Pokud chceme zhodnotit první ročník projektu státní maturity, musíme se odděleně věnovat dvěma problémům. Za prvé, co jsme od zavedení státní maturity očekávali a co se ukázalo jako reálné, a za druhé, nakolik jsme schopní otevřené diskuse, která by mohla napravit její slabá místa. Ani v jednom případě není odpověď příliš optimistická.
Co slíbila a splnila nová státní maturita
Tomáš
Feřtek
novinář, aktivista, dramaturg a scenárista, spoluzakladatel obecně prospěšné společnosti EDUin
Pokud bychom se vydali zpět do poloviny 90. let, kdy myšlenka zavedení státní maturity v České republice vznikla, byli bychom překvapeni, jak velká očekávání tehdy pedagogové i politici měli. Nebyly nijak výjimečné hlasy, které předpokládaly, že kvalitní a náročná státní maturita vlastně pomůže napravit a reformovat celé základní a střední školství.
Představa to byla trochu naivní a mechanistická a předpokládala, že nároky a moderní postupy použité při konstruování maturity inspirují středoškolské pedagogy ke změně práce a přístupu ke studentům. Jejich moderní způsob výuky promění nároky na přijímané středoškoláky, těmto nárokům se přizpůsobí základní školy a svěží dech moderně pojaté „zkoušky z dospělosti“ tak postupně pronikne až do prvních tříd.
Už v té době měli oponenti projektu státní maturity dvě hlavní výhrady:
Centrálně zadávaná maturita je příliš silný nástroj, a pokud ji uděláme špatně, zdeformuje celou podobu středoškolského vzdělávání.
V případě, že bude realizována prostřednictvím zaškrtávacích testů (a to bylo už tehdy téměř jisté), způsobí, že se
budou učit především testy a ne to, co studenti reálně v životě potřebují.
Tehdy i dnes totiž platí, že testy mohou ověřovat jen malou část studentových kompetencí. Zatímco očekávání zastánců státní maturity během let v mnohém zeskromněla,
výhrady odpůrců jsou v zásadě stále stejné.
VELKÁ A NEREÁLNÁ OČEKÁVÁNÍ
Vynechme dalších patnáct let přípravy centralizované maturity. Její klopotnýa v mnohém trapný příběh byl formován příliš mnoha vlivy, které tu není možné všechny pojmenovat. V aktuální podobě roku 2008 „znovuoživený“ projekt
Nové státní maturity
(dále jen „NSM“) startoval s tímto očekáváním:NSM zvýší objektivitu maturitní zkoušky.
NSM zvýší kvalitu a respekt maturit.
NSM zajistí vyřazení podprůměrných maturantů.
NSM umožní srovnávat úroveň středních škol.
NSM zvýší kvalitu středoškolského vzdělávání.
NSM bude vstupenkou na vysoké školy.
Co z toho se splnilo? O některých očekáváních budeme moci definitivně soudit až po podzimním kole maturit, ale leccos je jasné už teď. Samozřejmě je
nerealistické čekat, že hned první ročník státní maturity by mohl změnit kvalitu středoškolského vzdělávání.
Navíc je třeba dodat, že závěrečná zkouška nemůže sama o sobě zvýšit kvalitu vzdělávání. V lepším případě je schopná kvalitu ověřit.VSTUPENKA NA VYSOKOU? MOŽNÁ PŘÍŠTĚ
Stejně tak bylo nepravděpodobné, že by hned zpočátku vysoké školy zahodily své vlastní přijímací testy a použily výsledky státní maturity. Nebylo to ani možné, maturitní vysvědčení byla k dispozici příliš pozdě, aby na ně mohly vysoké školy brát zřetel. Ale i v případě, že se maturitní kalendář změní – ministerstvo školství už tuto změnu ohlásilo –
o respekt vysokých škol bude muset státní maturita teprve bojovat.
A nebude to mít v konkurenci s po léta zavedenými Národními srovnávacími zkouškami společnosti Scio jednoduché. Mnoho vysokoškolských fakult zohledňuje jejich výsledky, nebo si naopak připravuje vlastní specializované přijímací testy. A ani v příštích letech není příliš pravděpodobné, že by např. katedra historie zohledňovala výsledky státní maturity z dějepisu. To je pro ni příliš hrubý a nepřesný nástroj. O něco pravděpodobnější je to u
skóre z matematiky či češtiny, ale tady bude zase záležet na kvalitě státní maturity.
KVALITA A OBJEKTIVITA? SPÍŠ HORŠÍ
Nejnadějnější se zdála státní maturita, pokud jde o zvýšení objektivity. Logicky, zadávat a kontrolovat bude stát, ne samotní učitelé. Ale paradoxně právě v této oblasti se na novou maturitu sneslo nejvíce kritiky, a to i od těch pedagogů, kteří jsou jinak jejími jednoznačnými zastánci. Po úsporách a úpravách počtu hodnotitelůnakonec písemné práce a ústní zkoušku vyhodnocovali opět především pedagogové školy, kterou student po čtyři roky navštěvoval.
Učitelé měli maturitní zkoušce za zlé, že se z hlediska objektivity hodnocení nezměnilo prakticky nic, jen byla celá zkouška organizačně mnohem náročnější a finančně nákladnější. Mimo školu se vyhodnocovaly pouze maturitní „didaktické“ testy. Ty ale zase byly kritizovány pro nekvalitní a sporné úlohy. Přesněji, n
ejméně kritizované byly zkoušky z jazyků, nejspíš proto, že byly připraveny podle vzorů mezinárodních jazykových zkoušek.
Největší díl kritiky sklidila maturita z češtiny, protože sama povaha tohoto předmětu (na rozdíl třeba od matematiky či fyziky) se nejvíce brání strukturovanosti a jednoznačnosti, kterou vyžaduje centralizovaná maturita a didaktické testy zvlášť. Ostatně učitelé češtiny, velmi často právě z úspěšných škol, protestovali vlastní peticí.
Převládající hlas především mezi učiteli gymnázií je, že
první ročník státní maturity její kvalitu a respekt spíše snížil.
Následující citace pochází z pomaturitního semináře s řediteli středních škol Moravskoslezského kraje. Ti svůj postoj formulovali takto:
„Státní maturita ano, ale nesmí škodit vzdělávání. Respektujeme, že stát chce ověřovat některé znalosti a dovednosti žáků, ale ať to dělá způsobem, který nebude snižovat kvalitu dosavadního modelu maturity. Letošní maturitní model kvalitu maturit zhoršil.“
Ostatně i velmi široce podepisovaná petice brněnských gymnaziálních studentů, kteří si stěžovali na nekvalitní testy (14 000 signatářů), kritizovala především to, že
takovéto maturity si vážit nemohou.
ŽEBŘÍČEK ANO ČI NE?
Podobně komplikované je to se srovnáním úrovně škol. Ministerstvo rozumně odmítlo zveřejnit kompletní maturitní žebříček, byť se o jeho užitečnosti a výpovědní hodnotě rozproudila živá mediální diskuse. Ta byla odstartována tím, že ministr nakonec
zveřejnil TOP 10
, nejlepší školy v republice i v každém kraji a média po tomto soustu hladově skočila. Ale i kdyby byly zveřejněny kompletní žebříčky, nejspíš bychom nezjistili nic překvapivého.Nejlepších výsledků dosahují gymnázia, průměrných odborné školy, nejslabší jsou učiliště.
Regionálně si
nejlépe vedou velká města
(velký podíl vysokoškolsky vzdělaných rodičů),
nejhůře
na tom jsou
„sudetské“ regiony, kde je naopak dlouhodobě podíl vysokoškoláků velmi nízký.
Ani v jednom případě maturita nepřinesla nic, co už bychom nevěděli, žádnou informaci, která by byla výrazně překvapivá. Uvidíme, nakolik budou ředitelé spokojeni se zpětnou vazbou, kdy ministerstvo slíbilo během září každé škole sdělit její výsledek, pořadí a komentář k výsledkům každého žáka. Jinak ale ani
očekávání „srovnatelnosti“ nepřineslo nic nového.
CO JSME DOSTALI ZA JEDNU MILIARDU
Nakonec tedy jediným parametrem, který se podařilo víceméně naplnit, je
vyřazení podprůměrných maturantů. Opět platí, že většina z nich je z učilišť a nástavbového studia, kterým si vyučení doplňují maturitu. V jarním maturitním kole
neuspělo skoro 20 % studentů
– někteří nebyli k maturitě vůbec připuštěni, zbytek neuspěl v některé ze zkoušek. To číslo není zase o tolik větší, než v „tradičním“ maturitním modelu (
obvykle zhruba 15 % neúspěšných
), který umožňoval např. propad v písemce napravit při ústní zkoušce (to už letos možné nebylo).
Nakolik je nový model opravdu přísnější a mohl by tedy hlídat „spodní laťku“ maturity, se ale ukáže až po podzimním kole.
Ze šesti očekávání se tedy jakž takž naplnilo jediné.
Mnohý výsledek státní maturity je naopak spíše paradoxní. Má tedy asi smysl se ptát, jaký je u tohoto projektu poměr cena/výkon.Co jsme dostali za investovanou miliardu
(odhadovaná částka za patnáct let příprav), respektive za oněch zhruba dvě stě milionů, které stojí a bude stát jeden ročník maturity?
Zvýšení maturitních nároků pro nejslabší studenty a snížení nároků
(obzvláště v písemných pracích z češtiny)
pro gymnazisty.
K tomu
smrtící organizační náročnost a velmi vysoké náklady.
Je tohle to, co jsme od NSM očekávali?ZMĚNY JEN NEVÝZNAMNÉ
Hlavním zklamáním
ze státní maturity ale není nepříliš vysoká kvalita testů a zadání písemných prací (naopak
pokud jde o logistiku a zabezpečení, státní maturita uspěla), ale opravdu
mizerná úroveň následující diskuse.
Bylo by přece logické, že takto zásadní projekt bude podroben detailní nezávislé analýze, výslednou zprávu politici i odborná veřejnost prodiskutují a z toho, co se (ne)podařilo, budou odvozeny změny pro příští léta.Cermat
se veřejnou diskusi hned zpočátku pokusil znemožnit tím, že se
rozhodl utajovat zadání maturitních testů.
Když (logicky) zadání uniklo hned první den maturit na internet, vyhrožoval žalobami, byť přímo ze školského zákona a příslušné vyhlášky ministerstva vyplývá, že
testová zadání jsou veřejná okamžikem, kdy je zkoušející předá studentům.
Ministr Josef Dobeš nakonec přikázal zadání zveřejnit zhruba s měsíčním zpožděním, bohužel příliš pozdě na to, aby je mohli využít studenti, kteří si chtěli na nekvalitní maturitu stěžovat.
Čtrnáct tisíc podpisů pod stížností na adrese maturantiproti.cz ministr ignoroval a v závěrečném oslavném hodnocení maturity je ani nezmínil.
Vzhledem k zaznamenaným problémům by určitě bylo na místě mluvit o
možných změnách maturitního modelu.
Varianty se nabízejí. Měl by mít stát pod palcem jen didaktické testy a zbytek maturit zase nechat na školách? Nebo by bylo rozumné, aby státní maturita hlídala opravdu jen „maturitní minimum“ a byla vstupenkou ke školní a náročnější části maturity?Ministr Dobeš byl ale ochoten připustit jen některá organizační pochybení, o obsahu státních maturit debatovat odmítl, stejně jako ředitel Cermatu Pavel Zelený.
Ministerstvo připravilo změnu maturitního kalendáře a organizační zjednodušení, jinak by ale
novela školského zákona měla fixovat současnou podobu státní maturity na další dva roky.
POTÍŽE S DISKUSÍ
Podobně plochá je zatím i odborná debata o kvalitě testových zadání.
Cermat se nebyl ochoten vyrovnat s argumenty z odborných recenzí
(recenzenti Botlík, Hausenblas, Lippmann, Podzimek, Böhm).Ty konstatovaly v několika testech sporné nebo vadné úlohy (nejvíce jich, devět, tedy více než čtvrtinu, recenzenti shledali v testu z češtiny základní úrovně). Kvalitu debaty a relevanci argumentů můžete posoudit sami na stránkách
eduin.cz
a
novamaturita.cz.
Zástupci Cermatu
na tiskové konferenci
konstatovali, že nejvíce kritizované testy byly zcela bez chyby
(uznali čtyři pochybení v méně frekventovaných testech a později jednu vadnou úlohu v testu z fyziky), ale vlastní recenze, na jejichž základě byly úlohy zařazeny do testů, nezveřejnili.Příslušný odbor ministerstva rozeslal stěžujícím si studentům, kteří se odkazovali na oponentní recenze, dopis, že jejich stížnost je nedůvodná. Přitom i jinak velmi vstřícná recenze maturitního testu z češtiny od pedagoga Jiřího Kostečky, o níž ho požádal sám Cermat, konstatovala dvě vadné úlohy.
Tento zcela zjevný rozpor mezi realitou a stovkami dopisů rozeslaných ministerstvem ale prošel fakticky bez jakéhokoli veřejného komentáře. Odborná debata o testech, kterou ředitel Cermatu Zelený slíbil realizovat v červenci, se nekonala.
STÁTNÍ MATURITA ANO, ALE...
Jakou bychom tedy měli chtít příští maturitu? Vyhranění kritici centralizované maturity tvrdí, že
tento způsob ověřování znalostí při dlouhodobé aplikaci sníží úroveň našeho středoškolského vzdělávání a totéž hrozí i na základních školách po zavedení plošných testů v páté a deváté třídě.
Jinak je ale nejčastější postoj vyjádřen slovy:
Centrálně zadávaná a vyhodnocovaná maturita rozhodně ano, ale ne takto. Měla by být kvalitnější, objektivnější, možná různá pro gymnázia a odborné školy atp.
Je otázka, zdali je to za současné situace realistický postoj. Nejde ani tak o to, že
Cermat po léta dokazuje, že je pro něj problém připravit kvalitní testové sady.
Mnohem horší je, že o chybách fakticky odmítá diskutovat. A když, tak kdesi za dveřmi, mimo dohled veřejnosti a s „opravdovými odborníky“.Masivní
kritika ze studentských i učitelských řad, která směřovala na obsahovou stránku maturit,
se od ministerstva odrazila.
Vzalo na vědomí jen stížnosti na složitou organizaci. Ale slíbené změny ve skutečnosti žádné zlepšení nepřinesou. Např. přesun písemek a testů na začátek maturity, což je jinak rozumné opatření, znamená, že studenti dostanou maturitní vysvědčení o pouhé dva dny dříve než letos.Připravit funkční centralizovanou maturitu je velmi složité
a vyžaduje to
ochotu reagovat na potíže a průběžně je odstraňovat.
Hlavní zpráva z letošních maturit zní, že k ničemu takovému současné
vedení ministerstva a Cermatu není ochotné. Za takových podmínek by ale parafráze věty z titulku zněla:
Vodu ano, ale raději suchou.
Poznámka
Autor je odborným konzultantem EDUin o.p.s., která se zabývá popularizací vzdělávacích témat. Na stránkách eduin.cz byla zveřejněna zadání maturitních testů a byly zde pravidelně publikovány články kritické k projektu státních maturit.