V dubnu se uskutečnilo poslední setkání rodičů s odborníkem v rámci projektu „Profesní rozvoj pedagogů MŠ V Lukách a podpora provázanosti předškolního a základního vzdělávání ve spolupráci s rodinou“ podpořeného Operačním programem Výzkum, vývoj a vzdělávání. Roli odborníka tentokrát zastupovala Mgr. Helena Vlčková, která je psychologem a speciálním pedagogem s praxí v pedagogicko-psychologickém poradenství. Specializuje se na práci s dětmi předškolního věku. Kromě toho, že je autorkou standardizovaného diagnostického nástroje pro zjišťování míry školní připravenosti, několika pracovních sešitů, je také spoluautorkou metodické pomůcky podporující rozvoj emoční inteligence u dětí s názvem „Ferda a jeho mouchy“. A právě emoce, jak je zvládat a zároveň lépe pomoci svým dětem porozumět emocím, bylo tématem tohoto setkání.
Čas pro rodiče - O emoční inteligenci s Mgr. Helenou Vlčkovou
Mgr. et Mgr.
Jana
Kovářová
ředitelka MŠ V Lukách Rakovník, lektorka DVPP, členka realizačního týmu MAS Rakovnicko, o. p. s.
Emoce lze chápat jako psychické procesy, které zahrnují subjektivní zážitky libosti, či nelibosti projevující se nejen v prožívání, ale také fyziologickými změnami (změna srdečního tepu, rychlost dýchání) a motorickými projevy (mimika, gestikulace). Pojem emoční inteligence poprvé použili psychologové Peter Salovey z Harvardovy univerzity a John Mayer z univerzity v New Hampshire pro popis vlastnosti, které jsou důležité pro popis emočních vlastností:
-
vcítění,
-
vyjadřování a chápání citů,
-
ovládání nálady,
-
nezávislost,
-
přizpůsobivost,
-
oblíbenost,
-
schopnost řešení mezilidských problémů,
-
vytrvalost,
-
přátelskost,
-
laskavost,
-
úcta. (Shapiro, 1998)
Každý z nás má „nějaké ty mouchy“ čili emoce a právě základní emoce dětí, to, jak se projevují, jak s nimi my dospělí můžeme pracovat, bylo hlavním tématem setkání, které nebylo pouze jednostranně vedeno, ale otevřelo také dostatek prostoru pro otázky a diskusi rodičů s Helenou Vlčkovou i mezi sebou navzájem.
O JAKÝCH EMOCÍCH JSME MLUVILI?
Smutek
Příkladem může být smutek ze ztráty blízkého. Dítě vždy, podle názorů dospělých, nemusí reagovat tak jako dospělý a není vždy nutné dítě ochraňovat před těmito smutnými událostmi. Do budoucna tak lépe dojde k porozumění těmto situacím.
Málo sebevědomí?
Pro posílení zdravého sebevědomí je vhodné již co nejdříve posilovat samostatnost dětí – například pomocí v domácnosti nebo možností výjimečně rozhodnout o něčem, co dítě skutečně může splnit, a je možné pomoci mu dosáhnout toho, co zvolilo, vést je k vlastní iniciativě něco samo dělat a něco umět.
Vztek
Emoce vzteku byla velmi vtipně doložena videem, kde si dítě hysterickým chováním vynucuje to, co chce (kopání, křičení, bouchání, běhání). Co může rodič v této situaci dělat? Nevšímat si výstupu? Ignorovat dítě? Vysvětlovat citlivě dítěti nevhodnost chování? Nebo tzv. zrcadlení? V praxi lze využít jako hru s dítětem, kdy si mezi sebou vzájemně vymění role – dítě se vžije do role dospělého a napodobuje jeho chování tak, jak ho skutečně vnímá. Rodič se podobně vžije a chová se jako dítě. Tak podobně dopadla situace i v ukázce...
Pocit osamocení
Než řekneme, že se dítě cítí osamoceno, je třeba vědět, zda je dítě extrovert, tedy vyžaduje kontakt s okolním prostředím, či naopak spíše introvert a je mu lépe, pokud si hraje samo, v klidu a chce být skutečně samo.
Důvěra
Co je důležité? Nikdy nezklamat důvěru dítěte – tedy splnit to, co slíbíme, stejně jako být důslední v požadavcích na dítě i sami na sebe. Pokud nebudou existovat hranice chování a jejich dodržování, může velmi rychle dojít k oslabení důvěry k tomu druhému.
Žárlivost
Žárlivost je chápána jako zcela běžná a normální emoce, například na nového sourozence v rodině. Dítě lze na žárlivost připravit tak, aby ji zvládalo bez potíží tím, že si zpracuje tuto emoci mnohem dříve. Všichni jsme do určité míry žárliví a je velmi důležité tuto emoci trochu mít. V životě nám může vadit úspěch jiného, tedy nás pak nutí více o sobě přemýšlet a může nás motivovat k vyššímu výkonu.
Hněv
Helena Vlčková zmínila, že je důležité prožít si tuto zkušenost –„zdravý hněv“, do budoucna může být obranou například proti šikaně. Pro ovládání svého hněvu je vhodné nastavení hranic, jak se sebou nechat zacházet. U dítěte předškolního věku není vhodné příliš dětem sáhodlouze vše vysvětlovat, ale snažit se vést vždy k nějakému smíru.
Učit děti umět prohrávat
Obava z prohry je zcela normální a je běžné nechat dětem prohru zažít.
Ferda a jeho mouchy
Každý z nás má nějaké ty mouchy – stejně jako Ferda v knize „EMUŠÁCI – Ferda a jeho mouchy“ (Dostálková a kol, 2013). V této knize lze najít 16 příběhů o různých emocích, mouchách, které je dětem přibližují, a vyprávějí o tom, s jakými emocemi se nejen můžeme setkat, ale jak s nimi také můžeme zacházet. Kniha obsahuje také návod, jak jednotlivé příběhy využívat, jak s nimi s dětmi pracovat, a pomoci tak dětem lépe porozumět nejen okolnímu světu, ale také sobě a svým pocitům. O lidských pocitech, o tom, jak je děti vnímají, je vhodné si povídat a tvořit i v prostředí mateřské školy, jak dokládají dětské výtvory na téma „Galerie lidských pocitů“.
Setkání s Helenou Vlčkovou proběhlo ve velmi příjemné a důvěryhodné atmosféře, kde zazněla spousta dalších postřehů a podnětů z praxe, dotazů a odpovědí na ně. Zazněly pojmy jako důslednost, existence a vymezení hranic, respekt, sdílení pocitů. V dnešní době není důležitá tedy jen inteligence
kognitivní
, ale i emoční – tedy schopnost ovládat vlastní emoce, být spolehlivý, svědomitý, zodpovědný a úspěšný ve vztazích s okolím. Na závěr je třeba zdůraznit, že emoce a veškeré hodnotové postoje se vytvářejí nejvíce právě v předškolním období.
ZDROJE
-
DOSTÁLKOVÁ, M., JANČIOVÁ, S. a H. VLČKOVÁ.
EMUŠÁCI – Ferda a jeho mouchy.
Praha: SCIO, 2013. 137 s.-
SHAPIRO, E. LAWRENCE.
Emoční inteligence dítěte a její rozvoj.
[překl.] Hana Kašparovská. Praha: Portál, 1998. 267 s.