Obracím se na vás s dotazem ohledně čipů ve školní jídelně. Čipy jsou dětem prodány za určitou částku, která jim je po ukončení stravování vrácena. Čipy musí vracet čisté, funkční, nepoškozené. Po mé předchůdkyni zde byly čipy, které byly špinavé a popsané. Ona za ně ale zálohu dětem vrátila. My jsme tyto čipy nyní odepsali do manka, protože by se dál už prodat nedaly. Proto jsem přišla s nápadem (některé školy už to mají také tak), že si děti čip koupí do svého vlastnictví. Tudíž se jim částka, za kterou čip koupí, nevrací. Tento čip jim poslouží celých 9 let školní docházky a mohou ho použít i dále na střední škole. Používáme systém VIS Plzeň, který je v současné době na školách hodně používán. Kdybych napsala do řádku školní jídelny to, že je čip majetkem strávníka a že se záloha tudíž nevrací, bylo by to možné? I v případě, že současní strávníci si zakoupili čip s tím, že jim bude záloha vrácena, nebo to záleží čistě na mně jako vedoucí a vedení školy, jak nastavíme pravidla, nebo to po právní stránce je problém?
Čipy ve školní jídelně
Vydáno:
Čipy ve školní jídelně
Mgr.
Martin
Kaplán
ODPOVĚĎ
Školní jídelna může určit, jakým způsobem bude strávník uplatňovat svůj nárok na jídlo. Tj. zda budou používány papírové stravní lístky, nebo jiná, elektronická forma vedení evidence strávníků s nárokem na jídlo.
Školní jídelna může jednostranně stanovit, zda v případě tzv. čipů budu tyto čipy strávníkům pouze vypůjčeny, nebo prodány. V obou případech bude mezi strávníky a školní jídelnou vznikat právní vztah. Tento právní vztah ovšem nemůže být jednostranně měněn.
V této konkrétní situaci proto při přechodu na jiný „režim“ bude nutné se strávníky, kterým byly čipy vypůjčeny, dohodou změnit obsah závazku z výpůjčky na koupi (varianta 1). Dále je také možné původní „režim“ výpůjček nechat doběhnout a novým strávníkům čipy již jen prodávat (varianta 2). V takovém případě bude nutné rozlišovat, kteří strávníci mají čipy půjčené a kteří jsou vlastníky čipů.
Pak ještě existuje třetí varianta, která pravděpodobně nastane v případě, že se školní jídelna bude snažit se strávníky dohodnout na změně závazku (varianta 1). Lze se totiž důvodně domnívat, že někteří strávníci nebudou se změnou souhlasit, a tudíž zůstanou v „režimu“ výpůjčky. Tato varianta je evidenčně nejnáročnější, a nelze ji proto z důvodu zvýšené administrativní zátěže doporučit. Mezi školní jídelnou a strávníkem je uzavřena smlouva o výpůjčce,která, jak již bylo zmíněno v úvodu, nemůže být jednostranně měněna. Nebude-li možné dohodou stran provést novaci závazku, mají obě smluvní strany povinnost plnit, co bylo ujednáno. Z pohledu školní jídelny to znamená zejména povinnost přenechat strávníkovi čip a umožnit mu jeho dočasné a bezplatné užívání.
Jelikož byla sjednána záloha, má školní jídelna povinnost ji vrátit, bude-li čip po sjednané době užívání vrácen bez vad. Z tohoto důvodu také bude školní jídelna muset evidovat strávníky, kteří mají čipy jen vypůjčené, a nesměšovat je se strávníky, kteří čipy zakoupili.
Další možností je právní vztah jednostranně rozvázat. Z dotazu ovšem není zřejmé, zda si smluvní strany možnost výpovědi nebo např. odstoupení od smlouvy sjednali.
Nedokáže-li se školní jídelna se všemi strávníky dohodnout na změně závazku, doporučuji postupovat v souladu s variantou 2.
Pro úplnost dodávám, že zvolený způsob prokazování nároku na školní stravování nemůže podle mého názoru vyloučit ze školního stravování strávníky, kteří o něj mají zájem. Při prodeji čipů také podle mého názoru nesmí vznikat školní jídelně zisk. Vznikal-li by při prodeji zisk, šlo by již o jinou hospodářskou činnost.