námi nabízené obory. Postupně se podařilo zlomit počáteční nechuť některých učitelů k něčemu novému, ale dnes to již berou jako pevně nastavený výstup ze studia.
Myšlenka dobrá, ale ne spasitelná
Jednotné zadání závěrečných zkoušek
Mgr.
Jiří
Nekuda
předseda AŘHŠ, ředitel Hotelové školy, Obchodní akademie a Střední průmyslové školy Teplice
Každého, kdo se delší dobu pohybuje v odborném školství, určitě napadne srovnání se „státní“ maturitní zkouškou.
Jednotné zadání závěrečných zkoušek
(dále jen „JZZZ“) vstoupilo do našich škol na rozdíl od „státní“ maturitní zkoušky bezbolestně, za nepoměrně kratší dobu a především za nesrovnatelně nižší náklady. Úplné srovnání namístě není, ale lze vidět, že když je chuť a nechybí zdravý rozum, jdou věci jednoduše. Všem, kteří se na zavádění JZZZ od začátku podílejí, je třeba poděkovat.Praxe ukázala, že stejně jako u maturitních oborů je třeba, aby
absolvent učňovského oboru
prokázal určitý standard znalostí. Fungující systém jsme v devadesátých letech úspěšně rozbili, žáci se dnes „pro nikoho neučí“, mnohdy ani pro sebe ne, a tak je úroveň výstupů z jednotlivých škol diametrálně odlišná. Vše začalo v devadesátých letech, kdy začal vzdělávací trh nekontrolovatelně růst, mnohdy na úkor kvality. Proto je určitý
standardizovaný výstup u absolventů tříletých oborů
určitě namístě, ale není samospasitelný. Kvalitu odcházejících žáků do praxe nám nezajistí.Dnes se ve všech pádech skloňuje pojem „duální systém“. Díváme se, jak funguje v Německu a Rakousku, až si někdy říkám, zda všichni vědí, o čem je řeč. Je třeba si uvědomit, že
implementovat jejich systémy k nám
nebude vůbec jednoduché. Spíše je nutné si položit otázku, zda je to vůbec možné.Úroveň znalostí absolventa školy, jeho chuť pracovat v oboru stejně vždy prověří až praxe.
Tam se teprve skutečně ukáže, co v něm je. A to nenahradí žádná závěrečná zkouška, ať jednotná, nebo různorodá. Proto je mi blízká myšlenka, která se v poslední době objevuje také u nás,
prodloužit tříleté obory na 3,5 roku
a poslední půlrok věnovat jen a jen praxi v oboru. Podobný systém funguje v Německu: Učeň složí po třech letech zkoušku na dané škole, která ověří určité standardy znalostí, a pokud uspěje, odchází na půl roku do praxe. Na konci pak skládá odbornou zkoušku před cechem, který potvrdí, zda je, nebo není „oprávněn“ pracovat v daném oboru.Důležité je, že oprávnění vydává autorita, která nemá nic společného s danou školou, která učně připravila. Jestli tento proces budeme nazývat „mistrovskou zkouškou“, jak o tom hovoří pan ministr, nebo jinak, není důležité. Důležité je, že to již v zárodku pročistí trh, protože učni, kteří nemají od počátku k řemeslu vztah, ke zkoušce před cechem pravděpodobně nikdy nepřijdou a obor se, mnohdy naštěstí, bude muset obejít bez nich.