Řízení školy online
Aplikace pro řízení školy

30denní zkušební přístup ZDARMA

Registrace

Aktuality

Jak to, že se jim v tom Finsku tak daří? Kouzlo zní: důvěra

Kategorie: Aktuality Autor/autoři: Řízení školy

Kateřina Vrtišková ze ZŠ Jílové u Prahy je loňskou vítězkou soutěže Global Teacher Prize o nejlepšího učitele. Součástí výhry byla stáž ve Finsku, které je známé svým skvěle fungujícím školstvím.

Jak dlouho jste ve Finsku mohla pobýt a jaké školy jste navštívila?

Řízení školy onlineByla jsem tam od neděle do čtvrtka, což není zase tolik, ale program byl nabitý od rána do večera. Navštívila jsem vesnickou malotřídku, kam chodí asi 65 dětí, městskou školu podobně velkou, jako je ta, v níž sama učím (asi 700 dětí), a také pedagogickou fakultu.

Našla jste ve Finsku nějakou přímou inspiraci, něco, co by se dalo hned zavést ve vaší škole?

Hodně mě inspirovala práce s týdenními plány. Paní učitelka je v pondělí dotváří na základě diskuse s dětmi ve třídě. Každý žák si potom během týdne jede podle svého: může pracovat, na čem chce, s kým chce a na malotřídce třeba i kde chce – děti si posedaly porůznu po celé škole. Zároveň ale vědí – a jsou k tomu od 1. třídy vedeny –, že zodpovědnost za splnění domluvených výstupů do stanoveného termínu je na nich. Já sama týdenní plány s dětmi taky dělám, ale po návštěvě Finska se chci zamyslet nad tím, jak do nich žáky víc zapojit.

Frontální výuka ve Finsku neprobíhá vůbec?

V jakékoliv hodině se děti po zadání práce rozejdou a pustí se do plnění úkolu tak, jak kdo potřebuje. Samostatně, ve dvojici, ve skupině. Paní učitelka je k dispozici všem, kteří potřebují konzultaci. A pokud si více dětí nezávisle na sobě vyžádá stejnou radu, proběhne „výuka“ tak, jak ji známe. Vychází ale z potřeb dětí, ne učitele. Obecně každý učitel může pracovat, jak chce, funguje to na důvěře: dodržíš státem dané kurikulum a způsob práce si vybereš sám. Žádné kontroly, žádné hospitace, žádné pololetní testy s porovnáváním tříd mezi sebou. Překvapivým výsledkem je, že mezi školami jsou minimální rozdíly – nemusíte pátrat, kde ve městě se nachází nejlepší škola, ani plánovat, jak do ní dopravovat své dítě. Nejbližší škola je totiž stejně kvalitní jako ty ostatní. Kdyby mi to říkali jen učitelé, asi bych tomu ani nevěřila, ale potvrdil to i synovec mého průvodce, který kvůli stěhování zažil více škol.

Jak si to vysvětlujete?

Je to podle mě tím, že když nastane problém, škola si „beztrestně“ může říct o podporu. Taková atmosféra tam panuje na všech úrovních: když někdo něco nezvládá, nikdo to nebere jako ostudu, prohru, ale jako něco běžného, co se může stát každému. Platí to pro učitele, ale i pro žáky: je normální říct si spolužákovi o pomoc, nesoutěží se. Dětem není hloupé si o pomoc říct a učitelům nevadí, když si děti pomáhají. Cílem vzdělávání není někoho nachytat ani vyzdvihovat chyby. Stát, a tím pádem i škola, klade důraz na spolupráci a rozvoj sociálních vztahů mezi dětmi.

Jaká panuje ve finských školách atmosféra?

Velmi pohodová – děti oslovují učitele jménem. Téměř všichni chodí v ponožkách. A co je zajímavé: na chodbách nikdo permanentně po celou přestávku nevartuje a ne-umravňuje.

Žádné dozory?

Když jsem se na to učitelů ptala, říkali: „Jsme na obědě taky, sedíme a jíme, a kdyby se něco dělo, můžeme zareagovat. Stejně tak volně procházíme po chodbách.“ Cílené služby mají jen na velkou přestávku, kdy se chodí ven – ale i tam je s dětmi učitel hlavně pro případ, že by se něco stalo, tedy aby pomohl, ne aby „prudil“. Ta důvěra, která ve Finsku prostupuje všemi vrstvami škol, ale i celé společnosti, je úžasná. Je to vidět třeba v jídelně: děti si vybírají a nakládají na talíř jídlo a jeho množství podle vlastního uvážení. Zbytky v podstatě nejsou. Nikomu nic nepadá na zem, zvládají to i prvňáci.

Vám se to ale daří – mít partnerský vztah se svými žáky.

To ano, přístup k práci i k žákům mám asi podobný, jako jsem viděla ve Finsku, ale tam je úžasné, že je to součást kultury. Takhle se jedná, takhle se se žáky mluví – a platí to plošně. Kdyby se některý učitel vymykal, asi by se mu dostalo nějaké zpětné vazby.

Stihla jste si všimnout, jak se ve Finsku pracuje se slabšími žáky?

Už v polovině listopadu fungovala skupinka dětí napříč prvními třídami – bylo jich tam asi osm –, které mají potíže v matematice. A tak si je občas takhle pohromadě vytáhnou na speciální hodinu. Nezískají ale žádnou nálepku, a jakmile zvládnou, co jim chybí, pokračují dál s ostatními.

Jaká je spolupráce mezi školou a rodiči?

Řízení školy onlineZdálo se mi, že dost úzká. V malotřídce jsem měla možnost zažít rozsáhlý, několikatýdenní projekt vedený maminkou, která je odbornicí na danou problematiku. Páťáci a šesťáci si hráli na firmu, která přemýšlí, co produkovat. Něco takového se na našich školách děje třeba při přípravě adventního jarmarku, ale tohle bylo mnohem sofistikovanější: zjišťovali, jaká by byla po produktu poptávka, seznamovali se detailně s tím, jak to ve firmě funguje, a školu zrovna navštívili dva mladíci z reklamní agentury, kteří jim říkali, jak se vytváří logo.

Jak na vás působila pedagogická fakulta?

Tam jsem si připadala jako v pohádce, počínaje prostory, technickým vybavením… Ale hlavně mě okouzlilo, jaký vztah panuje mezi studenty a profesory. Vše funguje na partnerské úrovni, ve stylu: jde nám o společnou věc. Ve Finsku je mnohonásobný převis uchazečů o studium učitelství a i studium je mnohem náročnější. Studenti mají mnohem víc praxe a opravdu už na škole si každý adept vyzkouší učit.

Je ještě něco, co vás ve Finsku překvapilo?

Třeba to, že rodiče nezaplatí v průběhu celé základní školní docházky za vzdělávání ani euro. Zdarma jsou obědy, učebnice, pracovní sešity, veškeré pomůcky, výlety a v současné době má přijít legislativní změna, která zajistí, že zdarma bude pro školní skupiny i doprava. Naopak mě překvapilo, že ne všechny finské školy jsou bohaté. Když škola například nemá na učebnice, tak je žáci nedostávají a učitelé si vytvářejí materiály sami. Zajímavé je i to, že i kdyby rodiče svým dětem učebnice koupit chtěli, do školy je nosit nesmějí. Ze všeho je vidět snaha zajistit rovný přístup ke vzdělávání pro všechny.

Je něco, co by se na finském školství dalo podle vás ještě zlepšovat?

Oni sami neusínají na vavřínech: kromě reforem, které ve Finsku probíhaly už dříve, teď mají za cíl více provázat výuku. Nejít po předmětech, ale po tématech. Všechno souvisí s přístupem k životu. Stát si prostě řekne: „Takhle to chceme, a tak pro to vytvoříme podmínky.“ To je tam cítit ze všeho, třeba i z toho, jak vypadají chodníky. Jsou široké, půlka z nich je vyhrazená pro cyklisty a širší než naše cyklostezky. Taky většina dětí jezdí do školy na kole, a to v jakémkoli počasí a často velké vzdálenosti.

Startuje druhý ročník ceny pro inspirativní pedagogy Česka
Global Teacher Prize ČR.

Národní varianta mezinárodní ceny pro inspirativní učitele, jejíž vítězkou se loni stala právě Kateřina Vrtišková, zrovna zahajuje svůj druhý ročník. Nominovat kandidáty nebo přihlásit se do ceny je možné na webových stránkách ceny do 22. března. Vyhlášení vítězů proběhne v červnu.

www.gtpcr.cz

 

Zdroj: Pro časopis Řízení školy rozhovor vedla Lucie Fialová, redaktorka Rodiče vítáni.; https://www.shutterstock.com/home


Diskuse - Počet příspěvků: 0