Ať už bude v květnu pandemická situace jakákoliv, zápis dětí do MŠ bezpochyby proběhne. Je tak možné počítat s tím, že nejpozději na přelomu září a října se na Linku pro rodinu a školu 116 000 ozvou rodiče nastoupivších dětí s prosbou o radu, jak dál jednat s mateřskou školou, protože „takhle už to dál nejde“. Samozřejmě, některým potížím se ani při nejlepší vůli nelze vyhnout. V tomto článku se ovšem zaměříme na ty, kterým se vyhnout lze. Alespoň to ukazují příběhy volajících na Linku 116 000.1)
1. Rodič MÁ obavy, neboť často POPRVÉ svěřuje to nejcennější, co má, někomu zvnějšku a CHCE uvěřit, že o jeho dítě bude dobře postaráno
Velmi výstižně to popsala jedna z maminek, která byla velmi příjemně šokována pozorností a péčí, které se dostalo nejen jejímu dítěti, ale i jí samotné. Zmiňovala mj. toto:
*
Již při zápisu viděla enormní snahu učitelek si zapamatovat jak jméno dítěte (včetně tvaru, na které slyší a které má rádo), tak její jméno (resp. příjmení). Možná to zní banálně, ale je dobré mít na paměti, že obecně
lidé jsou citliví na své jméno
(a např. ženy, jejichž příjmení je jiné než příjmení jejich dítěte, ocení, když je budete oslovovat jejich „pravým“ jménem)
a dáte-li si práci si jej zapamatovat, mnohdy je tento vzkaz interpretován jako zájem a péče
.*
Mateřská školka uspořádala před začátkem školního roku třídní schůzku s rodiči dětí. A tato schůzka se odehrávala v blízké restauraci.
Na této schůzce byl jednak prostor pro získání dalších informací od rodičů
(na co je jejich dítě zvyklé, s čím si nejraději hraje, jak a co jí), tak i
na představení plánu, co se bude během roku odehrávat,
a též zde byl prostor vyladit míru zapojení rodičů do chodu mateřské školky. A tím, že
se schůzka odehrávala v prostředí pohodlném dospělým osobám
(nikoliv na miniaturních židličkách na koberci, kde musejí být rodiče bez bot),
rodiče viděli, že učitelky jsou schopny předvídat jejich potřeby, tedy jednoho dne budou s to (předvídat) a naplnit potřeby jejich dětí.
*
Na první třídní schůzce rodiče dostali vytištěné všechny důležité termíny a kontakty
. MŠ tedy automaticky nepočítala s tím, že všichni rodiče mají doma internetové připojení, event. kdykoliv dostupná data v mobilu, a tiskárnu. Samozřejmě, že tytéž informace visely i na webových stránkách školy, ale rodiče nebyli
a priori
nuceni o tištěné materiály nikoho prosit,
informace byly dostupné všem bez ohledu na jejich domácí vybavenost internetem, počítačem a tiskárnou
.2. Rodič má možnost VIDĚT, že jeho dítě nestrádá
Rodič někdy odloučení od svého dítěte vnímá velmi citlivě a několikrát za den přemýšlí o tom, jak se dítko má, jestli je v pořádku, zda je ve školce šťastné a má si tam s kým hrát. Nelze však očekávat, že dítě mu po návratu ze školky podá dostatečně obsažný referát.2) U rodičů to jednoznačně vyhrávají školky, které
*
si dají tu práci, získají souhlasy od rodičů, vytvoří uzavřenou skupinu na sociálních sítích a sdílejí několik momentek z každodenního života školky. Mnoho rodičů nestojí o složitě naaranžované fotky s usmívajícími se dětmi mávajícími do objektivu a zcela se spokojí s momentkami, kdy jsou děti něčím zaujaty a focení si ani nevšimnou. Pro rodiče je to často důležitá zpráva, že jeho dítě pobyt ve školce zvládá – a o to tu jde především;
*
mají s rodiči domluvu, co se bude dít, když dítě při příchodu do školky pláče a pláče / posmrkává / je smutné i při odchodu rodiče. Pokud mu za nějakou dobu přijde fotka jeho dítěte, které si hraje, tak se rodiči uleví a většinou už nemá tendenci do školky volat a ptát se, jak to dítě zvládlo, event. toto téma dalekosáhle rozebírat při vyzvedávání dítěte.
Zcela chápu, že pro vytížené učitelky MŠ to je práce navíc, která může zdržovat. Podle naší zkušenosti se ovšem vyplatí, protože díky ní již prakticky nemusejí vyřizovat telefonáty od úzkostných rodičů, resp. tím předcházejí mnoha otázkám, jak se dneska dítě mělo a s čím vším si hrálo.
3. Pro rodiče platí stejná pravidla jako pro ostatní aneb problematika zouvání
Předesílám, že Linka pro rodinu a školu 116 000 není expertem na hygienické standardy, které platí v MŠ. Máme ovšem opakovanou zkušenost, že
*
rodiče jsou spíše ochotni respektovat pravidla, která jsou jednotná pro všechny
(tzn., že na určitém místě se přezouvají jak děti, tak učitelky, tak rodiče), než ta, kdy děti se přezouvají v šatně, ale učitelky chodí ve stejné obuvi venku i vevnitř, popř. rodiče by zaměstnanci školky nejraději zouvali už u vchodu do budovy, zatímco ostatní mohou ve venkovních botách doslova všude;*
rodiče chtějí být respektováni jako dospělí partneři
– tzn. jakékoliv peskování, a to zejm. v emočně složitých situacích, je spolehlivě naštve a hněv se otočí proti MŠ. Myslím, že hněv rodiče, ke kterému se při příchodu do školky vrhlo jeho dítě s pláčem, poté uteklo zpět do třídy, kam za ním rodič (obutý, samozřejmě, na zouvání neměl myšlenky) přišel, a to první, co uslyšel od učitelky, byla poznámka o tom, že není zutý, je předvídatelný a pochopitelný.Z pohledu rodičů, s nimiž jsme měli možnost mluvit, to jednoznačně vyhrávají školky, které přezouvání (v období sucha) neřeší, resp. pracují na tom, aby bariéry mezi školkou a příchozími rodiči byly co nejmenší. A přeji vám, aby se to dařilo nejen s nejmladšími dětmi co nejčastěji.
1) Považuji za důležité podotknout, že k těmto příkladům dobré praxe jsme se v hovorech dostali jaksi mimoděk, zejm. když volající srovnávali rozdílné MŠ, s nimiž měli zkušenost.
2) To ostatně nelze očekávat ani u starších dětí, ale pravděpodobně z jiných důvodů než u předškoláků.