Vyšlo Radioalbum č. 17

„Díky Vydavatelství a nakladatelství Českého rozhlasu si v posledním desetiletí rozšiřuji akční rádius hudebních žánrů, které pro ně zpracovávám. A svět Hašlerovy hudby mne až překvapivě velice oslovil. Spolu s tímto statečným mužem jsem se přenášel do Prahy první poloviny minulého století a bylo mi tam s jeho písničkami velmi blaze,“

„Písničky Karla Hašlera jsou zvláštní jev,“

„Je jim okolo stovky let, některým méně, jiným víc, na čas vždycky zapadnou do archivů a zničehonic se zas vynoří a znovu je provází marná otázka: Kumšt, nebo kýč?“

„Hudebním pedagogům může být inspirativní v mnoha směrech. S jeho pomocí se srovnáním pohledů tří až čtyř generací dají propojit názory na funkci populární písničky v lidském životě. Tu totiž odborníci ke své i obecné škodě často nedoceňují. Hašlerovy popěvky probouzejí debatu nad slovy lidovost, líbivost, jednoduchost, srozumitelnost, vkus, dnes se nad nimi ozývá i vědomí o proměnách světa a životních podmínek člověka v průběhu celého uplynulého století. Upozorňují také na rozpor, ba přímo spor pojmů umění a kýč (jak se například naznačuje v doslovu). Učitel, který je v problematice obeznalý, všimne si snad navíc ožehavého vztahu studovaného hudebníka a houževnatého samouka a neměl by se vyhnout ani pojmům vlastenectví, hrdinství a mučednictví. To všechno se dá v souvislosti s Hašlerovým životem a na jeho písničkaření nabídnout mladým fanouškům zábavných virtuálních říší jako vstupenka do skutečného světa lidského, který byl, je a vždy bude nejednoznačný – prostý i složitý. Hledat – a jako výzvu k přemýšlení to nalézat – prostřednictvím jen několika písniček, které jsou z minulosti na chvíli oživeny, není věru málo,“