Školní jídelna jako součást mateřské školy - ano, nebo ne?

Školní jídelna může fungovat těmito způsoby:

Školní jídelna jako samostatná příspěvková organizace, jejímž zřizovatelem je zpravidla obec, může sídlit přímo v budově mateřské školy nebo v jiné budově.

V jedné budově je umístěna mateřská škola a zároveň další příspěvková organizace – školní jídelna. Obě organizace mají totožného zřizovatele – příslušnou obec, svým postavením jsou tedy rovnocenné.

Pokud jsou v jedné budově dvě příspěvkové organizace, mohou mít její zaměstnanci různé výhody/nevýhody, což může způsobovat problémy nebo konflikty mezi zaměstnanci. Tato situace pak může mít negativní vliv na klima zaměstnanců obou organizací v jedné budově a potažmo na kvalitní chod školy.

Další věc, která souvisí s tímto uspořádáním (obzvlášť, jedná-li se o mateřskou školu menšího typu), je, že případné žádosti nebo stížnosti vztahující se ke školní jídelně jsou zpravidla adresovány na ředitele MŠ, který je může maximálně přetlumočit odpovědnému pracovníkovi ŠJ nebo přímo odkázat na jednání s ním. Laická veřejnost si mnohdy neuvědomí, zda se jedná o jednu nebo dvě příspěvkové organizace v jedné budově a kdo je tedy za chod školní jídelny zodpovědný.

Školní jídelna jako samostatná příspěvková organizace sídlící v jiné budově.

V případě školní jídelny sídlící mimo budovu mateřské školy spatřuji velkou nevýhodu v dovozu jídel. Je rozdíl, zda děti dostanou vonící jídlo na talíř uvařené ve školní jídelně sídlící přímo v budově mateřské školy, nebo zda se uvařené jídlo nejprve nandá do várnic, poté převeze a z várnic dětem teprve nandává na talíř. Zcela jistě se všichni snaží dodržovat předpisy a normy související s výdejem jídel, nicméně oběd podaný dítěti přímo z okénka kuchyně v mateřské škole je chutnější než jídlo dovezené ve várnicích.

Školní jídelna jako součást mateřské školy.

Z mého pohledu a na základě mých vlastních zkušeností si myslím, že ideální uspořádání je, je-li školní jídelna součástí mateřské školy a je-li přímo v budově mateřské školy. Ředitel má tak přímý vliv na chod celé organizace a může tedy zajišťovat její kvalitní fungování a součinnost s mateřskou školou.

Všichni zaměstnanci (MŠ i ŠJ) mají jasně nastavená pravidla a odpovědnost v rámci své pracovní smlouvy a vymezená dalšími legislativními předpisy. To znamená, že případné porušení pracovních a legislativních předpisů může ředitel řešit s odvoláním na tyto předpisy. Další parametr vztahující se k práci je tzv. pracovní chování, to znamená například vyjít vstříc kolegovi, pomoct mu s náročnějším úkolem, v případě potřeby si s ním vyměnit službu apod. Chování jednotlivců na pracovišti přímo ovlivňuje klima v celé organizaci. A příznivé klima zpětně ovlivňuje chuť k pracovnímu výkonu, mnohdy snahu udělat něco navíc nebo vyzkoušet něco nového. Příznivé pracovní vztahy na pracovišti jsou tedy jedním ze základních kamenů pro kvalitní chod celé organizace. Chce-li ředitel, aby na pracovišti byly podávány dobré pracovní výkony a zaměstnanci byli navíc vstřícní, loajální a nakloněni případným změnám, musí je k tomu vést a být sám příkladem.

Mateřská škola chystá oslavu k výročí založení školy. K tomu potřebuje ze strany školní jídelny připravit občerstvení pro rodiče, popřípadě i veřejnost. Tuto záležitost předjedná s vedoucí školní jídelny a poté ji oznámí dalším zaměstnancům.

Ředitel si svolá zaměstnance školní jídelny, kde jim oznámí, že bude škola pořádat slavnostní akci k výročí založení školy. Direktivně jim sdělí, co, kdo a v jakém termínu udělá, přičemž nepřipouští žádnou diskuzi. V průběhu příprav vše kontroluje, ale se zaměstnanci příliš nediskutuje. Po ukončení akce suše zkonstatuje, jak akce dopadla.

Ředitel si svolá zaměstnance školní jídelny a oznámí jim, že bude škola pořádat slavnostní akci k výročí založení školy. Nejprve jim nastíní svou představu (popř. představu vedení školy), jak bude akce probíhat, a vyzve je, pokud by někoho z nich napadlo, jak akci obohatit, čím ji zpestřit, co případně udělat jinak, bude rád za jejich podněty. Poté je požádá/poprosí o spolupráci na této akci s konkrétním záměrem, s přípravou občerstvení. Dále s nimi rozvine diskuzi o všech záležitostech potřebných k zajištění občerstvení. V průběhu příprav kontroluje, ale zároveň diskutuje, dle situace pružně reaguje a koriguje přípravy potřebným směrem. Po ukončení akce – slavnosti ředitel osobně poděkuje zaměstnancům školní jídelny za jejich práci a vstřícnost. Ideálně v rámci možností ohodnotí jejich práci rovněž finanční odměnou, ale osobní poděkování je velmi důležité. Ředitel tím dává najevo svou vlastní zainteresovanost a zájem o zaměstnance.

Výše uvedené způsoby – direktivní způsob vedení zaměstnanců a participativní způsob jsou pouze rámcové, mohou mít zcela jistě určité nuance, které závisí na různých faktorech (zda zadaná práce spěchá, na osobnostních typech pracovníků apod.). Jde spíše o to, že vidí-li zaměstnanec zájem svého nadřízeného o jeho práci, je zpravidla více vstřícný a snaží se svou práci kvalitně odvést, než když je mu direktivně nařízena a vedoucí pracovník nepřipouští žádnou diskuzi.

Varianta II. je pro ředitele náročnější, a to především časově, ale v rámci kvalitních vztahů na pracovišti se obvykle zúročí.

Je-li školní jídelna součástí mateřské školy a je-li přímo v její budově, má to efektivní dopad i na děti, především v menších zařízeních, kde děti vnímají, že se jídlo „nevylíhne“ ve várnici, ale vidí paní kuchařky, cítí vůni připravovaného jídla, které jim paní kuchařky podají prostřednictvím okénka na talíři přímo do ruky. Další výhodou je účinnější získávání stravovacích návyků. Pokud k tomu má mateřská škola podmínky, mají dětí svačiny a přesnídávky připravené například na stole v jídelně (nebo ve třídě, pokud se stravují tam a nemají samostatnou jídelnu). Během svačin a přesnídávek si především starší předškoláci mohou sami například mazat pomazánky na pečivo, eventuálně si vybrat jednu ze dvou připravených pomazánek nebo druh pečiva, vybrat si a nandat zeleninu a druh nápoje, a když dojedí, mohou si dojít přidat. U oběda si mohou sami doplňovat přílohy, vybrat a nalít nápoj. Učitel musí však dohlížet na děti a nabídnout jim i jídla, o které nejeví příliš zájem. Nemá smysl dítě nutit do jídla, ke kterému má z nějakého důvodu spíše odpor, ale je třeba pobízet děti, aby alespoň ochutnaly jídla, která buď neznají, nebo je odmítají – z častých důvodů – maminka to doma nevaří, kamarád to také nejí, tak já také nemusím apod. Pokud si dítě může alespoň zčásti připravit svačinku samo, zpravidla ji sní s větší chutí, než když je mu jídlo předloženo již „hotové“. Děti si tímto způsobem osvojí lépe stravovací návyky a budou i posléze brát zdravou a pestrou stravu jako samozřejmost. Také se učí větší zodpovědnosti – nandat si na talířek tolik, kolik snědí, a případně si přidat, aby se jídlo zbytečně nevyhazovalo a neplýtvalo se jím.

Děti se rovněž již od předškolního věku učí správným návykům kultury stolování a školní jídelna v budově mateřské školy jim k tomu poskytuje vhodnou příležitost. Děti si samy (pokud to zvládnou) přinášejí jídlo na táckách nebo talířkách na stůl, berou si lžíci a příbor, nápoje apod. Po jídle si nádobí po sobě odnášejí na určené místo. Učí se sedět v klidu na židličce u stolu, nehoupat se, nevykřikovat apod. Také poděkovat za jídlo, poprosit, když potřebuje během stolování nějakou pomoc, učí se podat příbor nebo nápoj kamarádovi, který si jej zapomněl vzít apod. Nevadí ani tak, pokud má dítě kolem sebe „více drobků“, důležitější je, aby vědělo, kde si má vzít jídlo, příbor, kam vše po sobě uklidit. Děti se učí zároveň větší samostatnosti. Ke správným stravovacím návykům a kultuře stolování napomáhá jak vedení dětí učiteli, tak jejich samotný příklad.

Školní jídelna musí dodržovat předpisy, kam patří mimo jiné i spotřební koš, nutriční doporučení, množství potravin apod., a vše naplánovat tak, aby ve výsledku dostaly děti zdravá a chutná jídla.

Vedoucí školní jídelny sleduje nové trendy školního stravování, vzdělává se v dané oblasti a společně s kuchařkou vytváří jídelníčky rozmanité, co se týká druhů jídel, avšak za dodržení platných předpisů týkajících se školního stravování. Jídelníčky na každý týden jsou pro rodiče vyvěšeny na nástěnce a také na webových stránkách mateřské školy.

Dětem pomůže, když se zapojí také učitel, který upozorní na práci paní kuchařek, například: „ty paní kuchařky to ale dnes výborně uvařily…, děti, cítíte, jak pěkně voní ta omáčka…?, to byl ale dobrý nápad udělat dnes lívance…“ apod. Dobrým nápadem také je, pokud například vedoucí školní jídelny (nebo paní kuchařka) jednou za týden po domluvě s učitelem přijde mezi děti a ptá se jich, co by chtěly uvařit. Děti budou jmenovat spoustu rozličných jídel, ale je vhodné domluvit se s nimi alespoň na jednom konkrétním jídle (je jedno, zda je to koprová omáčka k obědu nebo vajíčková pomazánka ke svačině) a to jídlo pak skutečně do jídelníčku zařadit. Děti tak získají pocit, že paním kuchařkám záleží na tom, zda jim ve školce chutná, což přispívá také k upevnění vhodných stravovacích návyků.

Někdy je třeba posunout čas přesnídávky nebo oběda z organizačních důvodů školy (například divadlo v MŠ nebo jiná akce) nebo padat dětem z jedné třídy přesnídávku v jídelně a druhé třídě ve třídě. I to vše se snadno řeší, pokud pracovníci MŠ a ŠJ spolu souzní a mají dobré vztahy. Dle hygienických norem by měla být jednotlivá jídla (přesnídávka, oběd, svačina) podávána po třech hodinách, tudíž by časové posuny jídel neměly být časté, ale v ojedinělých případech by s tím neměl být problém. V naší mateřské škole v letních měsících občas podáváme dětem přesnídávku také v zahradním altánu. Pro děti je tato změna prostředí zajímavá a vítaná a zároveň jim na čerstvém vzduchu chutná lépe, takže přesnídávky na zahradě v altánu jsou u dětí oblíbené. Variant na zpestření jídelníčku i prostředí stolování může být mnoho. Záleží na podmínkách každé mateřské školy, nápadech, iniciativě a spolupráce pracovníků školní jídelny a mateřské školy.

Jakkoliv se může zdát být nejvhodnějším způsobem organizační uspořádání školní jídelny jako součásti mateřské školy, neznamená to nutně záruku kvalitní spolupráce mezi ŠJ a MŠ. Způsob tohoto propojení a způsob umístění školní jídelny mimo budovu školy (nebo školní jídelny jako samostatné příspěvkové organizace) – oba způsoby mohou fungovat výborně, ale stejně tak neefektivně. Vždy záleží na vůli a ochotě spolupracovat, pěstovat kvalitní pracovní vztahy a uvědomit si, že jde především o děti, kterým zajišťujeme nejen kvalitní stravu, ale jsme jim svým přístupem osobním příkladem v přístupu ke stolování i vzájemnému chování.