Školní družina jako místo odpočinku i podpory vzdělávání žáků se specifickými poruchami učení. Jde to vůbec dohromady?

Ve druhém ročníku se obvykle probírá rozlišování měkkých a tvrdých slabik. Je to jedno z úskalí pro žáky se specifickými poruchami učení, hlavně pro ty, u kterých se prokázala dysortografie, tedy zjednodušeně porucha pravopisu.

Rozlišování tvrdých a měkkých slabik podobně jako rozlišování délky ve slově je závislé na rozvoji sluchového vnímání. Toto vnímání lze podpořit i zrakovým vjemem. Ptáte se, jak to ale dělat ve školní družině?

Pokud pedagogové pracující ve školní družině rádi svým žákům ve druhé třídě čtou příběhy, mohou využít knihu z nakladatelství Wolters Kluwer . V knize se střídá text příběhu psaný bezpatkovým písmem s popisy cvičení, ve kterých jsou navíc vyznačeny slabiky za využití tučného a tenkého písma. Je to proto, že je kniha určena pro čtení žáků s dyslexií. Vyznačení jim pomáhá při zvládání techniky slabikového čtení. Navíc omezuje rozsah zrakového vnímání a může pomoci očím při pohybu zleva doprava. Ve školní družině ale doporučuji, aby text příběhu četl dospělý. Dítě se specifickou poruchou učení by totiž nemělo text číst nahlas před ostatními spolužáky, pokud samo nechce. Navíc vycházím z předpokladu, že je ve školní družině k dispozici jen jeden exemplář knihy.

Dovedu si sama sebe představit v roli vychovatelky (mimochodem, takto jsem začínala ve školství). Předem celou knihu rozdělím na jednotlivé stránky a připravím si popisovací fólie a barevné fixy. Dětem přečtu text celé kapitoly a pak je rozdělím do skupin. Skupin bude tolik, kolik je v jednotlivé kapitole úkolů. Obvykle tedy tři až čtyři. V místnosti vytvořím stanoviště s úkoly, kde budou k dispozici stránky s úkolem i popisem zadání, popisovací fólie i fixy. Jinou možností je, že každá skupina dostane své popisovací fólie a fixy podle počtu úkolů, které bude plnit. Připomenu dětem, jaké úkoly veverka Zrzinka plnila a v čem jí mohou pomoci. Stanoviště označím čísly a každá skupina si vylosuje číslo stanoviště, kde bude začínat. Když bude mít úkol hotový, odevzdá svou fólii s řešením úkolu na předem určené místo, počká, až bude následující stanoviště volné, a přesune se na něj. Po vystřídání skupin na všech stanovištích si můžeme společně zkontrolovat, jak se nám podařilo pomoci veverce Zrzince splnit její úkoly.

Cvičení je tedy možné využít pro společnou aktivitu všech dětí, práci ve skupinách nebo individuální práci dítěte s poruchou učení, případně toho, kdo potřebuje danou dovednost procvičit. Pokud si zadání nezapamatovali, mohou si ho připomenout přečtením textu s vyznačenými slabikami. Uprostřed knihy jsou stránky s měkkými a tvrdými slabikami. Jsou určené k vystřižení a k výrobě měkké a tvrdé kostky. Návod k výrobě v knize také najdete.

Hráči dají ruce za záda, aby na ně neviděli. Dospělý nebo vedoucí hráč jim vloží do rukou jednu z kostiček. Hráč má za úkol určit po hmatu, zda drží kostku měkkou, nebo tvrdou. Pokud určí správně, může si kostkou hodit a přečíst slabiku, která mu padne. Pokud přečte hozenou slabiku správně, získává bod. U nás ve třídě si za první bod stoupnou vedle židle, za druhý bod si stoupnou na židli a při třetí správné odpovědi si sednou na lavici. Zde hra končí. Ale je jen na vás, jak budete hodnotit. S kostičkami se manipuluje i v mnoha cvičeních, která jsou v knize uvedena.

Pokud byste chtěli pomoci, aby vaši žáci lépe sluchově rozlišovali délky ve slovech, můžete je naučit variantu hry . Stačí vám k tomu jeden počítač ve třídě a připojení k internetu. Najděte si webové stránky KamiNet ( ) a vstupte do sekce Nápravy. Zde jděte do sluchového vnímání (je označeno obrázky motýlů). Klikněte na motýla s označením Rytmus, a nakonec na motýla s názvem Krokování. Konečně jste v cíli.

Hráči se postaví na start. Na začátku se nejlépe paní vychovatelka postaví k počítači a osloví prvního hráče: (doporučuji spíše použít jméno hráče). Oslovený hráč odpoví otázkou: Paní vychovatelka natočí počítač tak, aby žáci viděli na obrazovku, a klikne na tlačítko označené 3 tóny. Ozve se zvuk a ukáže se i zraková podpora v podobě dlouhých čar a teček. Hráč má zopakovat, co slyšel (nejlépe si zvolit na začátku slabiku, kterou budete používat, teď si vyberu slabiky ta-tá), pomocí slabiky ta-tá. Když mu to nejde, paní vychovatelka mu pomůže, ukáže mu na dlouhou čáru a spojí ji s dlouhou slabikou tá, pak ukáže na tečku a spojí ji s krátkou slabikou ta. V okamžiku, kdy žák celou sestavu tří tónů dokáže sám říci, může ji převést do pohybu. Tečka, krátká slabika, se jde slepičím krokem - tedy krok, kdy pata se dotkne špičky druhé nohy. Čárka, dlouhá slabika, se jde dlouhým krokem. Tak dlouhým, jak hráč dokáže udělat a nespadnout. Kdo se dostane nejdříve k paní vychovatelce, přebírá její roli. Hráči se ve vedení hry střídají podle toho, jak se dostanou k počítači a dotknou se ho. Důležité je podporovat sluchové vnímání zrakem, tedy nechat je, aby se při hře dívali na obrazovku, kde mají spojené čáry se zvukem. Je vhodné využívat i možnost zopakovat stejnou kombinaci zvuků.

Do školní družiny, kde jsou již i žáci 3. ročníku, se hodí pořídit . Koupíte jednu sadu a máte v ní kvarteta všech vyjmenovaných slov. Získali jste tedy jednou koupí 7 kvartet. Stačí je jen nastříhat. Kromě kvartet lze s kartičkami hrát i jiné hry, které jsou popsané na obálce. Žáci se formou hry budou učit jednotlivá vyjmenovaná slova a jejich tvary. Navíc díky obrázkům snadněji pochopí význam slova.

Ke společnému čtení se od 3. ročníku hodí i kniha . Opět je výhodné, když dospělý čte text a žáci pracují až s obrázkem. Obrázek je na každé druhé stránce. Navazuje na již přečtený text a ukazuje, co se bude dít dál. Žáci si pozorně prohlížejí obrázky, popisují, co vidí. Je výhodné, když jim dospělý při popisu ještě zakryje otázky, aby se při popisu obrázku neorientovali pouze na odpovědi na otázky. Když padnou všechny nápady, co se asi na obrázku děje a proč, odpovězte teprve na otázky. Odpovědi můžete vynechat, když žáci již v průběhu popisu řekli vše, na co by odpovídali v otázkách.

Poté žákům přečtěte následující stránku a společně zhodnoťte, komu se nejlépe podařilo odhadnout pokračování příběhu. Zde doporučuji skončit a příště pokračovat dalším obrázkem. Budete tím procvičovat i dětskou paměť a vybavování starších informací. Při tom jim pomůže další obrázek, případně vaše pomocné otázky. Moji žáci se na pokračování těšili.

V druhé části knihy najdete stejný text, ve kterém ale jsou slova, která do textu nepatří. Ty je potřeba objevit. Tvoří věty, které odhalují něco ze skutečného života zvířat, která v příběhu vystupují. Tato část je sice určena pro individuální práci, ale můžete vložená slova hledat i společně.

Ve třetí části knihy najdete hru. Herním plánem je mapa Austrálie, kde se příběh z části odehrává. Ke hraní potřebujete vystříhat kartičky s větami o zvířeti, jehož obrázek je na lícové straně. Aby žáci mohli hrát, potřebují ještě nějaké figurky a kostku. Pak už mohou začít.

Ptáte se, k čemu tato kniha slouží? Cílem je naučit žáky porozumění textu i větě a v poslední třetí části se naučit klást otázky. Pokud se totiž neumí zeptat, mnohdy ani nemohou větě rozumět, protože nechápou, o čem jednotlivá slova ve větě vypovídají. Popisování obrázku rozvíjí jejich schopnost vyjadřování, předvídání pak uvažování o textu. A pokud se jich navíc ptáte, proč si to myslí, tak je budete učit zdůvodňovat svoji volbu řešení.

Třeba tyto tipy zaujmou nejen vás, ale i vaše svěřence ve školních družinách. Ve zdrojích najdete, kde můžete doporučené materiály získat.