Stanovit si cíl učení, který bude vycházet z potřeb dětí, a nikoli z potřeb učitele. Propojit několik disciplín a nedržet se zuby nehty jen svého předmětu. Začlenit do učení i jiné aktéry než spolužáky z jedné třídy. Že tohle všechno nezní nijak převratně? Máte pravdu. Jedná se o jeden z nejpřirozenějších a nejefektivnějších způsobů učení, který jako lidé využíváme už od pradávna. A jedná se také o některé z nejdůležitějších charakteristik projektové výuky, jedné z metod školního vyučování.
Projektová výuka? Naprosto přirozená forma učení, plakát však nestačí
Markéta
Popelářová
studentka; začínající učitelka; členka hnutí Otevřeno, jehož cílem je zlepšení kvality vzdělávání budoucích učitelů
Možná jste se svými žáky už nějaký projekt zpracovali, případně vám o něm říkal váš kolega nebo kolegyně z kabinetu. Co všechno ale vlastně ještě projektová výuka je a co už není?
Kromě věcí, které jsem zmínila hned na začátku, můžeme do charakteristických znaků zařadit také to, že projekt je založen na nějaké konkrétní a nejlépe aktuální situaci, nejčastěji se odehrává ve skupinách a je zakončen konkrétním výstupem, například vytvořením materiálního produktu nebo třeba měřitelnou proměnou ve společnosti (například změna chování lidí v obci anebo změna v chování spolužáků).
Tvorba plakátu ještě nemusí být projektová výuka
„Tady jsme s dětmi dělali projekt. Každý žák měl sám něco napsat o Německu a já jsem to pak nalepila na jeden velký plakát, abychom si to mohli vystavit,“ zní věta, se kterou jste se mezi kolegy na vaší škole mohli setkat. Ačkoliv si však daný kolega nebo kolegyně věc pojmenovali jako projekt, ještě se nejedná automaticky o projektovou výuku.
Celé věci totiž chybí mnoho aspektů – děti pravděpodobně nekooperovaly, nezapojili se externí aktéři a zadání také nepramenilo z aktuálního dění. Je samozřejmě naprosto v pořádku a přínosné pouštět se i do aktivit tohoto typu, pokud byste však přece jen měli chuť vyzkoušet projektovou výuku jako takovou, je potřeba myslet na vícero věcí. A samozřejmě i na časové rozložení, to nebudeme zastírat. Plakát může být součástí projektové výuky, ale sám o sobě nestačí.
K projektovému vyučování přistoupila originálně například ZŠ Strossmayerovo náměstí, která (za normálního, prezenčního vyučování) pořádá tzv. ateliéry. Ty se konají čtyřikrát do roka a jedná se o dvoudenní projektovou výuku, během níž si žáci mohou vybrat z programů, které jim jejich pedagogové připravili. Klasické vyučovací hodiny se nekonají, ale jsou nahrazeny něčím daleko zajímavějším. Učitelé a děti mají totiž možnost spolu trávit čas nad bádáním, zkoumáním, objevováním témat, na která se během normální výuky nedostává. V ateliérových dnech na podzim minulého roku si žáci mohli vybrat z osmi různých nabídek. Pro ukázku uvádíme některé z nich. Pro který ateliér byste se jako žák nebo žákyně základní školy rozhodli vy?
*
Kingdom Come: Stross – mezi počítačovou hrou a realitou (spojení počítačové hry a tématu středověku)
*
Babylón v Evropě (ateliér zaměřený na evropské jazyky)
*
Zlatá horečka (ateliér zaměřený na rýžování a dolování zlata v Čechách)
Projektovou výuku lze však také více zaměřit na aktuální problémy společnosti. Děti doma nebo z médií často slýchávají o problémech, které se řeší, a právě tato zvědavost se dá v projektové výuce skvěle využít. Velkým tématem může být například „koronavirus“, u nějž si děti mohou osvojit práci s daty a statistikami, ověřování informací při diskusi o fake news, zlepšit si jazykové dovednosti při práci s cizojazyčnými zdroji. A takto bychom mohli samozřejmě pokračovat. Do zeměpisu se hodí téma jako „sucho“ nebo „chudoba ve světě“. I takto komplexní témata se dají rozložit, ohraničit a děti si s nimi skvěle poradí.
V ještě lepším případě však chuť se do nějakého projektu pustit přichází v momentě, kdy s nápadem přijdou děti samotné. „Když jsem byl ještě na gymplu, bojovali jsme proti zrušení dětského domova, do kterého jsme se školou pravidelně dojížděli dělat programy pro děti. Věc jsme opravdu vzali do svých rukou, učitel nám pomáhal jen v tom, o co jsme ho poprosili. Psali jsme tiskové zprávy, lobbovali jsme na zastupitelstvu, vystupovali jsme v médiích, protože těm se iniciativa takto mladých lidí také líbila. A od té doby vím, že se vyplatí ozvat se, když mám pocit, že se děje něco nesprávného. Také s psaním tiskovek díky tomu už nemám takový problém,“ popisuje jeden z možných způsobů pojetí projektové výuky učitel ZŠ Strossmayerovo náměstí. Něco takového si učitel pravděpodobně nenaplánuje v rámci ŠVP nebo tematického plánu, ale když už se situace naskytne, byla by škoda jí ve prospěch dětí (a možná i jiných spoluobčanů) nevyužít.
Nyní když fungujeme online, má naše výuka na dálku výrazně odlišnou podobu. Ani to nám však nemusí bránit v tom, abychom se do nějakého projektu pustili nebo zařadili do hodin některé z prvků projektové výuky. Pro děti už nepůjde jen o vyplňování předem zadaných cvičení, ale o hledání výzev a jejich následné řešení. Bude jim to sloužit jako skvělá výbava do budoucna.