Na cestě k dobrým školským radám - nejen pro rodiče

Již více než pět let jsem aktivním členem školské rady a práce v ní mě velmi těší. Tématem školských rad se zabývám i odborně v průběhu svého dalšího studia v rámci organizace Fórum Rodičů. Spolupracuji s Magistrátem hl. m. Prahy, připravuji metodiku a vzdělávání pro členy školských rad. Zajímám se i výzkumně o zkušenosti členů školských rad a o dostupné zdroje a výzkumy v zahraničí.

V České republice příliš nediskutujeme o tom, k čemu všemu školská rada je a jak by mohla plně a konstruktivně využívat svůj potenciál. Nemáme k dispozici příliš mnoho odborných zdrojů v českém jazyce ani výsledky z českých výzkumů. I proto u nás chybí širší interpretace významu školské rady. Často jsou členové školských rad odkázáni na strohou definici v zákoně, kterou mnohdy ani neznají do detailu, ačkoli jde o velmi krátké vymezení. A pokud ho znají, může být pro ně těžké domyslet všechny souvislosti takového vymezení. Jakákoli snaha o širší interpretaci legislativy nutně narazí na různé pochopení, podle úhlu pohledu, jak se na rady díváme. Cestou k takové interpretaci není podle mne v našem národním kontextu uměle vytvořená instrukce shora nějakou autoritou, kterou má pak terén tendenci pouze formálně naplňovat. Cestou je spíše trpělivě rozšiřovat odborné zázemí a iniciovat dialog o rozvoji školských rad zdola, dialog členů rad, ředitelů a zřizovatelů na lokální úrovni.

V legislativě, která se týká školských rad, je důležité téměř každé slovo a je dobré o každém slově popřemýšlet a znát jeho souvislosti a dopady na praxi. Jako příklad, jak jsou slova podstatná, mohu uvést, že legislativa zmiňuje „zasedání“ jako formu činnosti rady. Tím, že jiná forma explicitně zmíněna není, může to pro praxi předznamenat, že některé rady budou mít tendenci pracovat pouze během zasedání, ale ne nutně mimo něj, ačkoli by mohly, a legislativa jim v tom nebrání, ani je v tom ovšem bohužel nepodporuje. Tato otevřená situace školských rad dává prostor i pro utváření zvyklostí zdola, například i bez stanovení maxima počtu členů legislativou mají rady vždy maximálně devět členů. Školská rada se obvykle schází minimálně, dvakrát ročně, a obsah její činnosti zčásti kopíruje cyklus školního roku, například roční rozpočty či výroční zprávy se stávají bodem jednání jen v určitá období. Podobně je to i s dalšími částmi legislativy ke školským radám: co tam explicitně je, má tendenci být spíše dodržováno než to, co je dovoleno nebo umožněno, jen není výslovně formulováno nebo vyžadováno.

Školská rada může sloužit mnoha cílům, pro podporu demokracie, spolupráce stakeholderů na lokální úrovni, občanské kontroly, profesního posílení učitelů ve správě školy, zpětnou vazbu od uživatelů vzdělávání (žáků, rodičů), partnerů, zřizovatele, pro rozvoj kvality, tvorbu společné vize ve škole, prevenci konfliktů, posílení principů decentralizace. Pro zřizovatele je to možnost mít další vhled do práce školy, kterou zřizuje. Pro rodiče je školská rada hlavním legislativně ukotveným způsobem, jak se mohou podílet na správě školy. Pro učitele je školská rada prostorem pro dialog. Pro ředitele je podporou, zpětnou vazbou. Pro vzdělávací systém je školská rada zdrojem informací a zároveň možným podporovatelem a zajištěním kvality.

Školské rady jsou legislativně i odborně ukotveny nejvíce v oblasti správy školy, kdy správu ve školství vykonává také státní správa a samospráva. V odborné literatuře je zdůrazňován jako důležitý vztah mezi školskou radou a řízením školy a úloha školské rady v oblasti strategie rozvoje školy. Školské rady jsou ovšem často diskutovány v souvislosti se vztahem rodiny a školy více než v souvislosti se správou školy.

Školské rady mají v různých svých podobách dlouhou tradici u nás i ve světě a jejich činnost má variabilní misi, proměňující se v kontextu politickém, národním i historickém. Místní školní rady u nás byly zakládány v 70. letech 19. století. Od roku 1920 se pak nacházely v každé obci, kde sídlila škola, a plnily funkci veřejného úřadu. V radě byli zástupci obce a zástupci školy, měly čtyřleté funkční období. Po roce 1948 byly novými zákony místní školní rady zrušeny. Po roce 1989 se postupně obnovily a procházely legislativními proměnami. Od roku 2004 byly školské rady školským zákonem stanoveny jako povinnost. Dále procházely menšími legislativními úpravami, objevil se i návrh na zrušení této povinnosti. Poslední větší proměnou bylo odebrání pravomoci podat návrh na odvolání ředitele, v důsledku čehož aktuálně školská rada může podat návrh na vyhlášení konkurzu, a tato možnost má uplatnění v „období od začátku šestého měsíce do konce čtvrtého měsíce před uplynutím období 6 let výkonu práce na pracovním místě ředitele školy nebo školského zařízení“.

Ze strategických dokumentů se ke školským radám nejvíce vztahoval Národní program rozvoje vzdělávání v České republice (Bílá kniha) z roku 2001. Zdůrazňuje tyto principy: otevřenost školy rodičům, decentralizaci řízení, participaci a demokracii. Formuluje kontext školských rad: „Do rozhodování je zapojena nejen státní správa, ale i samospráva, představitelé obcí a regionů, sociálních partnerů a rodičů. Principem vzdělávací politiky se tak stává decentralizace řízení vzdělávací soustavy a participace sociálních partnerů na rozhodování.“ Dále zmiňuje „vyvažování citlivých vztahů mezi ředitelem a školskou radou“.

Školské rady bývají zasazovány do kontextu decentralizace a přesunutí rozhodování a řízení na úroveň školy (school-based management), někdy také podpory komunitního rozměru škol. V posledních dekádách lze sledovat dva odlišné trendy ve světě i u nás, které aktuálně ovlivňují současnost a budoucnost školských rad. Jedním trendem je „participativní demokracie“ jako sdílení vzdělávání mezi rodinou a školou, občanská participace na rozhodování, deliberativní dialog. Z pohledu participativní demokracie je školská rada nástrojem, kde vnímáme vzdělávání jako společné dílo. Druhým trendem je „akontabilita“ jako efektivní využívání veřejných zdrojů, zaměření na výkon a výsledek, zodpovídání se zadavateli, klientům. Školské rady jsou nástrojem přímé zpětné vazby uživatelů služeb jako tlaku na rozvoj služeb a jejich efektivitu, relevanci, inovaci. Očekávání od školských rad mohou být odlišná podle toho, z jakého konceptu vycházíme. Lze to vnímat i tak, že v současnosti školské rady plní několik úloh zároveň a to, kterou ze svých úloh plní prioritně, může být proměnlivé a závislé na národním i místním kontextu.

Školskou radu lze chápat jako hlavní oficiální nástroj pro rodiče, jak se podílet se na tom, jak škola obecně funguje. Učitelé mají kromě školské rady např. pedagogické rady nebo možnost odborů, žáci mají legislativně podloženou možnost žákovské samosprávy, zřizovatelé své definované pravomoci úřadu. Školské rady jsou vnímány jako posílení podílu rodičů a komunity na rozhodování, rodiče se mohou cítit být spoluvlastníky školy. Někteří autoři upozorňují, že tento koncept je v konfliktu s tradičním pohledem na školu, která je zaměřená jen na děti, řídí vzdělávání, učitelé jsou zdrojem vědění a moci.

Jakýmkoli převyprávěním strohé legislativy z hlediska rodiče se dostáváme do nejistého prostoru, kde nutně začíná dialog možných interpretací. Možné převyprávění legislativního vymezení z úhlu participace rodiče by mohlo vypadat takto: Rodič se může podílet na základním rámci pro vzdělávání na úrovni školy tím, že se vyjadřuje ke školním vzdělávacím programům a jejich uskutečňování, včetně pravidel pro hodnocení. Schvalování školního řádu a navrhování jeho změn lze chápat tak, že rodiče participují na stanovování svých vlastních práv a povinností i těch pro své děti. Schvalováním výroční zprávy, projednáváním rozpočtu a zpráv České školní inspekce, právem na informace a přístup k dokumentaci školy se rodiče podílejí na kontrole kvality práce školy. Zajímavé je, že v systému kontroly kvality stojí v legislativě školská rada blízko České školní inspekci. Obdobně blízko školské radě jsou v legislativě orgány žákovské samosprávy, a to zejména v oblasti podávání podnětů. Jestliže rada „podává podněty a oznámení řediteli školy, zřizovateli, orgánům vykonávajícím státní správu ve školství a dalším orgánům státní správy“, pak má rodič potenciálně možnost participace nejen na úrovni školy, ale i na úrovni regionální a národní. Podílením se na zpracování koncepčních záměrů rozvoje školy může i rodič směřovat školu k rozvoji a změnám. Je zřejmé, že rodič má svůj třetinový hlas v radě a to, co může udělat, je vyvolat dialog a případně získat argumentací podporu dalších členů rady, za učitele a zřizovatele, případně celé rady, která pak má ze zákona určitou moc konat, na rozdíl od jednotlivého člena. Pro téma participace rodičů je významnou charakteristikou školské rady, že rozhoduje jako celek, neboť zákon definuje základní funkce nebo pravomoci rady, a ne jednotlivých členů. Tento charakter rady je obvyklou součástí správy prostřednictvím rad nejen u nás a nejen ve školství. Ačkoli tento charakter rady může působit jako snadná a jednoznačná interpretace, nemusí být taková pro její členy.

Česká školní inspekce zveřejnila v květnu 2017 tematickou zprávu, která je výstupem inspekční činnosti zaměřené na problematiku komunikace základních škol s veřejností, zejména se zákonnými zástupci žáků. Ke školským radám uvádí, že přibližně polovina z 200 oslovených ředitelů škol vidí školskou radu jako funkční orgán, který řediteli nějakým způsobem pomáhá. V otázce, jak byla položena, je obsažena zajímavá implikace, že úkolem školské rady je pomáhat řediteli. Přibližně polovina respondentů souhlasila s tvrzením, že školská rada je formální institucí bez reálného vlivu a smyslu. Podobným poměrem souhlasili ředitelé, že školská rada přináší zajímavé náměty pro práci školy. Třetina pak vidí radu jako pomoc v komunikaci se zřizovatelem a podobný podíl souhlasí, že jde o dobrý zdroj kontaktů. Šestina pak uvedla, že rada pomohla řešit obtížné komunikační situace s některými rodiči. Ve školách s vnímáním nefunkčnosti školské rady je více stížností od neformálních skupin rodičů. Toto tvrzení je výzvou pro další výzkum, hledání souvislostí mezi nefunkční radou a vyšším rizikem konfliktu s rodiči. Z důvodu specifického vztahu ředitele a školské rady může průzkum založený pouze na názorech ředitelů škol poskytovat omezený vhled do činnosti školských rad. Kromě tohoto průzkumu na téma školských rad vzniklo u nás pouze několik diplomových a bakalářských prací.

V některých zemích jsou školské rady dlouhodoběji monitorovány a jsou i předmětem výzkumu. Příkladem výzkumů v britském prostředí je pohled na rady jako na charakteristický celek ve vztahu ke škole, byly kategorizovány například jako „kritičtí přátelé“, „nekritičtí milovníci“ nebo „spící partneři“. Z průzkumů se ukazovalo, že dobré školské rady mají dobré školy a naopak. Kanadské výzkumy popisují vlivné školské rady, které mají školy s tradicí zapojení rodičů; a jsou to ty, které spolupracují jako tým s pracovníky školy; jsou tam, kde se podílejí na iniciativách pro rozvoj školy; jsou ve školách s řediteli, kteří podporují radu - členy rady, informace, dovednosti. Úroveň participace rodičů prostřednictvím školských rad je spíše nižší, formální, jen málo se vyskytuje skutečná, autentická moc.

Ze svého participativního pozorování a analýzy několika hloubkových rozhovorů bych rád sdílel svou zkušenost. Důležitá je individuální interpretace každého člena školské rady a ředitele, ani základní mise rady nemusí být sdílena všemi. Je důležité, kdo nastavuje agendu jednání, nejen ve formě programu schůze, ale i v průběhu jednání. Mohou se vytvářet „tiché hranice“ a „slušnost“ (termíny z kanadského výzkumu), kdy se rodiče v radě mohou držet zpátky, aby předešli potenciálně konfliktním otázkám a názorům. Určený čas na diskusi je zásadní, diskuse se očekává od všech, je smyslem rady shromáždit pohledy z různých stran. Významná se pak jeví i příprava na jednání školské rady, iniciace dialogu, dostatečný prostor pro dialog a facilitace. Z mé zkušenosti největší problémy s docházkou mívají zástupci zřizovatele.

V rámci zasedání se mi jeví významná role moderátora setkání, která může být neformální, a přesto podstatná. Mám velmi dobrou zkušenost s tím, když se podaří, že je zvolen předsedou rady zástupce za rodiče. Braní si slova považuji za významný aspekt jednání, který vyžaduje komunikační dovednosti člena rady. Během jednání jsem si uvědomoval rychle ubíhající čas, kdy je možnost vstoupit do jednání s otázkami a návrhy. Jako pro zástupce za rodiče pro mě někdy bylo těžké vstoupit s návrhem ve chvíli, kdy čas byl vyplněn zejména informacemi od školy. Kdo a jak tvoří zápis, je také velmi důležité, je vhodné zasílat ho vždy včas k připomínkám i naučit členy připomínkovat a samozřejmě zápisy zveřejňovat a ideálně ještě propagovat v komunitě školy. Když jednání rady probíhá v duchu „vše zásadní je v pořádku, škola pracuje dobře“, pak považuji za dobré vznést dotazy, jež vyvolávají diskusi, která přináší zajímavé nové pohledy a nějaký posun pro školu. Výroční zpráva je dobrým zdrojem pro intenzivnější diskusi rady o škole - zejména výsledky autoevaluace. Jako mobilizující agenda pro rodiče a celou radu se jeví výzva podpořit školu nebo vedení školy proti různým ohrožením zvenku. Jako příklad mohu uvést situaci, kdy hrozilo rušení pobočky knihovny, kde si žáci školy půjčovali organizovaně literaturu. Rada se mobilizovala a pobočka nakonec zůstala. Jako další významnou agendu jednání vnímám vyjádření školské rady, když končí šestileté období ředitele. Sestavení vyjádření a dialog k této události považuji za velmi důležité v činnosti rady.

Klíčové jsou kromě jednání pro školské rady volby, které jsou jejich významnou akcí. Ve škole, kde jsem členem, si rodiče, volitelé rodičů z každé třídy, vyslechnou kandidáty. Sám jsem zažil například situaci, kdy výsledky byly velmi těsné.

Jako člen rady se snažím získávat názory rodičů mimo školskou radu, formou dotazníku a formou setkání. Dotazník i setkání s rodiči se staly součásti agendy rady. Školská rada to pak i často uvádí jako jednu ze svých činností. Dotazník byl veden snahou posbírat náměty rodičů pro školskou radu, zároveň jsem do něj zařadil otázky ke školské radě. Za důležitý návrh považuji zapojení rodičů do spoluvytváření vize školy. Workshop pořádaný rodiči školské rady pro rodiče, kteří se chtějí zapojit, pomohl posunout některé nejasnosti, vyřešil způsob informovanosti rodičů o opravených testech. Byl navržen způsob, jak umožnit nepřezouvání v letních měsících. Shodli jsme se, že spolupráci školy a rodičů podporují společné výlety rodičů, učitelů a dětí. Ze zápisu školské rady k výsledku workshopu k tématu komunikace rodičů a školy cituji: „Některé situace se dají řešit v rámci třídy, ročníku, ale pro některé má celoškolní debata velký smysl z důvodu nastavení určitého školního rámce. Tento vznikne na základě dohody těch, kteří o setkání a řešení situace mají zájem.“ Mezi zajímavé závěry z workshopu ke komunikaci rodiče a školy organizovaného rodiči ve školské radě patří i tento: „(...) nepřetěžovat učitele komunikací s rodiči.“ Je vidět, že školská rada může mít snahu negenerovat zátěž pro školu, a to považuji za velmi zajímavou skutečnost, kterou by mohli uvítat ředitelé škol.

Pokud je předsedou rady rodič, jehož kontakt je dostupný na webu školy nebo aktivně komunikuje s rodiči školy, pak může obdržet od rodičů námět, otázku nebo stížnost. Ideální by bylo, kdyby se to dělo častěji. V kontextu zprávy ČŠI, že se navyšuje počet stížností a je snaha instruovat školy, jak mají lépe na své vlastní úrovni vyřizovat stížnosti a předcházet jim, by bylo možné zvážit možnost podpořit v tomto ohledu potenciál školské rady jako jeden ze způsobů zacházení se stížnostmi na úrovni školy.

Moje zkušenost jako člena rady je, že na mém názoru záleží. Že jako rada jsme více tým než soupeřící zájmové skupiny. Zároveň mi velmi záleží na tom, abych dokázal obecně prezentovat zájmy rodičů školy. Z mé zkušenosti se ukazuje, že rodiče jsou zásadními členy rady. I když mohou někdy působit pasivněji, pozorně naslouchají a umějí být „kritičtí přátelé školy“ (termín z britského výzkumu). Významná může být jejich připravenost podpořit školu, učitele a ředitele. V případě nějaké nečekané výzvy pak mohou být členové rady mediátoři potenciálního konfliktu mezi školou a rodiči. Školská rada může z mého pozorování být pro ředitele posílením váhy nebo transparentnosti jeho rozhodnutí, pokud ho má projednáno a podpořeno školskou radou. Může být nástrojem, který podporuje, aby se vzdělávání na lokální úrovni školy a komunity odehrávalo v průsečíku zájmů vzdělávaného, rodiny, komunity, profesionálů. Důležitým aspektem školské rady není jen vyvažování zájmů a deliberativní dialog mezi nimi. Škola by bez podobných nástrojů, jako je školská rada, mohla mít tendenci stát se doménou profesionálů, „těch zevnitř“, nikoli být spolutvořena se žáky, rodiči, zástupci komunity, obce, kteří by mohli zůstávat pouze „těmi zvenku“.