Jaký vliv má genderové složení na konflikty v mateřské škole?

Jitko, nejprve velká gratulace a hned úvodní otázka: Proč právě toto téma?

Za gratulaci děkuji. A proč právě téma konflikt? Vždycky mě zajímalo, jak je možné, že se lidé nemohou nebo nechtějí domluvit. Že se na věc nechtějí podívat optikou toho druhého. Takže když jsme s mojí vedoucí diplomové práce, paní doktorkou Zuzanou Svobodovou, hledaly téma, byly konflikty vlastně jasnou volbou.

A jak ty sama vnímáš konflikt?

Já jsem člověk, kterému konflikty nedělají dobře, a proto se jim snažím zabránit. Konflikty zbytečně odčerpávají energii a snižují náladu. Na druhou stranu, každý konflikt je pro mě výzva. Výzvou se ale stal až na základě dlouholetých zkušeností, kdy se snažím dát prostor druhé straně, kdy používám věty typu: „Děkuji, že jste přišli…“, „Vážím si vaší upřímnosti…“, „Pojďme se na to podívat…“. Takový začátek druhou stranu zklidní a celá záležitost se řeší bez zjitřených emocí. Navíc podporuje to, co říkám: „Přijďte, když něco není v pořádku.“

Proč ses navíc zaměřila na gender problematiku, tedy na to, jak je charakter konfliktů právě gender problematikou ovlivněn?

Když jsme o tématu s mojí vedoucí přemýšlely, narazily jsme na to, že ženským kolektivům bývá připisována větší konfliktnost než mužským. A kolektivy mateřských škol jsou nejvýstižnějšími představiteli feminismu v českém školství. Proto se logicky objevila i otázka genderově zaměřená, zda tedy pedagogické sbory s mužským elementem budou méně konfliktní než kolektivy čistě homogenní.

Není to úplně korektní otázka, ale vzala bys do svého pedagogického sboru učitele – muže? Učitelé – muži mohou být vnímáni jako trochu jiní, zvláštní muži, když se pustili do tohoto „ženského“ povolání.

Určitě bych se rozhodovala podle pedagogických a lidských kvalit. Tedy pokud nám pomůže rozvinout věci stávající nebo přinést věci nové, když má chuť do práce, a pokud zapadne do našeho kolektivu.

Co podle tebe nejvíce způsobuje konflikty v pedagogickém sboru mateřské školy?

Velmi výrazným a spolehlivým spouštěčem konfliktů je z mého pohledu pocit nespravedlnosti. Záměrně zdůrazňuji pocit, protože kolegyně často nevnímají situace vcelku, ale soustředí se jen na nějakou část. Klasickým příkladem je třeba stanovení a vnímání přímé a nepřímé pedagogické činnosti – opětovně budu na poradě vysvětlovat souvislosti a uvádět příklady. Pak to jsou třeba i časově nepřesné nástupy k dětem a také „jinakost“, ta se neodpouští.

Pojďme zpět k genderové problematice. Liší se konflikty probíhající v genderově homogenním a genderově heterogenním pedagogickém sboru mateřských škol? Proč jsou kolektivy žen více konfliktní než ty mužské?

Z výzkumného šetření jasně vyplynulo, že přítomnost muže v pedagogickém sboru je určitě přínosem. Muž vyvolává u žen jakýsi sportovnější přístup k věci a k dění kolem sebe. Nakonec i k sobě samé. Myslím, že se ženy stylizují do svého lepšího já a méně prožívají věci, které by v některých případech naopak mohly představovat a někdy skutečně představují jakési „podhoubí“ pro vznik konfliktu. Jako ředitelka jsem muže – pedagoga nezažila, ale když jsem učila, měla jsem ho jako kolegu ve třídě. Jeho přístup byl jiný a myslím si, že kdyby ho vedení více podporovalo a uvědomovalo si jeho odlišný mužský pohled, neodešel by, jak se tenkrát stalo.

Výsledky výzkumného šetření – diplomová práce:

Výhodou je, že se jedná o přirozený prvek vycházející přímo z podstaty složení sboru.

Ještě jedna věc mě u výsledků tvého šetření zaujala: „V případě, že konflikt mezi pracovníky neohrozí klima a chod školy, nemají tendenci do něj ředitelky vstupovat či jej řešit. Oceňují schopnost pedagogů se s konflikty mezi sebou vypořádat.“ Je to v pořádku?

Podle mě záleží na tom, o jaký konflikt jde. Pokud se nedotkne vztahu k dětem a jedná se spíše o maličkosti, určitě nechám kolegyně, aby si záležitost vyřešily samy. Když se jedná o něco vážnějšího, musím zasáhnout. Otázkou ještě zůstává, jak jsem se o situaci dozvěděla. Tady se snažím mlžit, protože zdroj informace mi to sdělil v dobré víře. Je to takové balancování typu: „Někdo zahlédl…“, „Doneslo se mi…“.

Mohou mít konflikty nějaký pozitivní dopad?

Určitě! Řešení každého konfliktu znamená příležitost pro můj rozvoj, rozvoj druhé strany i celého pedagogického sboru. Když kolegyně vidí, jak věci řeším, přijdou někdy i s něčím dalším, co by se třeba normálně neodvážily říct. Pak vidím, že mi lidé věří… Celkově se samozřejmě vyčistí atmosféra a je to i dobrá zpětná vazba.

Jitko, děkuji moc za rozhovor a přeji – když už budeš mít ve škole konflikty – ať mají jen pozitivní dopad.