Milé ředitelky mateřských škol, původně měl být na tomto místě můj článek o vztazích mezi ředitelkou a zřizovatelem, jímž jsem chtěl svůj letošní cyklus nějak uzavřít. Téma je jistě důležité, zřizovatele si často bereme na paškál, mluví se (zatím jenom to) o potřebě středního článku podpory nebo řízení, vzpomeňme na příklad zajímavé spolupráce na Říčansku, byl o tom článek letos zjara (Řízení školy 4/2020).
Myslet na sebe vůbec není sobecké
PhDr.
Václav
Trojan
Ph.D.
nezávislý konzultant, lektor školského managementu, autor odborných textů
Leč člověk míní a COVID mění. Vím, je to stále dokola omílané téma a nebudu se za něho schovávat. Jen mi přišlo správné vzhledem k událostem posledních týdnů téma svého článku změnit a nepsat o ředitelkách a zřizovatelích, ale jen a jen o ředitelkách. Tedy o vás, milé dámy.
Poslední kapkou pro moje rozhodnutí bylo sdílení názorů, příběhů a vlastních osudů mezi desítkou ředitelek ze zmiňovaného Říčanska, kdy jsem měl v rámci jejich MAP příležitost moderovat toto setkání. Hned zkraje jsem si uvědomil zásadní věc – není žádný projev sobectví, když budete občas myslet jen a jen na sebe. Přál bych vám všem poslouchat, co vaše kolegyně prožívají a jak se stavějí k podzimní situaci ve školách, jistě byste mnohdy slyšely samy sebe. Myslí na svoje děti v mateřské škole, myslí na rodiče a jejich nelehkou situaci, jsou každodenně v kontaktu se svými učitelkami a přemýšlejí o tom, jak je podpořit, motivovat, jak s nimi být co nejvíce a co nejopravdověji. S jakou samozřejmostí byly tyto věci pojmenovávány a žity, jako by neexistovaly vlastní děti, partner, koníčky ani osobní život.
Jako moderátor jsem provokoval a prosil, aby si vzájemně paní ředitelky sdílely, co jim samotným pomáhá, a samozřejmě také to, co pomáhá směrem od nich jejich učitelkám (příklad za všechny – v jedné mateřské škole by paní ředitelka mohla mít pět kolegyň na OČR a ony chodí do práce a starají se o děti…). Tedy nasdílím i pro vás, čtenářky Speciálu pro MŠ. Pomáhá a posiluje nejbližší rodina a cítil jsem lásku a štěstí tam, kde vše funguje.
Pomáhá okruh přítelkyň, které vzaly na milost všelijaké elektronické nástroje a běžně si do pozdního večera skypují. Pomáhá četba a výměna knižních tipů (slyšel jsem mnohé zajímavé a těžké tituly). Pomáhají koníčky, zahrada, procházky do lesa či třeba sportovní parta jezdící společně na kolech. (Nenapíšeme spolu na MŠMT, že by jistě byla užitečná účelová dotace na nákup kol pro pracovnice mateřských škol? Nechci být ironický, ale v tomto případě by účelovost a smysluplnost byla na rozdíl od mnoha jiných aktivit naplněna a systému by se prostředky vrátily. Ale zpátky na zem…)
Ve více případech ředitelky pojmenovávaly svoje učitelské sbory, že jsou si vzájemně oporou, dokáží společně strávit i delší dobu volného času na exkurzi, výletě, fitness pobytu, na výjezdní poradě, v divadle či na společné večeři. Mnohé kolegyně i kolegové z jiných druhů škol by mohli závidět. Napadla vás někdy třeba masáž za masáž, kterou si vzájemně poskytují kolegyně z jedné školy, a dokážou se tak setkat a povídat si? Nebo společně předělávají prostory, v nichž se každodenně setkávají a pracují.
Co napsat na závěr? Milé ředitelky, moc vás prosím, abyste zejména v současné době myslely na sebe. Rychlost doby a zbytečně manažerský pohled na věc, který se nám zdál perfektní v uplynulých letech, nemusí být vždy tím nejlepším lékem. Dobře víme, že zrovna profese pracující s druhými lidmi mají tendenci vyhořet právě pro snahu o dokonalost a štěstí těch druhých. Ti vás ovšem potřebují svěží a usměvavé.
Připojuji přání příjemných dnů, blíží se vánoční čas a ten je přeci tou nejhezčí částí každého roku…