Řízení školy online
Aplikace pro řízení školy

30denní zkušební přístup ZDARMA

Registrace

Aktuality

Otevřený článek: Možné reakce dětí a dospívajících na rozvod

Kategorie: Ostatní Autor/autoři: Řízení školy

Rozpad manželství s dětmi je pro všechny spojen se strádáním či ztrátou. Nic na tom nemění ani fakt, že rozvod bývá provázen pocity úlevy a nabízí partnerům šanci osvobodit se od strastiplného soužití. Rozvod proto není akt, který můžeme považovat za něco, co životem rodičů a dětí jen bezbolestně projde. Je součástí jejich životní cesty. Úkolem učitele samozřejmě není do krizové situace v rodině úplně zasahovat, avšak vnímaví učitelé často poznají, že se s dětmi v průběhu rozvodu něco děje, a mohou na to s pochopením a citlivostí reagovat.

Řízení školy onlineV mnoha odborných publikacích sice můžeme najít návody na to, jak rozvod zvládnout (což může být určitým zdrojem podpory), ale ze zkušeností z ambulantní poradny a Rodičovské linky jsem trochu skeptická k očekávání, že rozpad rodiny proběhne úplně bezbolestně. Přestože se rodiče snaží, velmi často se záhy ukáže, že je rozvod vyvede z míry mnohem více, než očekávali, především mají-li děti. Samozřejmě jsou i jedinci, kteří vzniklou situaci vnímají jako jednoznačné vítězství, ale to jen v případě, že žádné vztahy v rodině „neměli“, a tak „ztrátu“ nepociťují či ke svému zranění nemají přístup.

I když je průběh rozvodu vždy a pro každého jiný, má své fáze. Jako každá ztráta může být bolestný a potřebuje čas k hojení. Když tyto fáze rodiče i děti obejdou, většinou se v nové životní situaci musí vrátit zpět k „ranám“, které ještě nebyly dobře zahojeny. Přes prvotní odmítání skutečnosti je za základní fázi uzdravení považován kontakt se svým zraněním a následné procítění bolesti. Tato fáze potřebuje čas a péči. Děti a dospívající se kontaktu s bolestí často vyhýbají tím, že nápadně zlobí, nesoustředí se či jsou lhostejní. Zhoršují se jim vztahy s vrstevníky či utíkají k partě.

V těchto momentech je důležité, aby učitelé motivovali rodiče vyhledat odbornou pomoc. Dobrý dětský psycholog či terapeut může rodičům i dítěti pomoci obdobím rozvodové situace projít tak, aby se naučili akceptovat jeho jednotlivé vývojové fáze, tj. porozuměli tomu, co se děje, proč se to děje a co je s tím možné udělat.   

Možné reakce dětí na rozvod

Reakce dítěte na rozvod či rozchod rodičů mohou být různé a je potřeba, aby na ně učitelé reagovali. Za nejzásadnější projevy u dětí můžeme považovat strach z odloučení, snahu sblížit rozcházející se rodiče a prožívání odpovědnosti či viny za rozvod rodičů.

Strach z odloučení

Někteří odborníci tvrdí, že strach z odloučení je nejbolestivějším pocitem, jaký je možné zažít. Ve fázi rozpadající se rodiny je u dítěte strach z odloučení a ztráty zcela přirozený a většinou může být rodiči značně podceňovaný. Dítě si v době rozvodu může začít uvědomovat, že by nejdůležitější lidé v jeho životě najednou mohli opustit jeho svět.

Děti nejsou na rozdíl od dospělých dostatečně vybaveny k tomu, aby samy dokázaly bolestivé pocity pochopit a vyrovnat se s nimi. Na Linku bezpečí poměrně často volají děti, které se potřebují zorientovat v aktuální situaci, jež se v rodině odehrává, např. v případě, že rodiče na sebe křičí, působí nešťastně a jeden z nich se začíná stěhovat. Většinou zažívají strach a úzkost, zda se jeden z rodičů vrátí či nikoliv, nebo se ptají, jak mají „zařídit“, aby se odcházející rodič vrátil.

Řízení školy onlineS podobnou situací se mohou setkat i učitelé, kteří by především neměli situaci hodnotit, tzn. neměli by reflektovat, co je dobře a co špatně, ani nepředjímat, jak se situace v rodině vyvine. Měli by s pochopením reagovat na obavy dítěte, brát v úvahu a přijímat jeho pocity a motivovat ho, aby se rodičů na popisované situace zeptalo. Pokud má dítě obavy se rodičů zeptat, je možné s ním hledat důvěryhodnou osobu v jeho okolí, která mu pomůže (babička, teta). Dále je vhodné s dítětem dojít k tomu, že není v jeho moci zařídit, aby se odcházející rodič vrátil.  

Dítě může v případě ohrožení bezpečných rodičovských pout reagovat úzkostí, např. větším navázáním se na učitele. U chlapců i dívek se někdy projevuje nočním pomočováním, strachem ze tmy, okusováním nehtů, citovou závislostí či zhoršením ve škole.

Snaha dětí sblížit rozcházející se rodiče

Obecně se dát říci, že si děti většinou rozvod nepřejí. Jedním ze způsobů, jak se s úzkostí ze ztráty vyrovnávají, je popírání reality a snaha rozvodu rodičů zabránit. Ve své ambulantní praxi jsem se setkávala s dětmi, které se vytrvale držely touhy obnovit původní rodinu i několik let po rozvodu, ale doma o tom z různých důvodů otevřeně nemluvily. Představy o opětovném sjednocení nejsou jen neškodná dětská přání, ale zabraňují dětem vyrovnat se s realitou a zdravým způsobem se vyvíjet. U některých dětí se objeví příznaky nemoci či problémy s chováním, které mají přimět rodiče k návratu.

Pokud se dítěti daří opakovaně se postavit mezi rodiče, může se u něho vytvořit nereálný pocit osobní moci pramenící z jeho nepřiměřeného vlivu na vztahy v rodině. V tomto případě je kladen důraz na to, aby rodiče ve svém sdělení byli jednoznační a nejasností neživili v dětech naději, že se k sobě vrátí. Měli by dítěti sdělit, že rozvod je definitivní rozhodnutí rodičů a ony na tom nemohou nic změnit, a to i přesto, že je to pro dítě bolestivé a zraňující. Emoční reakce dětí však nemohou rodiče nechat bez povšimnutí a musejí dát dítěti dostatečně bezpečný prostor k jejich přijetí. Učitelé by měli reagovat podobně, tzn. neměli by v dětech živit naději na návrat rodičů k sobě (např. „Uvidíš, třeba se to ještě změní“), ale spíše jim vytvářet bezpečný prostor pro sdílení pocitů ze ztráty.

Prožívání odpovědnosti za rozvod

Nemálo dětí se cítí odpovědno za rozvod rodičů a kladou si jej za vinu. Především menší děti trpí obavou, že rozpad manželství zapříčinily ony, respektive něco, co udělaly či neudělaly nebo mohly udělat. V tomto případě dítě potřebuje ujištění od učitele o tom, že rozvod je věcí dospělých, že za něj nemůže. Je důležité dítěti připomenout, že může mít nadále dobrý vztah s oběma rodiči.

Rozvod jako zdánlivá výhoda

Musíme však uvážit, že existují i případy, v nichž se některým dětem po rozvodu „primárně uleví“, jelikož se rozvodem sníží napětí v rodině. Na druhou stranu se na Rodičovské lince velmi často setkáváme s případy, kdy má dítě rozšířený styk s rodičem, jehož výchova byla v době manželství nepřiměřená či zřetelně odlišná. Tento „styl“ výchovy dítě v době styku s tímto rodičem opět zažívá. Rozdíl je ale v tom, že druhý rodič už zákonitě nemá na jeho výchovné postupy žádný vliv. Paradoxní situací je, že jednou z příčin rozvodu je často právě neshoda v přístupu k výchově. Učitelé na tuto situaci dítěte mohou reagovat s pochopením. Mohou mu nabídnout podporu, sdílet s ním realitu jiných pravidel u matky a jiných u otce. Zadruhé mohou zvolit více respektující a individuální přístup k plnění povinností dítěte z důvodu odlišného přístupu rozvedených rodičů, např. netrestat dítě v případě, že nemá domácí úkol kvůli zanedbání přístupu jednoho z rodičů.

Odcizení

Jednou z  komplikací rozvodu může být pro dítě odcizení s jedním z rodičů. Odcizení může mít různou intenzitu od odmítání až po zavržení a v nejtěžších případech zůstává i jako celoživotní. K odcizení může dojít v souvislosti s rozvodem, když spolu rodiče nedokážou udržovat dobrý vztah a buď jeden z rodičů nemá o dítě zájem, či mu je ve styku s dítětem bráněno. V těchto situací by učitelé měli být neutrální a obecně prezentovat potřebu dítěte být v kontaktu s oběma rodiči.

Odcizením s jedním z rodičů dítě ztrácí nasycení důležitých životních potřeb, které mu druhý rodič nikdy nemůže dát. V tom případě dítě ztrácí kontakt s jedním ze svých „kořenů“, což jeho vývoj ovlivňuje stejně nepříznivě, jako když utneme jeden z kořenů stromu. 

Děti si v těchto často situacích udělají o sobě a o vztazích s druhým rodičem neadekvátní závěry, které je zbytečně doprovázejí někdy až po celou dobu života (např. když mají někoho rády a ztratí ho, nemá cenu mít vztahy), a to především v případě, že si v dospívání či v době dospělosti samy nepřehodnotí, že odmítnutý rodič je možná „jiný“, než jak byl dítěti prezentován.

Závěrem je vhodné dodat, že rodiče i děti v rozvodové a porozvodové situaci považují často za slabost a selhání, že několik měsíců prožívají bolestné emoce nebo občas selhávají v denních činnostech a jsou málo výkonní. Jedinou cestou, jak v této fázi škola může pomoci, je mapování situace, která se doma odehrává, nabízení emoční podpory a především odkaz na odborné služby.

Autorka: Mgr. Kateřina Schmidová, vedoucí Rodičovské linky

ZDROJE: TEYBER, E. Děti a rozvod. Praha: Návrat domů, 2007. ISBN 978-80-7255-163-7.
Zdroj obrázků: Shutterstock


Diskuse - Počet příspěvků: 0

Archiv článků