Pokud vám, milé ředitelky mateřských škol, připadá tento titulek něčím zvláštní, nejste na tom jinak než já sám. Slíbil jsem napsat článek o přechodu dítěte mezi mateřskou a základní školou, o spolupráci vás a kolegyň z prvního stupně základní školy a získal jsem pro to zajímavou, leč mírně překvapivou inspiraci při četbě našich základních rámcových vzdělávacích programů, tedy pro předškolní a základní vzdělávání.
RVP PV obsahuje pět vzdělávacích oblastí a pracuje s dítětem – dítě a jeho tělo, dítě a psychika, dítě a ten druhý, dítě a společnost, a nakonec dítě a svět. Navazující RVP ZV naproti tomu pracuje s člověkem, používá totiž vzdělávací oblasti člověk a společnost, příroda, kultura, zdraví, svět práce a na prvním stupni ještě oblast člověk a jeho svět.
Znamená to, že dítě ještě není člověk, popř. ještě horší varianta, že člověk již není dítětem? Tvůrci obou rámcových vzdělávacích programů nemohli přesněji vyjádřit absurditu vzdělávacího vývoje a nevědomky (pořád věřím, že nikoli schválně) zkomplikovali život mnoha lidem. Prosím, jaký přechod mezi dítětem a člověkem? Copak ty desítky tisíc českých dětí usnou 31. srpna večer jako děti a probudí se ráno 1. září jako lidé jen proto, že jim začíná vzdělávání rámované do jiného kurikulárního dokumentu, do jiného vzdělávacího programu? Jistě ne, žádné z dětí o tomto přechodu vůbec neví. Jen my, dospělí pedagogové, musíme udělat všechno pro to, aby to tak zůstalo a člověk vstupující do první třídy byl pořád a prosím ještě nadlouho dítětem.
Jedna z možností je právě skutečná spolupráce mezi pedagogy obou stupňů vzdělávání, mezi učitelkami mateřské i základní školy. Píši skutečná spolupráce, kterou myslím pravidelné sdílení, výměnu zkušeností, společné akce, a hlavně chápání specifik práce toho druhého a nelézání toho společného. Lidský vývoj jistě není zcela lineární, ale přechod mezi mateřskou a základní školou, stejně tak přechody mezi třídami či stupni na základní škole, jsou toliko byrokratickými mezníky pomáhajícími vytvořit systém, nikoli však život.
V posledním roce jsem měl hodně společných seminářů pro ředitelky i učitelky mateřských i základních škol. Jaké bylo mnohdy překvapení účastnic a účastníků, že v obou vzdělávacích programech jsou téměř totožně pojmenovány klíčové
kompetence
, prostupující záměry a cíle vzdělávání, a že již ze samotné logiky věci musí vědět učitelky z jedné školy co nejvíce o sobě a co nejvíce o práci těch druhých. Potom se nebudeme muset trápit tím, že dítě vstupem na základní školu ztrácí spontaneitu, přestává recitovat či zpívat a přestává mít rádo svoje vzdělávání, protože to nebude pravda.Oba uváděné základní dokumenty našeho vzdělávacího systému hovoří o tom stejném – o vytváření vztahu k celoživotně chápanému vzdělávání. Tento ambiciózní cíl je splnitelný právě spoluprací mateřské školy a nejbližší školy základní. Přeji vám, aby se vám všem v tomto školním roce taková spolupráce dařila, a nabízím nejen v této oblasti svoji pomoc.