Mateřská škola jako centrum komunity aneb Nejlepší škola je ta naproti

Vydáno:

Některé skutečnosti jsou tak často opakovány, že je už ani nevnímáme. Český vzdělávací systém je selektivní, některé regiony i samotné školy se vzdalují od sebe, rodiče mnohdy vozí dítě do mateřské či základní školy zbytečně daleko nikoli kvůli kapacitě, ale protože je to pro ně pohodlné kvůli práci nebo o tom v horším případě ani nepřemýšlejí.

Mateřská škola jako centrum komunity aneb Nejlepší škola je ta naproti
PhDr.
Václav
Trojan
Ph.D.
lektor, autor publikací pro management škol
Nemá smysl stále připomínat, že je to rodič, který má ve školském systému to základní právo – přihlásit svoje dítě do školy, či naopak je z ní odhlásit, v našem případě i ze školy mateřské. Ona často deklarovaná svoboda volného výběru školy (samozřejmě do hry vstupuje kapacita, možnosti a další faktory) má obrovské úskalí v tom, že jako mnoho jiných věcí může být využívána i zneužívána. Nezbývá než každodenní prací ukázat rodičům, že nejlepší škola je právě ta v blízkosti jejich bydliště (tedy ta vaše), a záleží také na nich, zda tomu tak bude i nadále. A to dnes nechci kousat do kyselého jablka střídavé péče v nesmyslné podobě střídání škol, to není ani v zájmu školy, ani v zájmu dítěte.
Škola jako centrum komunity potřebuje v první řadě, aby spolu lidé komunikovali od samého začátku, aby se chápali a respektovali. Často zaznívají z terénu stesky na nízkou autoritu učitele. Nelze přikázat společnosti, aby si učitelů vážila, budování autority nelze nařídit. Kritický či spíše pichlavý rodič nemusí být rovnou špatný. Je mnohdy nejistý, zahleděný do sebe, „selfíčkovství“ svého dítěte podporuje proto, že to považuje za správné a třeba o tom ani nepřemýšlí. Je to běh na dlouhou trať, dobře to vím.
Může to připomínat pověstné nošení sov do Athén či dříví do lesa, ale co udělat pro to, aby pro rodiče byla nejlepší právě ta nejbližší mateřská škola? Vtáhnout do hry, oslovit, spolupracovat, vytvořit společenství či komunitu, nebojme se tohoto označení. Lidé snad bydlí v určité obci nebo lokalitě dobrovolně a mělo by být v jejich zájmu, aby se stýkali se svými sousedy, aby jejich škola byla kvalitní, aby zkrátka prostředí pro život jejich rodin bylo komplexně kvalitní a nešlo jen o lokalitu k přespání. Škola může být ohromnou příležitostí, množství jejích rolí vidíme hodně často v menších obcích, kde se stává jakýmsi základním bodem, kulturním i společenským centrem.
Budování komunity není lehká věc, nezastírám. Počínaje první etapou předstírání dobrých vztahů, někdy je tato etapa označována jako pseudokomunita, lidé zastírají svoje pocity a hovoří v obecných termínech. Další etapou je etapa chaosu ukazující odkryté individuální rozdíly a názory, která může vyústit až do třetí etapy, prázdnoty. Tato je pro školu nejvíce nebezpečná, protože zde může přijít rozhodnutí rodičů k opuštění školy. Řešením je odstranění bariér komunikace a přesvědčení, že zájmy školy, rodičů i dítěte jsou v základních obrysech stejné a lidé postupně hledají společnou řeč.
Co se třeba na samém počátku spolupráce zeptat rodičů, co očekávají od školy, jaké jsou jejich představy? Musejí slyšet hned na počátku, že jejich očekávání jsou třeba nereálná, nesplnitelná a otevřeně se bavit o tom, co škola může a co už nemůže nebo zkrátka neumí. Vedle toho je jistě dobré komunikovat s rodiči o jejich pomoci škole. Nikoli pomoci finanční či materiální, to nyní nechejme stranou. Ale pomoci škole v budování stejných pravidel, názorů a zásad, např. domluvy o řešení problémů pouze mezi dospělými. Hlavička malého dítěte nemůže být zatěžována hloupostí dospělých a rozhovory o nekvalitách učitelky či vulgární výrazy ji dokážou hodně zamotat. To je třeba otevřeně říci hned na začátku spolupráce a občas připomínat společné cíle rodiny a školy. Kolik toho bylo napsáno o společných akcích a vždy je úžasné přímo v terénu vidět stovky pozitivních příkladů společně chystaných masopustů, zahradních slavností, dílen. Mnohdy ve spolupráci se zřizovatelem, neboť ten má zásadní zájem na tom, aby jeho obec skutečně žila a lidé k sobě patřili.
Milé ředitelky, dobře vím, že reálný každodenní život může být někdy vzdálen od mého popisu. Nejsem naivní a dobře znám realitu. Má-li ovšem vzdělávací systém i společnost jít správným směrem, je třeba cíl spolupráce a budování mateřské školy jako centra komunity stále připomínat sobě, zřizovateli i rodičům. Můj článek čtete v krásném předvánočním období. Moc vám přeji jeho klidné a pomalé utíkání, přeji pohodové Vánoce pro vás, vaše blízké i vaše okolí. Možná je právě v tuto krásnou dobu příležitost vydat se na cestu budování komunity i tam, kde to dosud z nejrůznějších důvodů nešlo. Moc držím palce a zdravím…