Milé ředitelky mateřských škol a ostatní čtenáři našeho Speciálu, rok se nám rozběhnul pěknou rychlostí, jak je tomu vlastně na sklonku zimy pokaždé, jen si to nechceme pod dojmem jiných věcí připustit.
Některé věci je potřeba opakovat stále dokola, když jsou pravdivé, a zejména tehdy, pokud je lidé nechtějí či odmítají slyšet. Proto začnu svoji dnešní úvahu právě často opakovanou pravdou, že mateřská škola tvoří základ vzdělávací soustavy, nezbytný stupeň, v němž se buduje u dětí celoživotní vztah ke vzdělávání, ke společnosti, k ostatním i k sobě samým. Svoje čtenářky a čtenáře o této pravdě nemusím jistě přesvědčovat, ale budu ji stále křičet do kraje.
Pokaždé mne zaskočí, když od samotných ředitelek slýchám slova o podceňování jejich práce i práce jejich týmů, slova o hraní si s dětmi, slova o přezírání od kolegyň a kolegů z jiných stupňů vzdělávání. Přitom málokdo si umí představit, co všechno se za vaší prací skrývá a jak široký okruh odborných znalostí a dovedností ke své práci potřebujete.
Pokud se poslední dobou mluví o vzdělávání, točí se slova převážně okolo žáků devátých tříd, popř. maturantů, tedy okolo těch, kteří budou končit a chystají se na nějakou formu závěrečných nebo dalších zkoušek a jsou vlastně na konci konkrétního vzdělávacího stupně. Jenže o vašem stupni, o základu vzdělávací soustavy vytvářejícím nezbytný základ pro celý další život dítěte se mnoho nemluví.
Přitom jste to vy a vaše kolegyně, stojící v první linii, přitom jste to vy, fungující s výjimkou nařízených karantén až do konce letošního února, přitom jste to vy, pohybující se bez roušek či jiných ochranných prostředků, protože to u malých dětí logicky nejde. Věděla to veřejnost, věděli to všichni ti experti popisující problémy školství v posledním roce a předhánějící se v tom, co nás nejvíce zasáhlo? Pokud ne, je nejvyšší část začít zvonit na lodní zvon nejen proto, aby k němu nepřišel někdo, kdo toho pouze využije pro svoje pochybné politické cíle.
Možná je to dáno vaší skromností, touhou se hlavně věnovat dětem a nevstupovat na kolbiště, na kterém se necítíte dobře. Příčiny nelze tak rychle rozklíčovat, ale mělo by to skončit. Na tom, jak připravíte děti pro vstup do základní školy, na tom, jak budete schopné
eliminovat
rozdíly mezi dětmi a jejich rodinami, na tom, jaký vztah k poznávání a druhým lidem u dítěte vybudujete, budou stát další desetiletí našeho vývoje naprosto bez přehánění.Cítím velice často vaše rozčarování z vývoje vzdělávání a názorů na ně, cítím osamělost a přehlížení. Proto chci pomáhat odstraňovat tyto špatné pocity nejen slovy, ale viditelnou prací v terénu. Pojďme společně budovat profesní sebevědomí ředitelek mateřských škol a dalších pedagogických pracovníků, posilovat schopnost suverénně a souřadně komunikovat o vlastní práci s rodiči, pedagogy z jiných škol a ostatními lidmi.
Často komunikuji s mnohými z vás, na podzim loňského roku a nyní v zimě to byla celá šňůra sdílení názorů, debat o vašich potřebách, zapojování do vzdělávacích a podpůrných aktivit. Vnímám vaše impulzy směrem ke vzdělavatelům a podporovatelům, že často ve svých programech uvádějí stále dokola příklady ze základních a středních škol a o vás toho mnoho nevědí nebo neřeknou. Vnímám stejně tak vaše impulzy k již pojmenovanému podceňování a přehlížení práce. Toto vnímání musí být ale stále dokola živeno autentickými zkušenostmi, impulsy a názory od vás, proto chci tímto článkem vyzvat k užší spolupráci i požádat o další názory, formulaci potřeb a možných opatření.
Moc se na naši spolupráci těším a nyní ještě to důležité – přeji co nejklidnější přicházející jaro. Užívejte je prosím ve zdraví. Nejen proto, že na vaši práci navazují všechny školy, které jen zdánlivě stojí v systému nad vámi.