Mgr. Veronika Doležilová - strana 3

Školní rok 2017/2018 je pro mateřské školy (dále jen "MŠ") ve znamení celé řady změn školského zákona (č. 561/2004 Sb.) hlavně v souvislosti se zavedením povinného jednoletého předškolního vzdělávání (§ 34 odst. 1), zavedením spádovosti i pro MŠ (§ 34 odst. 3, § 179 odst. 3) a s postupným zaváděním práva dětí v jednotlivých věkových kategoriích na přijetí do spádové MŠ (§ 34 odst. 3).

Zápisy dětí do základních škol na tento školní rok poprvé probíhaly až v průběhu dubna, nikoli - jak tomu bývalo doposud - od poloviny ledna do poloviny února. Důvody, které vedly ke změně termínu zápisu ve školském zákoně (č. 561/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů), byly a stále jsou předmětem nejedné diskuse. Tímto článkem nebudu rozšiřovat řady příznivců, odpůrců či pozorovatelů nového termínu zápisu, ale zaměřím se na to, jak školy postupují při přijímání dětí k základnímu vzdělávání a jak umožňují plnění povinné školní docházky dětem s odlišnými vzdělávacími potřebami bez dalšího rozlišování (dále jen "SVP"). Současně se také dotknu otázky smyslu zápisu, v souvislosti s nímž příležitostně zaznívají názory, že by měl být zrušen, protože tzv. spádové školy (§ 36 odst. 5) musejí přijmout všechny děti ze svých školských obvodů (§ 178 odst. 2).

V září k nám do školy nastoupil nový žák, který má platné doporučení PPP na podpůrná opatření v 1., 2. a 3. stupni. Na doporučení je však uvedena původní škola žáka. Je to problém pro náš nárok na získání finančních prostředků na podpůrná opatření? Máme požádat PPP o nové doporučení s adresou naší školy?

  Nutnost změny adresy školy v doporučení ŠPZ Mgr. Veronika Doležilová V září k nám do školy nastoupil nový žák, který má platné doporučení PPP na podpůrná opatření v 1.,...

Uplynulý školní rok se nesl ve znamení změny školského zákona (zákon č. 82/2015 Sb., zákon č. 561/2004 Sb.), která zavedla nový systém vzdělávání dětí s odlišnými vzdělávacími potřebami (dále jen „SVP“). Přestože vlastních změn nebylo mnoho, docházelo k situacím, které svědčily především o nepochopení těchto změn, v horším případě pak o nerespektování závazných pravidel chování.

Uplynulý školní rok se nesl ve znamení změny školského zákona (zákon č. 82/2015 Sb., zákon č. 561/2004 Sb.), která zavedla nový systém vzdělávání dětí s odlišnými vzdělávacími potřebami (dále jen „SVP“). Přestože vlastních změn nebylo mnoho, docházelo k situacím, které svědčily především o neporozumění těmto změnám, v horším případě pak o nerespektování závazných pravidel chování.

Žádná lidská činnost, která probíhá podle právních předpisů, se neobejde bez určitého druhu řízení. Hlavním smyslem řízení je zajistit pokud možno jednotné provádění konkrétní agendy. Čím více se tato činnost decentralizuje, tím se zvyšuje potřeba zajistit jednotný standard konkrétní agendy a naopak, tj. pokud konkrétní agendu vykonává např. jen jediné pracoviště o několika málo pracovnících, je potřeba jejich metodického vedení ohledně vlastního výkonu agendy v podstatě minimální, protože potřebný standard je součástí vedení pracoviště.

Žádná lidská činnost, která probíhá podle právních předpisů, se neobejde bez určitého druhu řízení. Hlavním smyslem řízení je zajistit pokud možno jednotné provádění konkrétní agendy. Čím více se tato činnost decentralizuje, tím se zvyšuje potřeba zajistit jednotný standard konkrétní agendy a naopak, tj. pokud konkrétní agendu vykonává např. jen jediné pracoviště o několika málo pracovnících, je potřeba jejich metodického vedení ohledně vlastního výkonu agendy v podstatě minimální, protože potřebný standard je součástí vedení pracoviště.

Přestože si jsem vědoma jistého provokativního nádechu, začínám článek právě otázkou uvedenou v titulku. K tomuto kroku jsem se rozhodla právě proto, že vím, že na ni neexistuje přímočará odpověď. Smyslem proto není najít odpověď na všechny situace, které při poskytování podpůrných opatření přináší každodenní život, ale spíše se zamyslet nad tím, že i tato část nových podmínek pro vzdělávání dětí s odlišnými vzdělávacími potřebami a jeho financování není jen mechanickou administrací formalit.

Od 1. září 2016 má postup školských poradenských zařízení (dále jen „ŠPZ“) při zjišťování a posuzování odlišných vzdělávacích potřeb všechny znaky formálního rozhodování o právech a povinnostech. Poradenský pracovník formálně rozhoduje o nároku konkrétního dítěte na podpůrná opatření včetně jejich finančního zajištění ze státního rozpočtu.

Vědomě začínám otázkou, na kterou mnohé hned napadá jednoznačná odpověď, a to „ano“. Předpokládám, že při této odpovědi mnozí vycházejí nejen ze zkušeností, které jsou se zápisovým lístkem v praxi, ale i z právní úpravy zápisového lístku pro střední školy.

V první části komentáře k Doporučení k domácímu vzdělávání jsem se věnovala především tomu, jaké informace a pro koho by měly mít školy připraveny. Šlo tedy o organizační zajištění domácího vzdělávání ze strany škol. V této části se nejdříve budu věnovat základním principům postupu ředitele školy při povolení a při ukončení domácího vzdělávání jako správnímu řízení. Následně se zaměřím na podmínky, které je potřebné splnit a plnit při domácím vzdělávání, stejně jako na podmínky pro ukončení domácího vzdělávání rozhodnutím ředitele. Podobně jako v první části komentáře se věnuji pouze těm aspektům jednotlivých témat, které jsou v Doporučení k domácímu vzdělávání obsaženy neúplně, bez potřebných souvislostí, nebo se o nich doporučení nezmiňuje.

Od roku 2005 český právní řád přiznává možnost realizovat základní vzdělávání na 1. stupni formou individuálního vzdělávání, kdy dítě jednoduše řečeno nedochází do školy a je vzděláváno mimo školu (dále jen „domácí vzdělávání“). Od letošního roku je tato forma základního vzdělávání umožněna i pro děti vzdělávající se na 2. stupni základní školy.

Od tohoto jara jsem na stránkách Školního poradenství v praxi postupně analyzovala omyly, které se za poslední více než rok vyskytly v souvislosti s novelou školského zákona týkající se vzdělávání dětí s odlišnými vzdělávacími potřebami (č. 82/2015 Sb. a č. 561/2004 Sb., dále jen „inkluzivní novela“ a „školský zákon“). Zabývala jsem se hlavně tím, co v právních předpisech není a je jim přičítáno a mnohdy i vyčítáno, že obsahují.

Ve třetí, závěrečné části o mýtech a omylech spojovaných s inkluzivní novelou školského zákona (č. 82/2015 a č. 561/2004 Sb., dále jen „novela školského zákona“ a „školský zákon“) se budu věnovat hlavně mýtu o rušení základních škol speciálních včetně praktických a nutnosti vzdělávat všechny děti s odlišnými vzdělávacími potřebami v běžných školách.

Druhá část cyklu o omylech spojených s novelou školského zákona č. 82/2015 Sb. je zaměřena především na nové postavení školských poradenských zařízení (dále jen „ŠPZ“) v procesu poskytování podpůrných opatření a na údajnou novou pravomoc škol ohlašovat orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“) případy dětí s chybějícím či nedostatečným nastavením podpůrných opatření minimálně ve 2. stupni.

Na jaře roku 2015 byla ve Sbírce zákonů pod č. 82/2015 Sb. publikována novela školského zákona (č. 561/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „novela školského zákona“). Ta mj. zpřesňuje pravidla pro vzdělávání dětí s odlišnými vzdělávacími potřebami.

Dne 1. září 2016 vstupuje v účinnost novela školského zákona, která obsahuje nový systém podpory dětí s odlišnými vzdělávacími potřebami (č. 82/2015 Sb. a č. 561/2004 Sb.). Postupně jsou k této novele školského zákona vydávány prováděcí předpisy. V rubrice Omyly a mýty se budeme věnovat celé řadě omylů, které jsou spojovány s tzv. inkluzivní novelou školského zákona. Začínáme stávajícími a novými pravidly integrace. Každý článek bude shrnut do přehledné ikonografiky, umístěné na obálce časopisu.

Na konci ledna 2015 oznámila zahájení činnosti aliance Rodiče za inkluzi. Jde o volnou iniciativu rodičů, kteří se zabývají vzděláváním dětí s individuálními vzdělávacími potřebami. Aliance je platformou pro setkávání a výměnu zkušeností mezi rodiči, školami, odbornou sférou i širokou veřejností.