Zamyšlení nad distanční výukou

Čím dál tím více ZUŠek objevuje nesporné výhody přechodu celých škol jako např. Google Classroom nebo Microsoft Teams. Zjistili jsme tak, že nám tyto platformy díky centrálnímu nastavení a stanovení efektivních vnitřních pravidel umožňují vytvořit důvěryhodné internetové uzavřené prostředí, ve kterém se žáci i rodiče mohou cítit bezpečně a efektivně.

Zároveň nás svými širokými možnostmi využití pobízí k novým přístupům a podnětům. Vždyť do prostředí uvedených platforem lze operativně s ohledem na vnější okolnosti převádět prakticky veškeré dění školy. Vedle zmíněné kompletní výuky přes videohovory lze zde realizovat distanční koncerty, semináře, prakticky veškeré tipy porad či schůzí nebo kulatých stolů, další vzdělávání pracovníků a podobně.

Díky přidružené službě velkých dostupných datových úložišť lze zde pro učitele vytvářet oddělené prostory pro vzájemné sdílení zkušeností třeba v podobě výukových videí, distančních video projektů učitelů, nebo dokonce samotných žáků, školních notových a jiných pedagogických materiálů, inspirativních internetových odkazů na zajímavé výukové metody ve formě nahrávek, choreografií, divadelních a výtvarných děl či notových zápisů.

Rovněž se tyto platformy mohou stát vedle webových stránek organizačně . V neposlední řadě platformy umožní řediteli udržovat dobrý přehled o celkovém dění v distanční výuce, díky kterému může získat i dostatek zpětné vazby a podnětů k dalším vylepšením distančního vzdělávání na škole.

Online výuka uměleckých oborů je pochopitelně jiná než výuka prezenční a může být některými vnímána jako méně plnohodnotná. Otázkou ale je, čemu v prostředí umění říkáme . Pokud plnohodnotností nazýváme získání co nejlepší interpretační, taneční, výtvarné či herecké dovednosti potvrzené třeba výkony na koncertech či oceněními na soutěžích, pak jistě najdeme v online výuce nesporná omezení a překážky. Pokud ale pod pojmem plnohodnotnost vidíme spíše prostřednictvím hudby, tance, malby či herectví nebo k rozvíjení citového vnímání a projevu, pak můžeme být ve výuce přes počítač nebo tablet omezení mnohem méně.

Kvůli nebo díky této době můžeme objevovat mnoho nových prostředků k prohlubování zájmu žáka o umění. Koneckonců výuka se nemusí točit jen kolem „hraní na nástroj“. Můžeme do ní zakomponovat mnohé, dosud nerozvinuté prvky. Od v hudebním oboru motivování žáka, aby sám vyhledával skladby dle svého zájmu, a rozšiřoval si tím své obzory až třeba po stav, kdy žák ovládne dostupné jednoduché a video programy a díky nim si vytvoří video prezentaci vlastního uměleckého výkonu i s popisky a zvukovou postprodukční úpravou a zašle je učiteli k zařazení do distančního koncertu.

A co takhle možnosti oproštění se od zavedeného repertoáru daného nástroje a umění v bezplatném notačním programu snadno přizpůsobit jakoukoliv skladbu včetně vytvoření doprovodné nahrávky? Nebo zasílání nahrávek doprovodů ve formátu midi, díky kterému si žáci mohou nahrávky libovolně zrychlovat či zpomalovat bez ztráty kvality zvuku, dokonce s dostupnou funkcí vypínání a zapínání sólového nástroje? Nebo příklady obohacení online taneční výuky doplňkovými vlastními videomateriály na odpovídající úrovni s namluvenými komentáři a předávanými buďto prostřednictvím úložišť výukových platforem či služby YouTube v neveřejném režimu uspořádaném a snadno pro učitele dostupném prostřednictvím playlistů? Že podobná rozšíření možností výuky nejsou i u menších žáků a nebo u méně počítačově zdatných učitelů možná? Vezte, že při použití vhodně zvolených programů a při troše zájmu zúčastněných .

Distanční výuka je samozřejmě specifická. Učitelé ZUŠ se vyrovnávají s vlivy uzavření škol na sociální odloučenost žáků. V uměleckých oborech je tato sociální vazba učitele s žákem obzvláště významná. Online výuka s použitím video komunikace se z tohoto ohledu k výuce prezenční přibližuje nejvíce – tedy pokud má žák zapnutou kameru.

I kvůli přesycení dětí podněty valícími se z obrazovek jejich počítačů a tabletů by mohli učitelé ZUŠ hledat způsob, jak svou online výuku dále zatraktivňovat. Kde ale neustále brát novou inspiraci? No, víc hlav víc ví. Kupříkladu pražští ředitelé na svých pravidelných poradách vymysleli . Jedná se o setkání, kde si učitelé ZUŠ předávají své zkušenosti s distanční výukou.

Každé setkání je zaměřené na problematiku konkrétního oboru nebo skupiny předmětů. Od listopadu 2020 již proběhla postupně setkání učitelů tanečního, výtvarného a dramatického oboru. Rovněž se inspirovali učitelé pěveckých sborů nebo komorních soubodů a orchestrů. Reakce učitelů na tato setkání jsou velice příznivé s častým zájmem o opakování inspiračních schůzek. Navíc se účastní i mnozí ředitelé, kteří tak mají možnost lépe pochopit nové potřeby svých pedagogů. Bylo by nanejvýš logické, aby se organizováním takovýchto setkání a tím pomohly dalším učitelům.

Závěrem… Je na každém z nás, jak distanční výuku na ZUŠ uchopí. Zda ji vezme jako příležitost a impulz k zamyšlení nad hodnotami a smyslem uměleckého vzdělávání a využije ji ke zlepšení seberealizace a schopností žáků tvořit, nebo bude distanční výuku vnímat jako bezújmové přečkání nelehkého období a vzhlížení k případnému znovuotevření.

Každý si může zvolit ten směr, který se mu stane lepší oporou při každodenním distančním pedagogickém úsilí. Prezenční výuka je bezesporu nejlepší výukovou formou a její návrat je pro ZUŠ důležitý. Jak ale úspěšnou podobu bude na českých ZUŠ mít výuka distanční, záleží jen na nás.