Život je jen náhoda, ale s Jaroslavem Ježkem to tak není

„Orchestrální hra se na uměleckých školách těší velkému zájmu dětí. Hra v souboru nebo v orchestru bývá středobodem jejich hudební činnosti a ovlivní je často na celý život. Materiálů pro začínající soubory bohužel stále není dostatek. Chtěl jsem proto přispět svou troškou do mlýna. Písně Jaroslava Ježka patří mezi klenoty české hudby a měl by je znát každý. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že si je zamilují i dnešní děti. Původní autorova úprava, ze které jsem vycházel, byla zaranžována pro čtyřhlas s klavírem. Někdy i za cenu harmonického zjednodušení, kvůli přehlednosti a snadnější proveditelnosti. Písně si však zachovávají svůj původní taneční ráz a jiskru, pro kterou jsou hrány a obdivovány již více než 80 let,“

„Již řadu let se vždy na sklonku roku v sále Školy Jaroslava Ježka pro zrakově postižené v Loretánské ulici v Praze koná koncert pořádaný pod záštitou Vydavatelství a nakladatelství Českého rozhlasu. Jeho součástí je vystoupení významné hudební osobnosti a předání výtisků titulu vydaného v daném roce v Braillově bodovém písmu Knihovnou a tiskárnou pro nevidomé K. E. Macana. V průběhu let tak vznikla krásná tradice, milé předvánoční setkání, na které se všichni těšíme. Jako poděkování vystupujícím i zástupcům Českého rozhlasu si vždy připraví několik písní i školní pěvecký sbor. Vystupující umělci nebývají vybráni náhodně. Vždy mají nějakou vazbu na hudební titul vydaný v daném roce – často jsou autory či interprety jednotlivých skladeb, hlavně písní (např. Spirituál kvintet, Hradišťan, Jiří Suchý, Jitka Molavcová, Václav Neckář, Lucie Bílá, Eva Pilarová, Milan Dvořák, Zdeněk Svěrák, Jaroslav Uhlíř, Bára Hrzánová, Mário Bihári a další) nebo jejich vystoupení ladí s adventním časem.

Vydané notové publikace nezíská jen Škola Jaroslava Ježka, ale každoročně putují i do škol pro zrakově postižené děti v Brně, Bratislavě, Levoči a na Konzervatoř Jana Deyla v Praze. Velmi si vážíme spolupráce s Vydavatelstvím a nakladatelstvím Českého rozhlasu, jehož tvůrčí pracovník, pan Jiří Dohnal, před lety tradici koncertů ve škole zavedl a plných osmnáct let tato setkání obětavě připravuje. Spolupráci školy a Českého rozhlasu dokládá i fotografie grafického listu s portrétem Jaroslava Ježka, uvedená v této publikaci. Grafika, která zdobí ředitelnu školy, byla uveřejněna se souhlasem její autorky, akademické malířky Aleny Laufrové. Notová publikace,Život je jen náhoda‘ pro souborovou hru má na naši školu i další vazbu. Hudební skladatel Jaroslav Ježek byl od roku 1914 jejím žákem a škola dnes nese jeho jméno. Škoda, že už nám nemůže přijít své písně osobně zahrát…“

„Jedna z prvních našich písniček s Ježkem byla Tři strážníci, roku 1928. Ježek sobě a nám dvěma tento titul oficiálně udělil. ‚My tři strážníci si přece rozumíme, veď‘, říkával s nadšeným úsměvem, kdykoliv jsme v blázinci zákulisí nebo nad jeho pianem rozřešili vespolek nějaký zmatený a beznadějný problém, který ohrožoval premiéru. Tři strážníci, to byla autorská solidarita, svízele řemesla, to byly premiérové ovace, fašistické demonstrace i společný odjezd za oceán. Tři strážníci, to byl pro nás obraz věrnosti, symbol všeho, oč jsme se společně pokoušeli.“

Jan Werich vzpomíná… vlastně Potlach