Školka je zavřená - jak na vzdělávání předškoláků?

Vydáno:

Po přerušení provozu škol základních a středních postupně většina zřizovatelů přikročila ke stejnému kroku i v mateřských školách. Nastala zcela nová situace, se kterou se běžně nesetkáváme.

Školka je zavřená – jak na vzdělávání předškoláků?
Mgr. et Mgr.
Jana
Kovářová
ředitelka mateřské školy V Lukách, Rakovník, členka Stálé konference ředitelů (SYPO), lektorka DVPP
Jak jsme reagovali na tuto situaci?
Škola byla zavřená a my dospělí jsme se pustili do generálního úklidu a postupné dezinfekce školy, a to za dodržení pravidel vzájemných kontaktů mezi lidmi ve škole.
Děti a jejich rodiny
To bylo první, co nás hned napadlo, protože se dlouhodobě snažíme pozitivně působit na rodinnou výchovu, nabízet možnosti pro aktivní trávení času a společné činnosti dětí a rodičů nebo prarodičů. Po uzavření školky jsme zkusili rodiče vyzvat přes školní Facebook k plnění každodenních jednoduchých úkolů, na jejichž přípravě se podílí postupně všechny paní učitelky. Hned od prvního týdne se děti a rodiče zapojili a sdíleli s námi výsledky své práce. Záměrem nebylo rodiče úkolovat, ale naopak nabídnout různé možnosti, jak s dětmi trávit čas doma.
Nabídli jsme různé výtvarné a pracovní činnosti, nácvik básní, dětské vaření, aktivity pro čtenářskou pregramotnost, úkoly z oblasti rozvoje poznání i třeba zapojení do celosvětové ponožkové výzvy u příležitosti Světového dne Downova syndromu. Rodiče s dětmi dokonce přispěli svými výrobky do mezinárodního eTwinningového projektu „Halooo!“ – aktivitou Vyrob si svůj telefon. O víkendech jsme poskytli rodičům různé rady – jako například správný postup při nácviku smrkání u malých dětí nebo příručku pro rodiče budoucích školáků „Budeme mít školáka“.
Rodiče posílali kladné ohlasy, pozdravy pro paní učitelky, odvážně plnili s dětmi naše výzvy a byli rádi, že jsou prostřednictvím sociální sítě v kontaktu s ostatními dětmi a rodinami. Přesto nás ještě více zajímalo, jak a s kým tráví svůj čas, co postrádají a co my, jako školka, pro ně můžeme udělat. Využili jsem rychlého online dotazníkového šetření „Školka není – jak trávíme čas?“. Co jsme zjistili?
Kde a jak tráví svůj čas?
Většina dětí tráví společný čas doma, většinou se svými rodiči a sourozenci. Pokud mají možnost, jsou i na zahradě nebo jedou na výlet mimo město do přírody tam, kde nepotkají moc lidí. „Snažíme se zabavit úkoly ze školky, doma různé tvoření, ale také domácím úklidem, na který není čas přes rok. Chodíme aspoň na chvíli venčit pejska.“ Rodiče kladně hodnotí vzdělávací pořad UčíTelka, z YouTube využívají různé tanečky a zpívání.
Děti nejvíce baví malování, stříhání, čtení pohádek, ale některé i lenošení. Rády plní zadané úkoly, baví se také vařením a pečením s maminkou. Pokud jsou děti zabaveny, čas rychle utíká. „Hodně nás baví, když si najdeme nějaký úkol, něco, čím se obě dvě můžeme zabavit a aspoň nám ten den trochu utíká. Úkoly ze školky byl parádní nápad!!“ „Také jsme vyndali ze sklepa trampolínu, což děti náležitě ocenily. Sousedé už o to méně. Musím říci, že zatím situaci zvládáme velice dobře. Dětem svědčí naše neustálá pozornost.“
Co chybí, co postrádají?
Podle odpovědí rodičů chybí jim i dětem výlety na čerstvém vzduchu a volný pohyb ve městě. Těší se však, až se oteplí a zmírní se i nezbytná nařízení vlády. Co je ovšem více trápí, je omezení sociálních kontaktů, jak setkávání v širší rodině, ale i s přáteli. Děti postrádají své kamarády, některým chybí i paní učitelky. Ty alespoň pozdraví prostřednictvím sociální sítě. „Školka nám hodně chybí. Přeci jenom je to jiné a dítě se více zabaví a má vlastně takový už ten svůj režim. Doma maminka musí vymýšlet, co budeme podnikat, a momentálně, když se nemůže moc pobíhat venku, tak je to dost náročný.“
Jak může přispět školka k dobré pohodě?
Někteří rodiče nepotřebují žádnou podporu, někteří přejí odpočinek i nám, učitelkám. Jiní jsou vděční za každou inspiraci pro volný čas s jejich dětmi. „Myslím si, že děláte mnoho už jen díky úkolům. Anežka je naprosto nadšená a já s ní.“
Také jsme rodiče oslovili s nabídkou, co by chtěli najít v dubnovém čísle našeho časopisu Kvítek. Rodiče by přivítali pozdravy od ostatních kamarádů, úkoly a inspirace pro děti 4leté, pracovní listy a návody na výrobu pro předškoláky, básničky, říkanky.
„Myslím, že už děláte hodně pro děti, krásně se jim věnujete.“
„Děláte už pro nás dost tím, že máme ty úkoly. Takhle aspoň víme, že jsme spolu a můžeme všichni vzájemně se spojit aspoň na těch stránkách.“
„Vaše každodenní výzvy – úkoly jsou fajn. Ač je děláme tak, jak nám to čas a chuť dovolí. Napadá mě možnost natočit nějaká videa, ať paní učitelky, tak děti mezi sebou. Aby byly v kontaktu. Třeba nějaký hromadný videohovor třídy – zabavit tím děti třeba na dvě hodiny v týdny. Nevím, jak to úplně zrealizovat, jen takový podnět. Kdo ví, kdy se děti v plném počtu zase ve třídách sejdou.“
Další navazující aktivity
Na většinu přání dětí a rodičů jsme se snažili zareagovat třeba tím, že každá z učitelek natočila pozdrav pro děti. Od konce března jsme dvakrát do týdne pořádaly online vzdělávací aktivitu prostřednictvím skype. V tomto prostředí proběhla i osobní konzultace učitelky a asistenta pedagoga s rodiči o prospívání dítěte.
Paní učitelky byly zapojené nejen do komunikace s rodiči, ale prostřednictvím skype jsem organizovala pedagogické a provozní porady, na poslední z nich byla stanovena jasná pravidla organizace vzdělávání po znovuotevření školy.
Znovuotevření školy
Ke znovuotevření školy nedošlo jen tak ze dne na den. Věděla jsem, že někdy „to“ nastat musí, že někteří rodiče se musejí vrátit do práce, a tak již v průběhu dubna probíhaly přípravy – nákup dezinfekce, teploměrů, papírových utěrek, zásobníků atd. a přemýšlení, jak bude vzdělávání organizováno. Rodiče jsem prostřednictvím online dotazníku oslovila s vyjádřením, zda jejich dítě bude do školy do konce června docházet, či nikoli. Vzhledem ke změnám v nošení roušek jsem několikrát měnila podmínky provozu a dotazníky aktualizovala.
Díky neexistenci jasných pravidel byla příprava trochu obtížná, a to včetně nejasných podmínek pro rodiče, kteří čerpají ošetřovné.
Od 11. května je naše škola opět otevřena, fungujeme sice v jiném režimu, ale myslím, že již bylo potřeba se vrátit téměř do „normálu“, zajistit péči o děti, jejichž rodiče potřebují pracovat a zajistit i potřebné sociální kontakty všem dětem.
Co si z toho odnášíme?
Říká se, že „všechno špatné může být pro něco dobré“. Já sama osobně si z toho beru jen to dobré:
*
umět sama sebe někdy zpomalit a ohlédnout se i zpět;
*
příležitost naučit se nové dovednosti, například využití informačních technologií ke komunikaci vzájemně mezi kolegy, ale i s rodiči a dětmi;
*
uvědomění si důležitosti existence jasných pravidel pro to, aby lidé cítili důvěru, jistotu a měli pocit bezpečí.