V loňském roce jsem se rozhodla přerušit svou pedagogickou činnost a coby aktivní zpěvačka jsem odcestovala do Dánska na tříměsíční kurz pořádaný jedním z největších pěveckých institutů v Evropě – Complete Vocal Institute. Ačkoli jsem odjížděla s cílem zlepšit své vlastní pěvecké dovednosti, severský přístup mě nakonec obohatil v mnoha dalších směrech. Mimo jiné zcela proměnil můj náhled na pěveckou didaktiku. A právě o této proměně bych se v následujících odstavcích ráda rozepsala.
„Severská zkušenost“ aneb kolektivní výukou k rozvoji samostatnosti a empatie
Mgr.
Michaela
Jonczy
zpěvačka, hlasová pedagožka ZUŠ Klecany
Kolektivní výuka zpěvu jako kulturní šok
Studium kurzu Complete Vocal Academy probíhá formou denního studia v kolektivu zhruba dvaceti zpěváků z celého světa. Ačkoli uchazeči absolvují vstupní „online“ konkurz, v jehož rámci vedení institutu vyžaduje pěvecké ukázky, přijímáni jsou zpěváci všech úrovní – od začátečníků až po profesionály. Musím přiznat, že tato rozmanitost mě po příjezdu zarazila: ukázalo se totiž, že skupiny, do nichž jsme rozřazeni, úroveň nijak nezohledňují.
Opravdový kulturní šok ovšem přišel ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla, že práce na individuální pěvecké technice nebude probíhat tzv. tváří v tvář s pedagogem, jak jsem zvyklá, ale za přítomnosti skupiny zhruba deseti lidí. „Kulturním šokem“ svůj pocit nazývám proto, že nikdo z mých spolužáků údiv nesdílel, a to i navzdory tomu, že pocházeli z nejrůznějších zemí světa.
Skupinové zrcadlení odvedené práce
Zjištění, že při řešení vlastních technických a interpretačních problémů budu muset čelit kritickým pohledům dosud neznámých lidí, pro mě znamenalo těžké vykročení z komfortní zóny. To se ovšem nakonec v mnoha směrech vyplatilo. Uvědomila jsem si, že právě strach z vlastního selhání před „těmi druhými“ mi doposud bránilo v rozvoji a stavělo mi do cesty nepřekonatelné limity.
Stejně tak se ukázalo, že chodit dlouhodobě „s kůží na trh“ před více než jedním člověkem a mít možnost pravidelné zpětné vazby od deseti nezaujatých lidí mi poskytuje desetinásobné zrcadlo vlastní práce; je rozdíl, když vás v reakci na povedený tón či frázi pochválí pouze pedagog, nebo když se k němu přidá i spontánní potlesk spolužáků.
Ve třídě v roli žáků a pedagogů zároveň
S odstupem pro mě ovšem kolektivní výuka znamenala nejvíce ze všeho školu empatie a samostatnosti. Již od počátku nám byl záměrně vštěpován etický kodex vylučující jakoukoli neuctivost či soutěživost v rámci skupiny. Po celou dobu jsme naopak byli vyzýváni k porozumění problémů ostatních a k hledání řešení, což posunulo tradiční model aktivní pedagog – pasivní třída do podoby pedagog–třída jako aktivní celek.
Partnerský kolektivní přístup ve skupině byl podporován tzv. studijními skupinami, v jejichž rámci se rozmanitost úrovní ukázala jako výhoda, neboť jsme v nich většinu času pracovali samostatně, bez dohledu pedagoga. Za dobu tří měsíců jsme tak poznali svá nejslabší místa a měli možnost těšit se ze vzájemných pokroků.
Všichni jsme se totiž svým způsobem nacházeli v roli žáků a pedagogů zároveň. Zjistila jsem, že i z mého pohledu nejlepší zpěváci mají své problémy a nezřídka se stávalo, že mi začátečník radil s něčím, co mu na rozdíl ode mě bylo dáno „do vínku“. Ne že by po dobu trvání kurzu nedocházelo ke konfliktům, ale v našem případě opravdu převládala empatie a snaha o vzájemnou pomoc. Tzv. love letters neboli motivační vzkazy, které jsme si během hodin psali, jsou toho důkazem.
Pozitivní dopady kolektivní výuky
Po třech měsících intenzivní kolektivní výuky jsem u sebe zpozorovala několik pozitivních změn. Předně jsem samostatnější v řešení problémů, ať už vlastních, nebo cizích. Po dobu kurzu jsme byli neustále upozorňování na skutečnost, že brzy se budeme muset obejít bez cizí pomoci. Pedagogové se nám v rámci výuky každý den střídali, a tak jsme byli nuceni si získané informace přebírat každý po svém. Mimo to u sebe pozoruji větší sebedůvěru, neboť se mi díky pozitivní motivaci a zpětné vazbě kolektivu podařilo odbourat strach z kritiky „těch druhých“. A nakonec jsem díky aktivnímu řešení problémů ostatních zapracovala na vlastní empatii, bez níž by zde těžko vzniklo bezpečné prostředí pro kreativní rozvoj kohokoli z nás.
Kolektivní semináře jako nový způsob formování žáků ZUŠ
Studium na Complete Vocal Academy mi dokázalo, že kolektivní výuka může vypadat i jinak, než ji od dětství znám: může být zbavena soutěživosti a strachu z vlastního selhání. Proto na základě „severské zkušenosti“ věřím, že pokud mají naši žáci posouvat své limity, nesmí se bát dělat chyby před učitelem, ale ani před spolužáky. Jsem v té souvislosti přesvědčena, že setkávání žáků jednotlivých tříd ZUŠ by nemělo probíhat výhradně formou koncertů. Pravidelné semináře, během nichž by žáci získali možnost pomáhat svým spolužákům v řešení technických či interpretačních problémů, podle mého názoru představují ideální cestu k formování empatie, samostatnosti a zdravého sebevědomí žáků.