Když se ve škole začne o politice...

Paragraf 32 školského zákona, který zakazuje činnost a propagaci politických stran a hnutí ve školách, je samozřejmě v principu správný a nutný, ale tak trochu alibistický. Nezakazuje například propagaci nezávislého kandidáta, který kandiduje do senátu, nebo propagaci kandidáta na prezidenta republiky. Hranice je v tomto případě velmi mlhavá, neziskovka s politickým programem tímto zákonem postižena není a politická komunální kandidátka složená z "nezávislých" kandidátů také ne. A už vůbec neřeší propagaci politického názoru, což samozřejmě ani žádným zákonem řešit nejde. Každopádně téma politika a škola je složitější, než by se na první pohled mohlo zdát, a jak je známo, všechno souvisí se vším.

Před nedávnem jsem publikoval názor o potřebnosti diskuse učitele se žákem v případě, že žák začne hovořit o politických tématech. Politika a aktivní občanství se tak hluboce prolínají, že ve školách nelze donekonečna před aktuálními politickými problémy utíkat, strkat před žáky hlavu do písku a vymlouvat se na apolitičnost, nestrannost a na to, že politika do školy nepatří. Reakcí jedné matky na můj článek byl příběh její dcery, které jakási paní učitelka na základní škole vysvětlila 17. listopad 1989 tak, že dcera přišla domů s natolik jednostranným názorem, že rodiče litovali, že se o tomto tématu ve škole vůbec hovořilo. Pozoruhodná na celém příběhu je skutečnost, že sametová revoluce je z čistě faktografického pohledu záležitost dějepisná, ale v kontextu souvislostí je nezbytné ji vnímat jako událost politickou (tak jako nakonec celou řadu historických příběhů), musíme zaujmout kritický postoj. Cílem procesů ve škole je přece rozvoj klíčových kompetencí žáků, mezi které patří znalosti, dovednosti, schopnosti, hodnoty a Je krásné, když se škole podaří odrazit se od znalostního základu Bloomovy pyramidy a posunout se až k vyšším patrům, do kterých postoje spadají. A postoj je závislý na volbě, nejde o manipulaci; v tom se ovšem skrývá obrovské nebezpečí.

Nelze vyloučit, že případy politické manipulace a agitace se na školách mohou vyskytovat poměrně často. Zvláště v tak "vypjatých" obdobích, jako je referendum o prezidentovi. Celá řada učitelů má jasný politický názor, mnozí učitelé jsou členy politických stran a angažují se v samosprávách za různá hnutí a sdružení. Jsou také voliči strany či hnutí, a pravděpodobně tedy s nějakým politickým názorem sympatizují. V uzavřené třídě lze malým dětem snadno sdělit něco, co se právě hodí do politického krámu. V důsledku to je však strašlivé a neomluvitelné.

Toto nebezpečí na školách neeliminují žádné zákony ani zákazy, ale pouze dvě věci. (především rodičů, ale i vedení školy) a jakožto profesionála respektujícího pluralitu názorů a diskusi - osobnost učitele uvědomujícího si, že postoje si žáci musejí vytvořit na základě vlastního úsudku, kritického myšlení, s možností výběru z mnohosti a variant. A v tom tkví jádro pudla. Učitel jakožto intelektuální elita národa předurčená ke vzdělávání mladé generace by měl mít určité osobnostní kvality, a to nejlépe právě takové, které patří do moderní školy - kritické myšlení, respekt k jinakostem, pluralitě, dovednost pracovat s informacemi, schopnost propojovat souvislosti. Je otázkou, jestli je pro potřeby škol opravdu dostačující například absolvent VŠ aprobovaný k výuce tělesné výchovy a zeměpisu s bicepsy velkými jako Alpy, běhající stovku za 11 sekund a odborník na geografii, když víc nemůže nabídnout. Je to opravdová učitelská ? A jak se jí stane?

Někteří uživatelé Facebooku sledovali případ nešťastné matky, která zveřejnila příběh svého desetiletého syna. Jeho učitelka nejprve opakovaně adorovala Miloše Zemana a po jeho zvolení vytvářela s dětmi prezidentův portrét s gratulací ke zvolení. Do této činnosti nutila všechny. Chudák dítě, nevidící důvod vyrábět gratulaci Miloši Zemanovi, se bálo svůj nesouhlas paní učitelce sdělit a řeklo ho až o přestávce spolužákům a posléze doma rodičům. Jde o markantní případ manipulace a neprofesionality učitelky, která svůj postoj přenesla na žáky a nutila je přijmout jej. Osobně se domnívám, že takováto pochybení učitelů jsou opravdu závažná, ale stále opomíjená oproti například "neprobrání" vyjmenovaných slov po B (to by byl "hukot", kdyby se to stalo).

V učitelských diskusích naštěstí nikdo čin paní učitelky neschvaloval a jednoznačně zaznívaly názory o učitelské nestrannosti a objektivitě. Učitelka z hlediska zákona pravděpodobně neporušila žádný paragraf; blahopřát legitimně zvolenému prezidentovi není nic protizákonného. Jako problém se jeví "nucení" a manipulace dětí bez možnosti výběru a samozřejmě také související morální dilemata (podbízení se mocným, nucení dětí do něčeho, s čím by mnozí rodiče asi nesouhlasili, absence respektu k názoru dětí). Z tohoto pohledu je činnost učitelky neomluvitelná a zavrženíhodná. A to ve všech případech. Jak napsala jedna z diskutujících, "nezávisle na tom, jestli se jednalo o Zemana, Drahoše, Havla, či Masaryka, učitel toto udělat nesmí".

Je správné, aby po zkušenostech z minulých let, kdy byly školy decimovány zhoubnou komunistickou ideologií, socialističtí politruci s velkou pozorností dbali o ideologickou čistotu škol a tři generace českých lidí byly deformovány lží a manipulací, nebyly školy chráněny před politikou? Ano. Je to nutné. I přes stigmata, které si školství nese z minulosti. Apatie, nezájem, nevzdělanost, občanská pasivita a názor, že "politika je jen špína", je cestou k naslouchání silným vůdcům, populistickým heslům a jednoduchým řešením. Demokracie není jednoduché řešení. Velký díl na společenském postoji k politice, k demokracii, k občanským hodnotám a k občanské aktivitě má bohužel školství. Pokud se před diskusí na politická témata bude uzavírat, žáci a studenti se s politickými otázkami budou setkávat jinde. V jaké podobě se dá lehce uhodnout.

Když žáci či studenti ve škole začnou o politice, . Měl by na tuto situaci být připraven a zachovat se jako profesionál. Být nestranný, objektivní, nemanipulativní a pravdivý. Není mnoho témat, ve kterých by se dalo očekávat více názorů, ale u témat politických a občanských tomu tak je. Naskýtá se vzácná pedagogická příležitost, jak nestranně a kriticky pracovat s různými názory, jak vést k přemýšlení o tom, co je na jiných názorech dobrého a špatného, a jak respektovat názor všech. Ukázat, že názor všech je důležitý. Znám mnoho učitelů, kteří to dokážou. Vím také o mnohých, kteří by v tomto případě způsobili spíše více škody. Jako obvykle bude záležet na řediteli, jak nastaví podmínky ve škole tak, aby připravení a zdatní dostali příležitost a ostatní co nejméně škodili. Problematika politického a občanského vzdělávání je tak důležitá, že čím déle bude ze škol zaznívat, že to nejde, s tím větší intenzitou se nám tento postoj bude vracet ve společenském klimatu. Mnohým by se pak ve společnosti, které je demokracie ukradená, nemuselo žít úplně nejlépe.