Renata Škaloudová

Šestiletý Filip má velkou slovní zásobu a vyjadřuje se velmi obratně, ve výslovnosti mu ale chybí R, Ř a při sykavkách vsouvá jazyk mezi zuby. Stejně starý Adam R zvládá, a i když mluví méně, v projevu slyšitelně chybí měkké ĎŤŇ a skupina sykavek s háčky. Mateřským jazykem o tři měsíce starší Aliny je ruština, česky hovoří pouze ve školce a třebaže dělá velké pokroky, nedosahuje zatím úrovně svých českých vrstevníků. Jaké možnosti navrhnout těmto předškolákům pro příští školní rok?

Tento příběh je skutečný. Osoby v něm vystupující opravdu žijí a mají radost ze společně vytvořeného díla. I jméno chlapce je se souhlasem rodiny ponecháno, protože je na titulní straně knížky „LOGOPEDICKÉ KOMIKSY pro malé čtenáře“.

Při poradenské návštěvě jedné početné první třídy jsem velmi obdivovala paní učitelku. Mimo jiné pro její příjemný, úsporný a přitom jednoznačný mluvní projev. Ona se ale trochu vyděsila mého logopedického zaměření: ví o své vadě výslovnosti, snad to prý nepoznám...? Poznala jsem to, ale vylučovací metodou -v její řeči nepadlo jediné slovo s hláskou „Ř“. Mistrovské řešení!

Na základě jarního zápisu bylo do mateřské školy (dále jen MŠ) přijato tříleté dítě. Při krátkém zápisovém setkání s vámi sice kontakt nenavázalo nebo reakce neodpovídaly očekávání, ale to bylo přičteno neznámému prostředí a nezvyklé situaci. V září toto dítě spolu s dalšími nastoupilo do zařízení. Zatímco u většiny dětí probíhá adaptace (rychleji či pomaleji, ale má nějaký vývoj), toto dítě v ní nečiní žádný pokrok. Jakkoli to zní nevhodně, nejpříznivější varianta je, pokud je takové dítě apatické. Horší je, je-li nešťastné, a nejproblematičtější, když se začne projevovat negativisticky, nebo dokonce agresivně vůči ostatním. Co dělat? Jak postupovat?

V současnosti narůstá počet dětí, u nichž se vady výslovnosti nebo jiné projevy narušené komunikační schopnosti manifestují ještě v době školní docházky. Tedy v době, kdy je k cílenému procvičování již možné využít čtení. Pro věkovou skupinu devět let a starší je nabídka odborně strukturovaných logopedických materiálů mizivá, ale jak ukazuje praxe, velice potřebná a žádaná.

V obecném výkladu znamená depistáž vyhledávání zdrojů infekce, časných stadií nemoci apod. (Slovník cizích slov, SPN Praha, 1983). Obsahem logopedické depistáže (dále jen „LD“) je včasné vyhledávání řečových vad nebo možných komplikací v rozvoji komunikačních schopností, v našem případě u předškolních dětí. Je to jedna z forem logopedické prevence. Řadíme ji k primárním a širokozáběrovým.

Tentokrát je můj příspěvek z oblasti speciálně pedagogického poradenství a bude nabádat k laickému „neporadenství“.

„My byli tam…no…tam…jak ten slon! A taky ryby v tý vodě. Máma nebyla taky, ale s dědou koupili nálepky! A taky párek v rohlíku, ale nebyl dobrej, mekáč je lepší. A on stříkal vodu dlouhým nosem! Jako hasiči. Já budu hasič. My tam byli zejtra…“ Kdy, kde, s kým to šestileté dítě bylo?

„Na tom Martinovi je něco zvláštního“, nejistě si povzdechla už poněkolikáté paní učitelka ze třídy předškoláků. „Příchod do školky skoro pokaždé provázejí zmatky. Když se ustálí, chvíli se snaží vnímat pokyny a hrát si a pracovat s ostatními. Nevydrží to dlouho. Pořád mění hračky, činnosti, přebíhá mezi skupinkami dětí, zkouší se zapojit do jejich hry, ale jaksi nešikovně. Často přejde do destrukce, ale spíš ze zoufalosti než ze zlého úmyslu. Při řízené činnosti nevyposlechne zadání úkolu do konce, jedná zbrkle, polovičatě, potom už jen napodobuje ostatní. Není schopen stát v řadě, uspořádat si sled činností, věčně se nechá rozptylovat podněty, které jsou v danou chvíli naprosto nepodstatné. Téměř se neorientuje v čase, v prostoru, na ploše. Má zmatek ve svých věcech, stále něco hledá a nenachází, zapomene totiž, co potřebuje. Jeho kresba je trochu žalostná, ale někdy až dojemná. Citově je hodně nevyrovnaný, smích i pláč jakoby měl v jedné přihrádce. Tak ráda bych ho chválila, abych ho povzbudila, ale je opravdu nesnadné takové situace zachytit. Bojím se o něj, potřebovala bych znát příčinu jeho projevU. Pak bych snad mohla jednat a pomoci mu cíleněji, měli bychom pohodu oba. Rodina si také neví rady.“

Současně s nástupem možnosti integrace dětí s postižením do běžného vzdělávacího proudu vyvstala potřeba posílení pedagogických pracovníků v integrujících školských zařízeních.