Známe už vítěze soutěže Zlatá karabina 2020. Kdo se nezúčastnil konference Nezastupitelný zástupce, může se s držiteli tohoto ocenění seznámit na následující straně. V prosincovém Řízení školy jste si mohli přečíst rozhovory s oceněnými v soutěži Zlata karabina 2019 – chyběl tam jeden jediný, ten vítězný. Rozhovor s vítězem 6. ročníku Zlaté karabiny, s tím, kdo přinesl do školy zásadu, že platí slovo a podání ruky, a kdo se díky svým životním zkušenostem těší přirozenému respektu. S Antonínem Krňoulem ze ZUŠ Hostivař.
Nesnáším chodit na pohřby, na odběry krve a na oficiální záležitosti
Lucie
Fialová
spolupracovnice redakce Řízení školy
Co říkáte na své ocenění v soutěži Zlatá karabina?
Když jsem v televizi občas viděl předávání cen za všechno možné, tak mi u toho bylo trapně. Všichni děkovali všem, nebesům, jak jsou překvapeni, jak to nečekali, a všichni mluvili jak přes kopírák. Říkal jsem si, pane Bože, jen abych tohle nikdy nezažil. A najednou jsem byl v té situaci taky. Nejsem rád v centru pozornosti, nesedí mi to. Vždycky jsem dělal svoji práci tak, jak jsem to dokázal nejlépe, to snad není žádná sláva. Jenže pak vyhlásili moje jméno, a navíc mi dali do ruky mikrofon. Ale já jsem si žádný proslov nepřipravil. Tak ze mne vypadlo, že jsem tady úplně náhodou, nechtěl jsem přijít, nesnáším chodit na pohřby, na odběry krve a na oficiální záležitosti. Ale manželka mne sem přivedla, abych náhodou cestou nezměnil směr. Když jsme přijeli domů, řekl jsem manželce, že to musím jít rozchodit. Šel jsem na pivoa trochu jsem se tam zdržel.
Jakou dobrou radu byste dal někomu, kdo v roli zástupce ředitele začíná?
Mám být stručný? Zkušenost je nepřenosná, rady jsou k ničemu. Jak zpívá Bob Dylan v jedné své písni: „Slova jsou jenom slova a na ničem nic nemění.“ Ať si to každý zkusí sám. Je to nejhorší funkce, jakou můžete ve školství dostat. Nejlépe to snad vystihuje název knihy Zástupce ředitele aneb Život mezi mlýnskými kameny. Když jsem loni skončil ve funkci statutárního zástupce ředitele, tak mi jedna moje kolegyně napsala: „Toníčku, byl jsi nejlepší zástupce, jakého jsem kdy poznala. Za tebou jsem mohla přijít kdykoli, s čímkoli a nemusela jsem si připadat jako kráva.“ Pak si řeknete, že těch 13 let stálo za to.
Co by zástupcům ředitele usnadnilo práci?
Ředitel, který umí plánovat, a nesype na vás nepromyšlené úkoly na poslední chvíli. Všeho nechte, teď, hned! A za chvíli to změní. Ředitel, který si nemyslí, že ví všechno nejlíp, a ještě se u toho rád poslouchá.
Jak vnímáte současnou dobu, kdy výuka probíhá na dálku?
Zatím nepadají bomby a nežijeme v rozvalinách. Je mi líto rodičů, kteří mají doma dva školáky, jeden notebook, k tomu home office a domácnost. Když byli mí synové malí, vládl ještě bolševik, měli jsme jednu černobílou televizi, psali jsme ručně dopisy a korespondenční lístky. Teď je komunikace jednodušší, je tolik možností. Mí žáci a jejich rodiče s distanční výukou nemají neřešitelné problémy, vidíme se, slyšíme se, povídáme si, smějeme se. Já jsem dokonce při individuální výuce u žáka virtuálně doma, v jeho pokojíčku, kde si hraje, kde se připravuje na výuku, ukazuje mi, jakého mají křečka, králíka nebo želvičku. Žáci hrají mnohdy lépe než při prezenční výuce, protože mají možnost se před hodinou rozehrát. Taky jsem se každého zeptal, kolik času mu zabere cesta do školy. 20–30 minut? A domů taky? Pak máš hodinu času navíc. Zkus tenhle čas využít ke cvičení. Zdá se, že to funguje.
Na co jste ze své práce nejvíc pyšný?
Pyšný? Pýcha je nemoc namyšlených hlupáků. Zatím nejsem marod.
