MUDr. Martin Gregora

Výskyt alergických onemocnění (atopický ekzém, astma, alergická rýma, lékové a potravinové alergie) v populaci stoupá, v poslední době až geometrickou řadou. Potravinová alergie je nežádoucí reakce na potraviny. Trpí jí 3–4 % dospělých a dvojnásobné procento dětí. Zatímco před dvaceti lety byla alergie na bílkovinu kravského mléka vzácnou diagnózou, dnes na ni pomýšlíme při zažívacích potížích malých dětí často. Potravinová alergie je také prvním krokem tzv. atopického pochodu – tedy postupného se objevování různých alergických projevů (již zmíněný atopický ekzém, pylové alergie, astma) od časného dětství až do dospělosti.

Všichni jsme si kladli a možná ještě klademe otázku, co se stane na podzim, až přijdou děti do školy, zda epidemiologická opatření zvrátí trend sílící druhé vlny koronavirové infekce. A jak odlišit dítě s příznaky covidu-19 od dítěte, které má chřipku?

S oblibou rodičům říkám, že dětský kolektiv je rájem virů a bakterií. Asi málokde se virům daří tak dobře jako mezi dětmi, které si nemoci mezi sebou předávají k pramalé radosti rodičů. Může za to nedodržování základních hygienických pravidel stejně jako velmi těsný kontakt dětí a uzavřený prostor, ve kterém tráví čas. Může za to i imunitní systém dětí, který se teprve učí, jak se s infekcemi vypořádat.

Spalničky patří k tzv. preventabilním infekčním onemocněním, tedy k nemocem, které jsou velmi nakažlivé, ale lze se proti nim chránit očkováním, vakcinací. V posledních letech ve světě, ale i u nás poklesla proočkovanost populace a s tím ruku v ruce narůstá aktuální hrozba epidemií. Zatímco ještě před 10 lety bylo v České republice proti spalničkám očkováno více než 98 % dětí, dnes proočkovanost klesá. Tento nebezpečný trend znamená, že si na spalničky budeme muset zvyknout.

Stravovací návyky předškolního dítěte do značné míry již jen rozvíjejí zavedené zvyky a stereotypy, které rodina vytvořila dříve. Čili co jsme zameškali, to se těžko napravuje, ale možnosti tu jsou. Chuťové preference dítěte jsou zčásti dané genetickou dispozicí, ale jsou v průběhu vývoje ovlivnitelné výchovou a přístupem rodičů. Oproti nejútlejšímu věku, kdy veškeré stravování řídí rodina, většinou matka, přichází nový prvek, stravování v kolektivním zařízení, jehož provoz podléhá vyhlášce, která zavazuje školní jídelny k plnění stravovacího plánu a k dodržení složení jídel tak, aby odpovídalo nutričním potřebám této věkově specifické populace. Je zapotřebí upevnit všechny návyky, které jsou prevencí nadváhy, ale i nutričního strádání, srdečních onemocnění, cukrovky a metabolického syndromu. Jak to v praxi zařídit?

Výživa dětí v předškolním a školním věku MUDr. Martin Gregora primář dětského oddělení Nemocnice Strakonice, a. s., autor populárně naučných knih pro rodiče Předškolní věk Stravovací návyky předškolního dítěte...

Domácí zvířata, myslím tím především kočky a psy, provázela člověka od dávných dob. Soužití s nimi vždy nějak pomáhalo a pomáhá. Pes je věrný přítel, ochránce a hlídač rodiny i stáda, kočka sice věrná tolik nebývá, o to víc se ráda mazlí a koťata jsou pro děti prostě něčím úžasným. Soužití s domácími zvířaty podporuje rozvoj přirozené imunity a imunotolerance a ve svém důsledku snižuje projevy přecitlivělosti organismu, alergické reakce.

Odpověď na otázku v titulku článku je celkem jednoduchá: Protože se v posledních letech snížila proočkovanost populace, nejen u nás, ale i v okolních zemích. Zatímco ještě před 10 lety bylo proti spalničkám naočkováno více než 98 % dětí, dnes proočkovanost klesá. Tento nebezpečný trend znamená, že si na spalničky budeme muset zvyknout. A budeme se muset smířit s rizikem komplikací, jako jsou závažný zápal plic nebo zánět mozkových blan, nemluvě o riziku fatálních komplikací u starších lidí. Přestává totiž účinkovat fenomén kolektivní ochrany, kdy je tolik jedinců chráněno proti onemocnění tím, že se virus nemá možnost v populaci rychle šířit a vyvolávat epidemie. Za posledních pět let se v České republice již tři velké epidemie vyskytly.

Fyzické a duševní zdraví se navzájem ovlivňují, o tom není pochyb. Když stůně tělo, nedaří se duši a naopak. Jsou nemoci, které nás nebo naše děti upoutají na lůžko, a tehdy není pochyb, že takový pacient si zaslouží zvláštní pozornost a péči a že od něho po dobu nemoci a rekonvalescence nemůžeme požadovat žádné zvláštní duševní výkony. Existuje ale také celá řada nemocí a zdravotních potíží, které člověka v běžném životě zdánlivě neomezují. Na jedince, který jimi trpí, pohlíží okolí jako na zdravého a zhoršenou duševní výkonnost mu neodpouští. Právě o některých takových „drobných“ odchylkách od dobrého fyzického zdraví bych se nyní rád zmínil.

"K čemu to očkování vlastně je? Proč mám riskovat, že po něm dítě onemocní, že bude autista? Na internetu píšou, že reakce po očkování dítě poškozují. Chci pro své dítě to nejlepší, a proč ho nechávat očkovat, když nemoci, proti kterým vakcíny údajně chrání, ani neexistují? A proč je to povinné? Protože je to lobby farmaceutických firem?"

„K čemu to očkování vlastně je? Proč mám riskovat, že po něm dítě onemocní, že bude autista? Na internetu píšou, že reakce po očkování dítě poškozují. Chci pro své dítě to nejlepší, a proč ho nechávat očkovat, když nemoci, proti kterým vakcíny údajně chrání, ani neexistují? A proč je to povinné? Protože je to lobby farmaceutických firem?“

Rýma patří mezi nejčastější projevy alergie, a přitom je často podceňována a bagatelizována. Zatímco u dětí do dvou let věku je vzácná, její výskyt stoupá od čtvrtého roku stáří dítěte a mezi dospívajícími a dospělými se vyskytuje až ve více než 15 %. Mluvíme o chronické rýmě, která je často ponechána bez řádného vyšetření a léčby, protože ti, kteří nosními potížemi trpí, ji považují za běžnou, byť nepříjemnou součást svého života a nikdy lékaře nevyhledají.

Děti se do školy chodí učit. K tomu ovšem musejí být „náležitě fit“. Kdysi dávno prováděli lékaři kontroly dětí přímo ve škole a v některých zahraničních školách funguje i v současnosti školní zdravotnický personál. My máme alespoň příležitost položit lékaři dotazy v našem časopise. Kdyby vás zajímalo ještě něco, o čem zatím nebyla řeč ani v článcích MUDr. Gregory, využijte prosím naši rubriku Poradna (kontakt redakcers@rizeniskoly.cz). Jak ho známe, určitě vaše dotazy milerád zodpoví.

Jeden ze zakladatelů naší dětské diabetologie a endokrinologie profesor Kopecký říkával, že dědičnost obezity je především dána tím, že se v rodinách dědí kuchařská kniha. Do určité míry je to stále pravda, ale díky pokrokům v medicíně se ukázalo, že geny hrají pří výskytu obezity větší roli, než jsme čekali.

Inzulín je životně důležitým hormonem slinivky, bez kterého nejsou tkáně schopny získávat energii z krve. Buňky hladoví a dříve či později dochází k rozvratu vnitřního prostředí organismu. Velmi jednoduše řečeno je inzulín jakýmsi klíčem, který otvírá dvířka v membráně buňky, a tudy pak do ní proudí glukóza - jako zdroj energie. Když je inzulínu nedostatek, glukóza se hromadí před buňkou, ale dovnitř se nedostane. Buňky orgánových systémů, mozek nevyjímaje, nemají pro svou činnost dostatek sil a to vede ke kolapsu celého organismu. Bez inzulínu prostě nelze žít.

Karolína patřila ve škole k aktivním studentkám. Její prospěch se však nápadně zhoršil ve druhém pololetí osmé třídy. Nic ji nebavilo, ve škole pospávala. Doma se s ní otec zlobil, zakazoval jí kamarádky, nechtěl ji pouštět ven, musela sedět a učit se. Avšak ani zvýšené studijní úsilí se na školních výsledcích nijak zvlášť neprojevilo. Když šla ráno do školy, bývalo jí špatně od žaludku, někdy i zvracela. To je tím školním stresem, myslel si otec. Říkal: „Je nepřipravená, dlabe na to – a pak z toho má nervy. Až dospěje a dostane rozum, všechno se zlepší.“

Do endokrinologické ambulance přichází chlapec, diabetik, závislý na čtyřech dávkách inzulínu denně a na dietě přepočítávané na výměnné jednotky. Jeho matka mi rozhořčeně podává přihlášku na odborné učiliště, kterou jí praktický dětský lékař odmítl podepsat se slovy, že se chlapec jako diabetik nemůže učit na kuchaře a cukráře. Je to správné rozhodnutí? Týž lékař potvrzuje přihlášku na stejný obor dítěti s Aspergerovým syndromem. A opět – je jeho rozhodnutí správné?

Do endokrinologické ambulance přichází chlapec, diabetik, závislý na čtyřech dávkách inzulínu denně a na dietě přepočítávané na výměnné jednotky. Jeho matka mi rozhořčeně podává přihlášku na odborné učiliště, kterou jí praktický dětský lékař odmítl podepsat se slovy, že se chlapec jako diabetik nemůže učit na kuchaře a cukráře. Je to správné rozhodnutí? Týž lékař potvrzuje přihlášku na stejný obor dítěti s Aspergerovým syndromem. A opět: je jeho rozhodnutí správné?

Epilepsie je neurologické onemocněni mozku, onemocnění tělesné, nikoli psychické, charakterizované opakovaným výskytem epileptických záchvatů. Nejčastěji se manifestuje v batolecím věku, tedy v obvyklém čase nástupu do školky, a v době dospívání. Je proto důležité, aby o něm měli pedagogové základní představu, věděli, jak pomoci dítěti s epilepsií, a nebáli se ho přijmout do dětského kolektivu.

Každé onemocnění - i zdánlivě banální - zaměstná náš imunitní systém a vede k přechodnému oslabení organismu. Dítě, které se po léčbě vrací do školy, se rychle unaví, a navíc je nadmíru vnímavé k infekcím. Stává se snadným cílem agresivních virů. Právě místa, kde se schází větší počet osob, jako jsou školy nebo školky, jsou ideální pro šíření nákazy vzduchem, kapénkovou cestou.