Malé ohlédnutí

Ihned po nástupu na novou pozici metodičky školního stravování jsem, v rámci seznámení se s problematikou, navštívila seminář organizovaný pro nutriční terapeuty, kteří se seznamovali se spotřebním košem a systémem školního stravování a připravovali se na nastavování systému dietního stravování v terénu. Seminář byl sice koncipován pro odborníky, ale odnesla jsem si z něho pozitivní ujištění o kvalitách školního stravování a konkrétních krocích k jeho rozvoji. Pro porovnání jsem se rozhodla navštívit i konferencí neziskové organizace, zaměřené na ozdravění školního stravování. Po přibližně 5 hodinách cíleného a nekonečného vnucování myšlenek jsem odcházela s poznatkem, že si mohu gratulovat, že jsem vůbec přežila dětství, protože až nyní jsem pochopila, že rajská omáčka, kterou jsem v jídelně tolik milovala, byla vařená ze starých ponožek, a to bílé, o čem jsem si vždy myslela, že je rýže, byly vlastně červí larvy!

V té době právě vrcholila - řekla bych až hysterie kolem školního a dietního stravování. Každý měl naprosto zaručené informace, jak se co má dělat, případně nedělat, do školního stravování mluvil každý - rodiči počínaje a různými iniciativami konče. Bylo jasné, že je nejprve potřeba sladit a upřesnit tok informací.

V prvním období jsem oslovila jednotlivé městské části a zorganizovali jsme semináře nejdříve pro pracovníky ve školních jídelnách a následně poté pro ředitele škol. Program prvních seminářů jsem vypracovala ve spolupráci s RNDr. Jitkou Krmíčkovou z MŠMT, přičemž paní Krmíčková se všech seminářů aktivně účastnila jako přednášející. Zájem o proškolování pracovníků školních jídelen byl značný, a tak jsme v tomto duchu pokračovali pravidelně každý rok. Programy seminářů byly koncipovány dle potřeb terénu (např. BOZP nebo pracovněprávní vztahy, metody vzájemné komunikace atd.). Kromě RNDr. Jitky Krmíčkové se na programu seminářů podílel i ČMOS PŠ a Sekce výživy a nutriční péče.

Během oněch 5 let se tok dezinformací sice zmírnil, ale nepřestal. I přes instrukce, kam se mají pracovníci obracet pro informace, mě stále ještě překvapí dotazy odvolávající se na zdroj z blíže neurčených seminářů.

Přínosem pravidelných seminářů a porad bylo viditelné zlepšení nálady pracovníků, kteří získali oprávněný pocit, že jejich práce je ceněna a uznávána. Ukázalo se, že školní stravování je významnou součástí vzdělávacího systému a samotné školní jídelny jsou schopné být pro ředitele škol partnerem. Školní jídelny se postupně dobrovolně a rády začaly účastnit různých akcí, jejichž cílem bylo zlepšit povědomí rodičů a široké veřejnosti o kvalitě školního stravování a snahy a chuti jejich pracovníků vařit skutečně zdravě, chutně a na vysoké úrovni - soutěž Školní jídelna chutně a zdravě; vzdělávací cyklus Tady nám chutná; kvalifikační vzdělávání pracovníků školních jídelen a další.

Věřím, že v průběhu předchozích let se nám podařilo zlepšit jak kvalitu školního stravování, tak pohled veřejnosti na školní kuchyni. Co je zatím bohužel stále ještě na nízké úrovni, to je finanční ohodnocení personálu školních jídelen.

Magistrát hl. města Prahy jako uznání pracovníků ve školních jídelnách sice vyčlenil v předcházejícím roce 100 mil. na odměny, nicméně myslím, že je potřeba tento problém řešit komplexně. Z dotazníku, který MHMP v uplynulých měsících rozeslal mezi školní jídelny, vyplynulo, že jsou pracovníci školních jídelen až z 50 % zařazováni do nižších platových tříd, než by měli být. V současné době tedy pracujeme ve spolupráci s ČMOS PŠ a MŠMT na konkrétní metodice zařazování do platových tříd tak, aby pracovníci školních jídelen byli skutečně ohodnoceni podle náplně své práce. Je to jistě další možnost, jak zajistit dobrou úroveň školního stravování.