České školství má za sebou další „kontroverzní" počin v podobě pilotáže jednotné přijímací zkoušky (dále jen „JPZ"). Je až úsměvné, kolik „hysterie" vyvolala. Kolik se vyrojilo studií, které pracovaly se „zaručenými" počty dětí, jimž znemožníme studovat. Přitom se bavíme o přijímací zkoušce, o něčem, co ještě před dvaceti lety bylo naprosto normální součástí našeho školství. Možná někomu vadí samotné slůvko jednotná, ale co je špatného na tom, že stát zjistí úroveň žáků při vstupu do maturitního studia a poté společnou částí maturitní zkoušky při jejich výstupu? A když k tomu navíc využije svou organizaci CERMAT, která má zkušenosti a opět prokázala, že tyto věci zvládá bez větších problémů?
Dejme jednotné přijímací zkoušce šanci
Mgr.
Jiří
Nekuda,
předseda AŘHŠ, ředitel Hotelové školy, Obchodní akademie a Střední průmyslové školy, Teplice
Účast v pilotáži JPZ byla dobrovolná a účastnila se jí asi polovina škol (pochopitelně převládaly školy „krajské“). To lze považovat za úspěch a výstupem jsou data, na kterých se dá v budoucnu stavět. Teď už jen zbývá otázka, jak s těmito daty ministerstvo naloží. Výsledky JPZ je třeba analyzovat, porovnat, jaká je úspěšnost uchazečů na gymnáziích a na odborných školách. Zjistit, jací žáci se hlásí na učňovské obory s maturitou, kde jsou výsledky maturit nejhorší. Je třeba, aby se data z pilotáže dostala nejen do rukou ředitelů SŠ, ale především do rukou ředitelů ZŠ, kteří v současné době nemají zpětnou vazbu oúrovni výuky na svých školách. Lze se samozřejmě shodnout na tom, že je třeba pilotáž provádět dva tři roky a pak k jednotné přijímací zkoušce zaujmout konečné stanovisko.
Ale co nastalo? JPZ ještě ani nezačala a objevil se návrh novely školského zákona, který řeší oblast přijímacího řízení s tím, že přijímací zkouška bude v rámci přijímacího řízení povinná, ale... ale ne jednotná. Bude na ředitelích škol, zda využijí nabídku vytvoření přijímací zkoušky od externího dodavatele (může to být CERMAT nebo jiný, třeba i soukromý subjekt), nebo si prostě vytvoří svou verzi přijímací zkoušky. Tímto návrhem se problematika přijímací zkoušky stává pouze nesmyslným administrativním molochem, který nic neřeší. Budou tu školy s lehčí a těžší verzí přijímací zkoušky, nebude možné stanovit srovnatelné limity pro vstup na jednotlivé typy škol. Základní školy opět nebudou mít srovnatelná data úrovně svých žáků, protože 20% úspěšnosti na jedné škole bude jiných než 20% na škole jiné. Pak je potřeba položit si otázku, k čemu vůbec povinná přijímací zkouška je, když ji ze zákona nebude garantovat stát. Dle mého názoru k ničemu...
Jen letmý pohled do výsledků JPZ prozrazuje, že znalosti řady uchazečů o maturitní studium jsou žalostné, ale to ředitele středních škol nijak nepřekvapuje. Je třeba pozastavit se nad výsledky některých uchazečů, kteří nenastoupí ke studiu na odbornou školu, protože dali přednost studiu na gymnáziu, kam byli i přes svůj nevalný výsledek u přijímací zkoušky přijati. Ale ani to není nic nového, víme o tom, jen to neřešíme. Jednotná přijímací zkouška může být v budoucnu určitým řešením a leccos může vrátit do správných kolejí.
Proto žádám, pane ministře, Poslanecká sněmovno a Senáte, dejte prosím jednotné přijímací zkoušce šanci.