Mgr. Tereza Nakládalová

V projektu Nové školy, o. p. s., Zkoumavé čtení se řada učitelů druhého stupně ZŠ dva roky pravidelně snažila zařadit do svých hodin práci s textem. Cílem nebylo jen osvěžení výuky jiným typem aktivity nebo změna způsobu získávání poznatků, snahou učitelů bylo též zvýšit čtenářské kompetence žáků na obecné rovině. Užitečným průvodcem v této činnosti jim byla britská učebnice Boost Your Progress in Reading and Writing1) , která nejen mapuje základní čtenářské strategie, jež by žáci druhého stupně měli ovládnout, ale též ukazuje k tomu vhodné postupy a aktivity. O této učebnici i projektu psala již Irena Poláková ve dvou předchozích číslech Učitelského měsíčníku.

Nutno podotknout hned na začátku, že tento článek nemá za cíl představit v úplnosti metodu dílny čtení1) ani uvést do její problematiky. Není proto určen pedagogům, kteří o dílně čtení nikdy neslyšeli, míří spíše k těm, kdo dílnu čtení znají alespoň teoreticky, případně ji i někdy vyzkoušeli, a zakusili tak její přednosti, ale také její úskalí. Nečekejte metodiku, přijměte zkušenost.

„Literární pojmy nelze užívat samoúčelně a mechanicky. Pokud nám nepomáhají rozumět příběhům konkrétních literárních vyprávění, je lépe je nepoužívat.“   Jiří Hrabal – Jak rozumět literárnímu vyprávění?  

Aby bylo sdílení příběhů prezentovaných literárním vyprávěním možné, je nutno respektovat určitá pravidla. Četba literárních vyprávění je tedy zvláštní hra, která má – jako každá jiná hra – svá pravidla. Jiří Hrabal – Jak rozumět literárnímu vyprávění?

„Ten, kdo hledá jádro příběhu v prostoru mezi knihou a autorem, se mýlí. Pátrat není třeba v prostoru mezi autorem a tím, co napsal, ale v prostoru mezi textem a čtenářem.“   Amos Oz  

Máme povinnost podporovat knihovny. Užívat knihovny, povzbuzovat k témuž ostatní, protestovat proti jejich uzavírání. Když si nevážíte knihoven, nevážíte si informací, kultury, moudrosti. Jste umlkající hlas minulosti a ničitelé budoucnosti. Neil Gaiman

Všechny šťastné, ideálu se blížící školní knihovny jsou si podobné, mohli bychom parafrázovat L. N. Tolstého i včetně pokračování citátu. Opravdu funkční knihovnu podepírají vždy dva nosné sloupy - ředitel/ředitelka a knihovník/knihovnice. Vedení školy musí být myšlence alespoň nakloněno, ideálně ale patří rozvoj čtenářství mezi jeho priority a díky výkonné moci ředitele je i koncepčně prosazováno. Knihovník - a nazývejme tak i pověřeného učitele - pak musí být opravdu kompetentní osoba, člověk, který rozumí nejen organizační stránce věci, ale též literatuře a dětskému čtenářství, v jeho případě musí jít - jako u všech odborníků - o celoživotní učení. Oněch šťastných školních knihoven přibývá, dovolte nám představit dvě z nich.

Je zájmem nás všech, aby děti znaly co nejvíce důvodů, proč vzít knížku do ruky, i když ještě neumějí číst.

"Školní knihovna představuje v naší škole oázu. Podobně, jako poskytne oáza v poušti poutníkům spočinutí u pramene vody, knihovna ve škole nabízí místo, kde lze načerpat moudrost, klid, útěchu, inspiraci. Ve školní knihovně se nezkouší, nehrozí nám žádné nebezpečí. Čekají v ní na nás naši věrní přátelé - knížky. Jsou tu stále, voní buď stářím, nebo novotou. Lákají nás na dobrodružnou výpravu, pomohou nám příběhem, když je nám smutno, nebo dají radu do života. Stačí přijít, najít si svůj koutek na koberci mezi polštářky a přenést se do světa, kde nám bude dobře. To všechno naši učitelé i žáci vědí. Ze starého, plesnivého kabinetu se nám před sedmi lety podařilo vytvořit útulnou místnost, kde voní dřevěná podlaha, čaj a knížky. Hodiny literatury nebo čtení tu mají jinou atmosféru, knihovna je útočištěm na polední pauzu, setkáváme se zde v čtenářském klubu. Je to zkrátka místnost, o které se v naší škole ví..." (Lenka Budínská, ředitelka ZŠ Chrast)

„Čtením si rozvíjíme znalost jazyka i světa kolem nás způsoby, které zlepšují naše čtenářské dovednosti, usnadňují nám proces čtení a umocňují naše potěšení z něj. Je to zpětnovazebná smyčka, která buduje odbornost.“ Mark Seidenberg, americký neurovědec