Příprava jídla žáky ve ŠD

Vaření v rámci školní družiny je možné, pokud jsou dodrženy některé základní zásady. Nemělo by se tedy jednat o jednorázovou „hurá“ akci bez jakýchkoliv pravidel. Před každým takovým „vařením“ by všichni žáci měli být poučeni o zásadách správné hygienické praxe a o bezpečnosti při práci s používaným kuchyňským vybavením. Pedagogický dozor by pak měl dbát na to, aby byla hygienická pravidla uplatňována v praxi. Příprava pokrmů by měla probíhat v dostatečně vybaveném prostoru - např. cvičné kuchyňce, kde je mimo jiné dostatek vhodných pracovních ploch, chladicí zařízení pro úschovu chlazených surovin či vychlazení hotových výrobků studené kuchyně či umyvadlo s tekoucí studenou pitnou a teplou vodou.

Při výběru připravovaných pokrmů bychom měli volit ty, jejichž příprava není příliš riziková. Snad nikoho by v rámci takové činnosti nenapadlo s dětmi připravovat tatarák ze syrového masa nebo majonézu ze syrových žloutků. Bohužel i dnes jsou v běžné praxi pro přípravu např. některých cukrářských výrobků používány krémy s obsahem tepelně neopracovaných vajec, což je samozřejmě vysoce rizikové. V případě hromadné konzumace takových výrobků pak hrozí také hromadné zdravotní potíže, které mohou být připisovány na vrub škole. K eliminaci případných nejen zdravotních potíží by měla být osoba, která bude tyto činnosti s dětmi provádět, dostatečně proškolena v oblasti hygienických pravidel a správné výrobní praxe. A samozřejmě za bezpečnost připravovaných pokrmů i žáků nese odpovědnost škola.

Vaření může být pravidelnou součástí činností školní družiny s cílem naučit děti vztahu k jídlu a vaření obecně. Děti se učí poznávat suroviny, jejich vlastnosti, chutě, vůně, vhodné kombinace, ale rovněž získávat např. dovednosti, jak si sestavit denní jídlo tak, aby bylo složeno ze všech potřebných živin v rámci zdravé výživy. Tyto znalosti a dovednosti mohou děti získávat i v rámci pracovních činností (příprava pokrmů).

Trochu jinak bych to ale viděla v případě mateřské školy. Tam si myslím, že to riziko je už podstatně větší, protože rozumové schopnosti dětí předškolního věku a jejich hygienické návyky nejsou na takové úrovni, aby výsledný pokrm byl bezpečný. Zde bych maximálně volila přípravu občerstvení, které se potom dostatečně tepelně upraví, a až následně jej děti budou jíst. Tak by mělo být riziko případného onemocnění z potravin omezeno na minimum. Při hromadné přípravě pokrmů totiž může některé z dětí do pokrmu zanést cestou např. nedostatečně umytých rukou, při kašlání, kýchání a jiném podobném chování patogenní mikroorganismy, které by mohly způsobit onemocnění. Většina takových patogenů se při dostatečné tepelné úpravě ničí. Pak by již s jídlem měl manipulovat jen dozor. Samozřejmě by i zde měla být v rámci možností dodržována opatření zajišťující hygienické provádění všech postupů a suroviny by měly být voleny co nejméně rizikové (ne syrové maso a vejce...).

Co se týče výroby pokrmů mimo cvičné kuchyňky, tedy například přímo v prostorech ŠD, které nejsou vybavené k tomuto účelu, pak lze vyrábět pouze tomu uzpůsobené jednoduché občerstvení. I zde musí být dodržovány zásady správné výrobní a hygienické praxe, které musí být kontrolovány pedagogickým dozorem. Žáci by si před prací s potravinami vždy měli umýt ruce mýdlem a v teplé vodě. Neměly by zde být používány žádné rizikové suroviny, jako např. vejce, maso, kořenová zelenina a brambory znečištěné hlínou. Spíše by měly být používány suroviny trvanlivějšího charakteru. Také je nutné myslet na hygienu povrchů. Před použitím pracovní plochy důsledně umýt, ideálně i vydezinfikovat. Při zpracování používat např. plastová prkénka nebo jiné vhodné podložky a následně všechny plochy a používané náčiní opět řádně umýt - v teplé vodě za použití vhodného mycího přípravku.