Slovo úvodem

české školství prošlo v minulém školním roce jednou z největších zkoušek ve své novodobé historii. Všichni jsme se potýkali se situací, o které si téměř nikdo z nás uměl představit, že nastane. Troufnu si však tvrdit, že jsme při skládání této tvrdé zkoušky společně obstáli. Vždy jsem se ve všem snažil hledat spíše pozitiva a platí to i dnes.

Měsíce před prázdninami byly pro české školství velmi důležitou etapou, řekl bych, že až přelomovou. Prakticky ze dne na den jsme se museli všichni přesunout do online světa a začít fungovat. Jsem pyšný na to, jak se s touto výzvou většina škol poprala. Ministerstvo školství se od samého počátku snažilo ředitelům škol a učitelům vyjít vstříc a nabídlo jim například web , na kterém mohli pedagogové najít inspiraci, tipy a rady, jak zajistit vyučování za pomocí distančních nástrojů. S Českou televizí jsme zajistili vysílání pro děti UčíTelka, s neziskovým sektorem pak zahájili spolupráci s těmi, kteří jsou ochotni českým školám a žákům věnovat techniku a poskytnout rady, jak ji využívat pro potřeby vyučování. Do českých škol se navíc v posledních dvou letech díky šablonám Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání dostalo na 60 000 notebooků či tabletů, které mohou být v současné době zapůjčeny žákům také pro domácí využití. Ministerstvo se zapojilo též prostřednictvím Národního pedagogického institutu, který pro školy a učitele uspořádal řadu webinářů, a to nejen na téma distanční výuky. Některé školy se s distanční výukou vypořádaly po svém a namísto online nástrojů učitelé svým žákům rozváželi pokyny a úkoly. Každý prostě dělal, co mohl, což je obdivuhodné a na což musím být jako ministr školství velmi pyšný. Nezastupitelnou roli v uplynulých měsících měli také rodiče, kterým patří obrovský dík.

Stejné ocenění jako učitelé si zaslouží žáci a studenti. Řada z nich se musela vypořádat s vysokou psychickou a sociální zátěží. Zvládli to. Naopak nám ukázali, jak většina z nich umí pracovat samostatně, tvořivě a jak umí využívat digitální nástroje. Na to bychom měli navázat. Ze strany ministerstva v proměně rámcových vzdělávacích programů. Z pohledu učitelů pak ve volených vzdělávacích metodách a objemu učiva, které mají žáci ovládat.

Jsem toho názoru, že bychom si z každé krizové situace měli něco odnést do budoucna. Byl bych moc rád – a stejné ohlasy mám i od Vás, ředitelů i učitelů –, aby prvky digitálního vzdělávání s koncem koronavirové krize nezmizely, ale abychom se je naopak snažili ještě rozvíjet a školy v tomto byly i nadále podporovány. A to nejen z důvodu možné krize kdykoliv v budoucnu, ale také proto, že digitální kompetence budou naše děti potřebovat v běžném i pracovním životě více než my. Podtrženo a sečteno, koronakrize ukázala, že před námi všemi stojí další výzva, možná ještě větší, a totiž proměna škol pro potřeby 21. století a v kontextu připravované Strategie 2030+. Pevně věřím, že s takovým týmem v zádech, kterým jste Vy všichni, se nám to společně podaří.

S úctou